ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.971.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 971/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců A) J. U., B) M. U., oba zastoupeni advokátem, proti žalovaným 1. M. K., 2. N. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 10/2001, k dovolání žalobců A) a B) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.11.2002, čj. 42 Co 577/2002-95, takto:
I. Dovolání žalobců A) a B) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11.11.2002, č.j. 42 Co 577/2002-75, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11.10.2001, č.j. 10 C 10/2001-60, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18.7.2002, č.j. 10 C 10/2001-75, jímž tento soud zamítl žalobu, aby bylo přivoleno k výpovědi žalobců z nájmu žalovaných k bytu č. 2 v 1. poschodí domu čp. 1040 ve V., S., nájem žalovaných skončil uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a žalovaní byli povinni vyklidit byt do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že výpověď byla žalovaným dána, neboť tito nezaplatili nájemné v měsících září až prosinci roku 2000, a to 1.400,- Kč měsíčně, celkem 5.600,- Kč.
Podle odvolacího soudu dlužili žalovaní ke dni podání žaloby, jejíž součástí byla i výpověď, na nájemném 5.600,- Kč.
Dále se odvolací soud zabýval tím, zda existuje uplatněný výpovědní důvod, tj. že žalovaní nezaplatili řádně nájemné za období září až prosinec roku 2000. Po doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že žalovaní poukázali žalobcům dne 21.9.2000 částku 1.400,- Kč a dne 9.11.2000 dalších 1.400,- Kč. Z poštovních poukázek nevyplývalo žádné zúčtovací období určené odesílatelem (žalovanými). Pronajímatel uvedené platby zúčtoval na dluh žalovaných na nájem za měsíce červenec a srpen 2000.
Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že existence výpovědního důvodu [§711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku] tak, jak byla uvedena ve výpovědi, nebyla prokázána. Je-li nájemné zaplaceno ve lhůtě splatnosti, je nutno toto nájemné započíst na ten měsíc, v němž je placeno. V daném případě je proto třeba pokládat za zaplacené nájemné za měsíce září a listopad roku 2000, nebo nájemník nedal najevo úmysl uhradit dluh na nájmu dříve vzniklý. Bylo-li uhrazeno nájemné v uvedených měsících, pak nelze přivolit k výpovědi z nájmu bytu, neboť předmětný výpovědní důvod je naplněn pouze v případě, že nájemce nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce. Žalovaným sice vázl dluh na nájemném za jiné období, které však nebylo obsaženo ve výpovědi a tvrzený výpovědní důvod tak nebyl prokázán.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, byť z jiného právního důvodu.
Dovoláním ze dne 24.2.2003 napadli žalobci A) a B) výše uvedený rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích (I. – IV) s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V podrobnostech žalobci v dovolání uvedli, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle ust. §711 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku a odvolací soud považoval jeho skutková zjištění za správná, pak je zde rozpor v jeho závěru, že existence výpovědního důvodu nebyla prokázána. Žalovaní vypověděli, že nevěděli, za které období platili nájem, a proto je na straně žalobců, na které období platbu za nájem realizoval.
Podle dovolatelů odvolací soud nesprávně posoudil existenci výpovědního důvodu dle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku. Toto ustanovení neukládá pronajímateli povinnost uvést do výpovědi období, za které vázne dluh na nájemném. Podmínkou platnosti výpovědi je pouze stanovení výpovědní lhůty. Podle dovolatelů zákon ukládá prokázání dluhu za období delší než 3 měsíce a neurčuje, zda se má jednat o více jak 3 měsíce po sobě jdoucí nebo zda lze vztáhnout tuto dobu i na období jednotlivých měsíců.
Pokud jde o výroky II. až IV. rozsudku odvolacího soudu, považují je dovolatelé za zmatečné a vzájemně se vylučující, neboť soud nejdříve rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a pak přiznal odměnu advokátce za zastoupení žalovaných (výrok III.) a dále žalobcům uložil povinnost nahradit České republice společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení (výrok IV.).
Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil nejprve dovolání žalobců podle ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, byl-li odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Dovolání není v posuzovaném případě přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud potvrzoval v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
V posuzovaném případě stojí rozsudek odvolacího soudu, stručně vyjádřeno, na právním názoru, že výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku (neplacení nájemného nebo úhrad za plnění poskytované s užíváním bytu po dobu delší než 3 měsíce) není tak, jak byl uveden ve výpovědi (neplacení nájemného v období září až prosinec roku 2000), dán, protože nájemci nájemné za měsíc září a listopad ve lhůtě splatnosti uhradili a přitom není významné, že žalovaní dlužili nájemné za předcházející období, které nebylo uvedeno ve výpovědi z nájmu bytu.
Dovolatelé mj. v dovolání brojili proti tomuto názoru odvolacího soudu s tím, že podmínkou platnosti výpovědi je pouze povinnost pronajímatele v ní uvést výpovědní lhůtu, nikoliv období, za které vázne dluh na nájemném. Pronajímatel musí tedy prokázat jen dluh na nájemném za dobu delší než 3 měsíce a nemusí jít ani o měsíce po sobě jdoucí.
Dovolací soud, vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka je v rozhodovací praxi soudů ustálena, dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky stanovené v ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolání je proto k této otázce nepřípustné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, publikovaný v Soudní judikatuře č. 7/1997 a rozsudky Nejvyššího soudu uvedené dále).
Pokud se dovolatelé dále v dovolání zmínili, že byli oprávněni započíst platby za nájemné uskutečněné v září a listopadu roku 2000 na předchozí dluh na nájemném (za měsíce červenec a srpen roku 2000), je nutné uvést, že jde především o skutková zjištění toho, na co byly uvedené platby žalovanými poskytnuty, a teprve poté o jejich právní posouzení. Z toho, že přípustnost dovolání je podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založena na možnosti přezkoumat rozhodnutí, která mají po právní stránce zásadní význam, je způsobilým dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a nelze proto vytýkat nesprávnost skutkových zjištění [§241a odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud pro úplnost a vysvětlení dále uvádí, že podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce.
Pro posouzení, zda je výpovědní důvod neplacení nájemného nebo úhrad za služby spojené s užíváním bytu naplněn, je rozhodné, zda k okamžiku, kdy byla výpověď dána (doručena), nájemce výše uvedeným způsobem své povinnosti porušil (nezaplatil např. nájemné za dobu delší 3 měsíců), tento protiprávní stav však nemusí trvat v době doručení (dání) výpovědi.
S dovolateli lze souhlasit v tom, že pronajímatel nemusí ve výpovědi dané podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku pro neplacení nájemného nebo úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce uvést konkrétní období, za něž nebylo nájemné zaplaceno (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.6.1999, sp. zn. 26 Cdo 2259/98). Pokud však žalobce (pronajímatel) ve výpovědi z nájmu bytu vymezí výpovědní důvod i uvedením konkrétních měsíců, za něž nebylo uhrazeno nájemné, popř. úhrady za plnění poskytované s užíváním bytu (dále jen „nájemné“), aniž by event. dále ve výpovědi popř. v žalobě o přivolení k výpovědi z nájmu bytu tvrdil, že nájemné nebylo uhrazeno za jiné (další) měsíce než uvedené ve výpovědi, je nutné při posuzování toho, zda nebylo nájemné zaplaceno za dobu delší než 3 měsíce, vycházet ze skutkových tvrzení žalobce, obsažených ve výpovědi.
V posuzovaném případě byla výpověď z nájmu bytu součástí žaloby na přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu. Skutkově byla výpověď vymezena tak, že nájemci hrubě porušují své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že neplatí pronajímateli nájemné po dobu delší než 3 měsíce a žalovaní „nezaplatili na nájemném – v září, říjnu, listopadu a prosinci 2000 – 1.400,- Kč měsíčně. Celková vyčíslená výše dluhu ke dni podání žaloby činí 5.600,- Kč“.
Pokud odvolací soud za uvedené situace vycházel ze skutkových tvrzení obsažených ve výpovědi, popř. v žalobě a posuzoval, zda skutečně v období vymezeném ve výpovědi žalovaní neuhradili nájemné, je jeho postup správný. Přivolit k výpovědi z nájmu bytu lze jen tehdy, bude-li takto vymezený výpovědní důvod (nezaplacení nájemného v tvrzeném období) zjištěn (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, Soudní judikatura č. 12/2001, str. 586 a násl.).
Dovolatelé v dovolání výslovně napadli i výroky II. až IV. rozsudku odvolacího soudu, v nichž odvolací soud rozhodoval o nákladech odvolacího řízení.
Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením. Dovolání proti usnesení je přípustné v případech uvedených v ust. §238 až 239 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že v uvedených ustanoveních není přípustnost proti takovémuto usnesení upravena, nezbývá než konstatovat, že dovolání proti výrokům II. až IV. rozsudku odvolacího soudu není přípustné.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl podle §243b odst. 2, 3 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu a proti výrokům II. až IV. rozsudku odvolacího soudu odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §142 odst. 1a, §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalovaným žádné náklady podle spisu nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu