ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.713.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 713/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců A) Ing. M. N. a B) D. N., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) K. N. a 2) L. N., oběma zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 17 C 136/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2002, č.j. 42 Co 489/2002-103, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2002, č.j. 42 Co 489/2002-103, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 3. 2002, č.j. 17 C 136/2001-75, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k „bytu č. 838/1 v domě – objektu bydlení č.p. 838 na st.p. č. 1000/1 zast. plocha, zapsaném na LV č. 3380, pro k.ú. a obec Š. u Katastrálního úřadu v Š.“ (dále též „předmětný byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a žalovaným uložil předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel ze závěru, že žalovaným dosud svědčí k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely, neboť se po právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství (16. 6. 2001) nedohodli na zrušení tohoto práva a určení výlučného nájemce, a že žalobci jsou vlastníky předmětného bytu na základě kupní smlouvy ze dne 31. 7. 2000 uzavřené s městem Š., přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 9. 8. 2000. Vzal za prokázáno, že žalovaným vznikl nedoplatek za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 1997 ve výši 1.314,-Kč a za rok 1998 ve výši 1.962,-Kč (celkem 3.276,- Kč), že smlouvou ze dne 31. 7. 2000 postoupilo město Š. (jako postupitel) žalobcům (jako postupníkům) uvedenou pohledávku za žalovanými, že postupitel oznámil žalovaným postoupení pohledávky přípisem ze dne 31. 7. 2000, že žalovaným bylo toto oznámení doručeno (jak potvrdila ve své výpovědi první žalovaná), že v období od 1. 7. 2000 činilo nájemné v předmětném bytě (včetně záloh na služby) 1.357,-Kč měsíčně, že žalovaní platili takto stanovené nájemné od srpna 2000 do prosince 2000 městu Š., a od ledna 2001 žalobcům. Dále vzal za prokázáno, že žalobci písemně vyzvali žalované k úhradě nedoplatku za služby za rok 1998 a 1999 ve výši 3.276,-Kč, k úhradě dlužného nájemného za měsíce srpen až prosinec 2000 ve výši 5.428,-Kč, a k úhradě nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2000 ve výši 1.419,-Kč, a současně jim oznámili zvýšení nájemného a záloh na služby od 1. 7. 2001, že tento přípis byl první žalované doručen poštou do vlastních rukou dne 10. 7. 2001, a že druhý žalovaný, jemuž byl doručován osobně, jeho převzetí dne 15. 7. 2001 (správně zřejmě 5. 7. 2001) odmítl. Rovněž tak vzal soud prvního stupně za prokázáno, že dne 22. 8. 2001 byla mezi městem Š. a žalovanými uzavřena dohoda o narovnání, jejímž předmětem bylo vypořádání vzájemných práv a závazků, na základě níž bylo nájemné zaplacené žalovanými za měsíce srpen až listopad 2000 zúčtováno na jejich dluhy vůči městu, vzniklé do konce roku 2000, a byl jim (v červnu 2001) vrácen přeplatek ve výši 754,-Kč; první žalovaná byla upozorněna na to, že je povinna uspořádat si vzájemné vztahy se žalobci. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaní tím, že nezaplatili nájemné za měsíce srpen až prosinec 2000 (tedy za dobu delší než tři měsíce) a vyúčtování nákladů za služby za dobu tří let (roky 1998, 1999 a 2000), naplnili svým jednáním uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. Konstatoval přitom, že žalovaným sice nelze vytknout, že v době od srpna do prosince roku 2000 platili nájemné na účet města Š., když nemohli vědět, ke kterému datu nastaly účinky vkladu vlastnického práva pro žalobce, že však nejpozději ke dni uzavření dohody o narovnání (k 22. 8. 2001) museli vědět, že nájemné za uvedené měsíce zaplaceno nemají; poukázal též na to, že žalovaní dlužné nájemné neuhradili ani v průběhu řízení o přivolení k výpovědi, která byla (jako součást žaloby) první žalované doručena dne 10. 8. 2001 a druhému žalovanému dne 11. 8. 2001.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 9. 2002, č.j. 42 Co 489/2002-103, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se ztotožnil s jeho závěrem o existenci aktivní a pasivní legitimace účastníků a přisvědčil mu též v tom, že žalovaným nelze klást k tíži, že v období od srpna do prosince roku 2000 platili nájemné městu Š. Na rozdíl od soudu prvního stupně však neshledal naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák., spočívajícího v nezaplacení nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Odvolací soud zaujal názor, že naplnění uvedeného výpovědního důvodu je nutno posuzovat ke dni dání (doručení) výpovědi z nájmu bytu nájemci, a že je proto rozhodné, zda k uvedenému datu došlo k porušení povinností nájemcem bytu, v citovaném ustanovení vymezeném. Vycházeje z toho, že v dané věci byla výpověď z nájmu bytu doručena první žalované dne 10. 8. 2001 a druhému žalovanému dne 11. 8. 2001, že žalovaní za období od srpna do prosince roku 2000 hradili nájemné právnímu předchůdci žalobců a od ledna 2001 přímo žalobcům, dospěl odvolací soud k závěru, že „ke dni dání (doručení) výpovědi nebylo prokázáno tvrzení žalobců, že žalovaní nezaplatili nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce“, a že k uvedenému dni „prokazatelně existoval pouze nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu za rok 1997 a 1998, jehož výše však nenaplňovala zákonem stanovený požadavek, jenž by bylo možné posoudit jako hrubé porušení povinnosti nájemců“; existenci nedoplatku na službách za rok 2000 nelze s ohledem na obsah dohody o narovnání ze dne 22. 8. 2001 dovodit. Odvolací soud poukázal dále na to, že žalovaní se o skutečnosti, že nájemné nebylo za období srpen až prosinec 2000 řádně uhrazeno, dozvěděli až v rámci uzavřené dohody o narovnání, tedy po doručení výpovědi z nájmu bytu. Konstatoval, že na tomto závěru „nic nezměnilo ani tvrzení žalobců, že se žalovaní o této skutečnosti dozvěděli již z dopisu datovaného 4. 7. 2001, jenž byl první žalované doručen dne 10. 7. 2001“, neboť „v návaznosti na datum doručení výpovědi z nájmu bytu by byla výpověď v rozporu s dobrými mravy (ust. §3 odst. 1 o. z.), a to s ohledem na dobu, která uplynula ode dne, kdy se o porušení povinností zakládající výpovědní důvod žalovaní měli dozvědět“. Bylo na žalobcích (uvedl dále odvolací soud), aby prokázali, že žalované řádně seznámili s tím, že jsou vlastníky předmětného bytu a že jim má být nájemné hrazeno; tato okolnost však v řízení prokázána nebyla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které odůvodnili tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu, že v řízení nebylo prokázáno naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. (v podobě nezaplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce) námitkou, že se žalovaní dozvěděli o svém dluhu na nájemném za období srpen až prosinec 2000 již z dopisu žalobců, který jim byl doručen 10. 7. 2001, nikoliv až v rámci dohody o narovnání, jak nesprávně dovodil odvolací soud; v této souvislosti poukazují na vyjádření druhého žalovaného, který v přípisu doručeném soudu prvního stupně dne 15. 8. 2001 (jímž byl proveden důkaz) uvedl, že „pan Novotný informoval o dluhu až 4. července 2001“. Rovněž tak nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že výpověď z nájmu bytu by byla v rozporu s dobrými mravy, a uvádějí, že žalovaní měli nejméně jeden měsíc na to, aby dlužné nájemné zaplatili nebo aby se dohodli se žalobci na jeho úhradě; to však neučinili a svůj dluh nezaplatili ani po podání žaloby v dané věci. Odvolacímu soudu dále vytýkají nesprávnost jeho závěru o neexistenci nedoplatku za služby v období od srpna do prosince 2000 a namítají, že tento dluh nemohl být obsahem dohody o narovnání ze dne 22. 8. 2001, neboť se týká období, kdy žalobci byli již vlastníky předmětného bytu (jak to vyplývá i z vyjádření „Š., a. s.“ ze dne 25. 2. 2002). Zpochybňují též závěr odvolacího soudu, že nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu za léta 1997 a 1998 nenaplňuje požadavek hrubého porušení povinnosti nájemce a poukazují na to, že nebylo přihlédnuto k úroku z prodlení z dlužné částky. Závěrem dovolatelé navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo „odmítnuto“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a ze spisu tyto vady zjištěny nebyly.
Z ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (jako je tomu v souzené věci), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se okolností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud postavil svůj závěr o nenaplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. (v podobě neplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce) na názoru, že ke dni dání (doručení) výpovědi z nájmu bytu žalovaným, nebyl tento výpovědní důvod dán; za rozhodnou v této souvislosti považoval okolnost, že „žalovaní se o skutečnosti, že nájemné nebylo za období srpen až prosinec 2000 řádně uhrazeno, dozvěděli až v rámci uzavřené dohody o narovnání, tedy po doručení výpovědi z nájmu bytu“. Dovolatelům lze přisvědčit v tom, že uvedený skutkový závěr, týkající se časového určení vědomosti žalovaných o existenci dluhu na nájemném, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť odvolací soud (jak vyplývá i z odůvodnění jeho rozsudku) nejenže nepokládal za významné tvrzení žalobců o datu, kdy se žalovaní o dluhu na nájemném dozvěděli, ale nepřihlédl ani k dalším rozhodným skutečnostem, jež vyšly ve vztahu k této okolnosti v řízení najevo (viz např. písemné vyjádření žalovaných ze dne 13. 8. 2001, doručené soudu prvního stupně dne 15. 8. 2001 – č.l. 40 spisu, výpověď druhé žalované k okolnostem, týkajícím se doručení přípisu žalobců, obsahujícího rekapitulaci dlužné částky na nájemném – viz protokol o jednání konaném před soudem prvního stupně dne 21. 1. 2002 – č. l. 51 a násl. spisu, sdělení Š., a.s. ze dne 25. 2. 2002). Rovněž tak nelze shledat správným skutkový závěr odvolacího soudu, že ke dni dání (doručení) výpovědi žalovaným „existoval toliko nedoplatek na službách za rok 1997 a 1998“ a nikoliv též i za rok 2000, neboť nemá oporu v provedeném dokazování, učinil-li jej odvolací soud toliko na základě zjištění o obsahu dohody o narovnání ze dne 22. 8. 2001, aniž by přihlédl k dalším skutečnostem, jež vyšly v řízení najevo (v této souvislosti lze poukázat na okolnosti, na něž bylo poukázáno ve vztahu k vědomosti žalovaných o dluhu na nájemném).
Nelze-li pokládat za správné skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vyšel při posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák., nemůže obstát ani jeho právní závěr, mající základ v uvedeném nesprávném skutkovém zjištění.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem, §226 o.s.ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp.zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 12/2001, pod pořadovým číslem 144, ze dne 12. 3. 2001, sp.zn. 26 Cdo 1716/2000, ze dne 24. 7. 2002, sp.zn. 26 Cdo 513/2001) je skutková podstata uvedeného výpovědního důvodu naplněna již tím, že nájemce ke dni dání (doručení) výpovědi z nájmu bytu nezaplatil nájemné nebo úhradu za dobu delší než tři měsíce; okolnosti, pro které nájemce neplatil nájemné, mohou být právně významné toliko pro úvahu, zda lze – s ohledem na ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. – žalobě pronajímatele na přivolení k výpovědi vyhovět.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu