ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.969.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 969/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. O., zastoupené advokátkou, proti žalované JUDr. J. L., správkyni konkursní podstaty úpadce K. B. P., a.s., v likvidaci, o určení neplatnosti dohody o zániku nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 296/96, k dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.10.2002, č.j. 13 Co 591/2000-155, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.975,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.10.2002, č.j. 13 Co 591/2000-155, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20.3.2000, č.j. 12 C 296/96-122, v němž tento soud určil, že dohoda o zániku nájmu bytu v domě čp. 10 na ulici J. v B., uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní, je neplatná; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména popsal dosavadní průběh řízení, kdy prvé rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno. Dále konstatoval, že v důsledku prohlášení konkursu na K. B., a.s., v likvidaci, dne 21.12.1998 nebylo nutné přerušit řízení, neboť se nejedná o majetkový spor.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná se dovolávala dohody ze dne 12.11.1993 o zániku nájmu bytu v domě čp. 10 v ul. J. v B., která byla uzavřena žalobkyní a za žalovanou Mgr. F. Š. dle plné moci z 1.6.1993. Podle dohody měl nájemní vztah zaniknout k 12.11.1993 s doplňkem, že dohoda nabývá účinnosti dnem nastěhování žalobkyně do bytu v B., V. ul., nejpozději do 18.12.1993. V dohodě není uveden právní důvod, na jehož základě se žalobkyně měla nastěhovat do uvedeného bytu. Byt ve V. ul. je družstevním bytem SBD D. v B. a členem tohoto družstva a nájemcem bytu č. 8 je Mgr. Š. Dne 11.12.1993 Mgr. Š. jako nájemce bytu uzavřel s žalobkyní dohodu o užívání družstevního bytu, a to listinou označenou jako „dekret v právní síle nájemní smlouvy“ bez možnosti použít ustanovení §719 obč. zákoníku a bez možnosti použít výpovědi ze strany Mgr. Š. jako člena družstva.
Podle odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně správně použito ustanovení §37 odst. 1 a §710 odst. 1 občanského zákoníku. Pokud mělo dojít k ukončení nájemního vztahu písemnou dohodou, měla být tato dohoda na straně žalovaného, který je právnickou osobou, podepsána tak, jak to bylo zapsáno v obchodním rejstříku. Za K. B., a.s., P., v likvidaci byli oprávněni podepisovat jménem představenstva dva její členové současně. Ti mohli udělit plnou moc Mgr. Š., neboť v jeho pracovní smlouvě se uvedená pracovní náplň nenacházela; tvrzená plná moc z 1.6.1993 však v řízení doložena nebyla.
Odvolací soud z toho dovodil, že předmětná dohoda o zániku nájmu bytu v domě čp. 10, ul. J. v B., je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení §37 obč. zákoníku, neboť se jedná o právní úkon neurčitý, nesrozumitelný a není zřejmé, že dohodu podepsal ten, kdo byl za vlastníka nemovitosti oprávněn podepisovat; taktéž není v dohodě specifikován byt, jehož se zánik nájmu týká. Proto odvolací soud dospěl k závěru, a to i s ohledem na dohodu týkající se bytu v B., V. ul., že tyto listiny nemají právní relevanci a nelze je označit za způsobilé k zajištění náhradního bytu žalobcem.
Podle odvolacího soudu je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že dohoda o zániku nájmu bytu v domě čp. 10 v ul. J. v B., uzavřená účastníky dne 12.11.1993, je neplatná, a proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Dovoláním ze dne 20.3.2003 napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že nesouhlasí s názorem tohoto soudu, že žalobkyně má zájem na určení neplatnosti dohody o zániku nájmu bytu a dále s názorem, že předmětná dohoda o zániku nájmu bytu v B., J. ul. je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení §37 obč. zákoníku.
V podrobnostech žalovaná v dovolání uvedla, že předmětnou dohodu o zániku nájmu bytu (dále též jen „dohoda“) považuje za platnou, neboť projev vůle stran byl jasný, žalobkyně věděla, o který byt se jedná, konec nájmu byl v dohodě určen alternativně a pokud bylo v dohodě uvedeno „z plné moci“ měl soud učinit úkony k prověření její existence.
Pokud žalobkyně dále tvrdí, že dohodu uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek či v omylu, musela vědět, že neuzavírá smlouvu s družstvem, ale s fyzickou osobou – panem Š. Dohodu, včetně dohody o užívání bytu v B., ul. V., ze dne 12.11.1993, uzavřela žalobkyně bez nátlaku či omylu a byt, v němž nyní bydlí, si sama vyhledala.
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že původní byt v ulici J. v B. již neexistuje, protože byl přeměněn na nebytové prostory a není již v majetku žalované. Rozhodnutí o neplatnosti dohody již žalobkyni nemůže pomoci a event. škodu by musela přihlásit v konkursním řízení, vedeném proti úpadci – K. B. P., a.s.
Podle dovolatelky nebylo dále v řízení dodrženo ustanovení §14 a násl. o.s.ř. o vyloučení soudců, neboť v senátu, který vydal napadený rozsudek, zasedala soudkyně JUDr. O. K., která již ve stejné věci rozhodovala usnesením sp. zn. 13 Co 415/97 ze dne 19.6.1998.
Dovolatelka s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 25.4.2003 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího je správné.
Dále žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dovolání žalované není přípustné, a to ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalovaná v dovolání neuvedla, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozsudku. Podle žalobkyně dovolání též nesplňuje podmínky ustanovení §241a o.s.ř., neboť žalovaná neuvedla v dovolání žádný ze zákonných dovolacích důvodů. V dovolání se žalovaná vyjádřila k otázce nedostatečného určení bytu a konci nájmu a tyto otázky dostatečně odůvodnily soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích. Totéž platí i o podpisu předmětné dohody osobou k tomu neoprávněnou. Z těchto důvodů je proto dohoda o zániku nájmu bytu ze dne 12.11.1993 absolutně neplatná.
K dohodě ze dne 12.11.1993 o užívání bytu v B., V. ul., žalobkyně ve vyjádření uvedla, že na jejím základě právo nájmu k tomuto bytu nezískala, i když se v textu uvádí, že má právní sílu nájemní smlouvy, a tím jí za uvolněný byt v ulici J. v B. nebyla poskytnuta odpovídající bytová náhrada.
Dále žalobkyně ve vyjádření uvedla, že se domnívá, že k porušení ustanovení o vyloučení soudců nedošlo; žalovaná však v dovolání neuvádí, které konkrétní ustanovení bylo porušeno.
S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popř. bude-li rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumáváno, aby dovolání zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil nejprve dovolání žalované podle ustanovení §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka má sama právnické vzdělání a jí bylo dovolání též sepsáno.
Dovoláním lze podle §236 odst. 1 o.s.ř. napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě, jak to vyplývá z dovolání dovolatelka opírá přípustnost dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o.s.ř. zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu tehdy, bylo-li jím potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzovaném případě Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 19.6.1998, č.j. 13 Co 415/97-79, zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15.5.1997, č.j. 12 C 296/96-48, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V usnesení vyslovil, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti dohody o zániku nájmu bytu, uzavřené dne 12.11.1993, a tímto právním názorem byl soud prvního stupně vázán. V dalším řízení se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda uvedená dohoda má náležitosti právního úkonu dle §37 a násl. obč. zákoníku.
Rozsudkem ze dne 20.3.2000, č.j. 12 C 296/96-122 soud prvního stupně, vázán právním názorem, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, určil, že dohoda o zániku nájmu bytu v domě v ulici J. v B., uzavřená účastníky dne 12.11.1993, je neplatná.
Odvolací soud poté výše uvedeným rozsudkem, který byl napaden dovoláním, potvrdil toto druhé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a proto není třeba zabývat se tím, zda je dovolání přípustné též podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok dovoláním napaden, a dovolací soud je dále vázán uplatněnými dovolacími důvody tak, jak byly dovolatelkou v dovolání obsahově vymezeny.
V dovolání, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolatelka zejména brojila proti právnímu názoru odvolacího soudu, že dohoda o zániku nájmu předmětného bytu je neplatným právním úkonem podle §37 obč. zákoníku pro její neurčitost, a dále soudu vytýkala, že neučinil potřebné úkony k prověření existence plné moci Mgr. Š., který za vlastníka (pronajímatele) podepsal uvedenou dohodu.
Z toho je zřejmé, že uplatněnými dovolacími důvody je nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a dále to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241a odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., podle něhož je za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až 135 o.s.ř.
Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně i soud odvolací ke skutkovému zjištění, že Mgr. Š. nebyl oprávněn za žalovaného (úpadce) jednat ve věcech uzavírání dohod o skončení nájmu bytů v nemovitostech ve vlastnictví žalovaného (úpadce). Tento závěr byl učiněn zejména na základě důkazu provedeného pracovní smlouvou Mgr. Š., z níž uvedené oprávnění nevyplývalo, dále z toho, že žalovaný nebyl schopen doložit existenci plné moci ze dne 1.6.1993, na kterou bylo v dohodě o zániku nájmu bytu ze dne 12.11.1993 u podpisu Mgr. Š. odkazováno.
K výtce dovolatelky, že soud neučinil potřebné úkony k prověření existence plné moci ze dne 1.6.1993, je nutné uvést, že účastníci a nikoliv soud jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§120 odst. 1 o.s.ř.). Pokud účastníci neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (§120 odst. 3 o.s.ř.), a nepříznivé následky s tím spojené jdou k tíži takovéhoto účastníka.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. tak, jak byl obsahově vymezen v dovolání, není v posuzované věci dán, neboť je zřejmé, že předmětné skutkové zjištění vychází z provedeného dokazování a z toho, že žalovaný neunesl tzv. důkazní břemeno ohledně tvrzené plné moci ze dne 21.6.1993.
Z uvedeného dále vyplývá, že předmětnou dohodu o zániku nájmu bytu podepsala osoba, která nebyla oprávněna za žalovaného v té době tento právní úkon učinit, a proto nezbývá než konstatovat, že tato dohoda nemůže mezi žalobkyní a žalovanou založit právní účinky v ní předpokládané.
Vzhledem k tomu je nadbytečné se dále zabývat tím, zda odvolací soud správně či nikoliv posoudil platnost předmětné dohody o zániku nájmu bytu podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zákoníku z hlediska její určitosti. Je však třeba poznamenat, že odvolací soud, i když se v rozhodnutí neurčitostí tohoto úkonu zabýval, nikterak nebral v úvahu ustanovení §35 odst. 2 obč. zákoníku upravující výklad právních úkonů.
Pokud dovolatelka dále nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně měla naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je třeba poznamenat, že dovolatelka, jak to vyplývá z obsahu dovolání, nikterak tento svůj názor neodůvodnila, a proto se dovolací soud nemohl touto námitkou zabývat.
Taktéž je nedůvodná námitka dovolatelky ohledně nedodržení ustanovení §14 a násl. o.s.ř., neboť soudkyně JUDr. O. K. ve stejné věci rozhodovala jako soudkyně odvolacího soudu, tj. soudu téhož stupně – viz usnesení z 19.6.1998, č.j. 13 Co 415/97-79, a rozsudek ze dne 15.12.2002, č.j. 13 Co 591/2000-155, což nezakládá důvod pro vyloučení této soudkyně z projednání a rozhodnutí věci.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že se dovolatelce nepodařilo uplatněnými dovolacími důvody zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení 1.975,- Kč (§7 písm. d/, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.)
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2004
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu