ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.8.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 8/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně V. T., zastoupené advokátem, proti žalované P. – F. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o odstranění plísně v bytě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 204/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2003, č. j. 15 Co 491/2002-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. června 2002, č. j. 6 C 204/2000-194, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna do tří měsíců od právní moci rozsudku na své náklady „z bytu užívaného žalobkyní, nacházejícího se ve IV. nadzemním podlaží severně vpravo od schodiště, v budově čp. 1648 na parcele č. 2314 v k. ú. Ž. v obci. m. P., sestávajícího z jedné obytné místnosti, místnosti označené jako koupelna, kde je i WC, ze spíže a předsíně, o celkové podlahové ploše 36 m² (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) odstranit plísní napadenou část zdiva tvořící severní štítovou stěnu tohoto bytu, přičemž plísní napadená část zdiva je vymezena svislou hranou o délce 0,7 m ve vzdálenosti 1,2 m od západní stěny obytné místnosti, která svírá se severní štítovou stěnou úhel 90º a svislou hranou o délce 0,7 m ve vzdálenosti 1,9 m od téže stěny obytné místnosti, dolní vodorovnou hranou o délce 0,7 m ve výšce 0,6 m od podlahy obytné místnosti a horní vodorovnou hranou o délce 0,7 m ve výšce 1,3 m od podlahy obytné místnosti, a to tak, že takto ohraničené, plísní napadané zdivo vybourá do hloubky 30 cm ve směru severním z obytné místnosti do fasády štítové zdi a v tomto rozsahu jej nahradí zdivem z cihel, bez plísně”. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. května 2003, č. j. 15 Co 491/2002-231, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil ve znění, že soud zamítá žalobu se žádostí, aby žalovaná byla povinna na své náklady do tří měsíců od právní moci rozsudku „z bytu užívaného žalobkyní nacházejícího se ve 4. nadzemním podlaží severně vpravo od schodiště v budově č.p. 11648 (správně 1648) na parcele č. 2314 kat. úz. Ž. v obci m. P., sestávajícího z jedné obytné místnosti, místnosti označené jako koupelna, kde je i WC, ze spíže a předsíně, v celkové podlahové ploše 36 m² na své náklady odstranit plíseň ze severní štítové stěny obytné místnosti“. Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil rovněž ve výrocích o nákladech účastnic a státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Po provedeném dokazování vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že žalovaná je vlastnicí předmětného domu, že v předmětném bytě, jehož je žalobkyně nájemkyní, dochází k výskytu vlhkosti a na severní stěně štítové zdi k výskytu plísně, že byt byl vlhký již v minulosti, že severní štítová stěna domu je tenká a nesplňuje technické požadavky ČSN, že v zimním období prochládá a v souvislosti s vařením a sušením prádla v bytě dochází zde ke kondenzaci par, že příčinu tohoto stavu nelze jednoznačně spatřovat v její vadné konstrukci a že i při tomto konstrukčním uspořádání lze zvolit opatření (větrání, topení atd.) zamezující vlhnutí stěn v důsledku kondenzace vodních par. Dále zjistil, že žalobkyně byt nedostatečně větrá a vytápí a tím nezajišťuje potřebnou cirkulaci vzduchu v zájmu odstranění vlhkosti, že na stěně má umístěny desky zabraňující dostatečnému větrání a cirkulaci vzduchu, že intenzita vlhkosti a následný vznik plísní v bytě nepochybně souvisí s tímto počínáním žalobkyně, že jako nedostačující odmítla žalobkyně nabídku instalace elektrického sporáku a odsavače par se zastřešením komína, oškrabáním omítky a vymalováním vlhké štítové zdi, že místo toho požadovala instalaci klimatizační jednotky do bytu a komplexní zateplení domu tepelně izolačními omítkami nebo přidáním tepelné izolace z vnější líce obvodového zdiva, resp. aplikaci termoizolační vrstvy interiérového líce zdiva. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – dovodil, že žalovaná vůči žalobkyni neporušuje povinnosti vyplývající pro ni jako pro pronajímatelku bytu z ustanovení §687 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době rozhodování odvolacího soudu (dále jen „obč. zák.“), a proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně – v tam uvedeném znění – potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla, že je „přípustné podle §237 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) vzhledem k tomu, že otázkou zásadního právního významu je, jestli technické požadavky ČSN pro tloušťku zdi jsou závazné nebo pouze doporučitelné“. V dovolání odvolacímu soudu vytkla „nesprávné hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho i nesprávné právní posouzení celé věci“. Podle názoru žalobkyně bylo provedeným dokazováním prokázáno, že příčinou vzniku plísní je nedostatečná tloušťka štítové zdi vedoucí zejména v zimním období k jejímu prochládání a promrzání a ke zvýšené vlhkosti v bytě. Poté v dovolání podrobně rozvedla provedené důkazy (zejména zápis Městské hygienické stanice v P. z místního šetření konaného dne 20. dubna 1999 v bytě žalobkyně, znalecký posudek státního zdravotního ústavu ze dne 18. května 1999 a svědeckou výpověď MUDr. L. K.) a poukázala na okolnosti, které byly podle jejího názoru těmito důkazy prokázány. Kromě toho zdůraznila, že „vzhledem k tomu, že v jediné obytné místnosti musí vařit a sušit prádlo, nelze tvorbě zvýšené vlhkosti v bytě zabránit a řešení problému tvorby plísně je … nutno hledat ve změně tepelně – izolačních vlastností severní štítové zdi“. Závěrem navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Napadené rozhodnutí vychází rovněž ze skutkového zjištění, že příčinu vlhkosti v bytě a plísně na severní štítové stěně bytu nelze jednoznačně spatřovat v její vadné konstrukci, tj. v daném případě v její nedostatečné tloušťce. Otázka, zda technické požadavky ČSN na tloušťku zdí jsou závazné nebo pouze doporučující, neměla z tohoto pohledu pro právní posouzení věci žádný význam; proto na jejím řešení ani napadené rozhodnutí nespočívá. Za tohoto stavu se dovolatelka mylně domnívá, že tato otázka může mít povahu otázky zásadního právního významu.
Z obsahu dovolání vyplývá, že výtka nesprávného právního posouzení věci je v daném případě založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelka brojí proti skutkovým zjištěním, učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu
§238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Jestliže dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a pro účely právního posouzení věci nabízí svůj vlastní (odlišný) skutkový stav (dovozující, že příčinou vlhkosti v bytě a plísně na severní štítové zdi je nedostatečná tloušťka této zdi), nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo, nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2004
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu