ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.834.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 834/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Statutárního města B., proti žalovanému O. P., o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 43 C 110/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2002, č.j. 19 Co 241/2000-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 11. 2002, č.j. 19 Co 241/2000-85, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soudu prvního stupně) ze dne 11. 5. 1999, č.j. 43 C 110/97-43, jímž bylo žalovanému uloženo vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku dvoupokojový byt č. 6, I. kategorie, ve II. podlaží v B. (dále jen „předmětný byt“), a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť na něho nepřešlo právo nájmu smrtí H. B., nájemkyně bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“, a v němž s odkazem na „§241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.“ namítl, že „napadené rozhodnutí je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000.
I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 6. 11. 2002, musel odvolací soud postupovat v řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému 11. 5. 1999 podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Nejvyšší soud proto dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím dovolání „podle dosavadních právních předpisů“ ve smyslu ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí také posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 70).
Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. dodejky na č. l. 88 spisu), nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 27. 1. 2003, když uvedeného dne byl doručen žalobci a právnímu zástupci žalovaného. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 27. 2. 2003. Bylo-li dovolání podáno osobně u soudu až dne 6. 3. 2003 (viz otisk podacího razítka na obálce č.l. 93), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2004
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu