ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.106.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 106/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové ve věci žalobkyně V. J., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR se sídlem Praha 1, Letenská 15, o zaplacení částky 170.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 113/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2003, č.j. 13 Co 37/2003-133, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 30.075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání obou stran proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 11. 2000, č. j. 16C 113/96-85, potvrdil rozsudkem výše označeným prvostupňový rozsudek ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 36.272,80 Kč a současně změnil rozsudečný výrok tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dalších 133.727,20 Kč. Žalobkyni byly přisouzeny náklady řízení před soudem prvního stupně ve změněné výši a též náklady řízení odvolacího.
Předmětem řízení byla žaloba o finanční náhradu podle §13 zákona č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“), o zaplacení částky 170.000,- Kč, představující náhradu za nevydaný pozemek parc.č. 405/5 v k. ú. D. Ch. Výše náhrady byla stanovena znaleckým posudkem ze dne 3. 8. 1999 a doplňkem posudku ze dne 26. 3. 2000, takže nejprve byl pozemek oceněn podle stavu ke dni přechodu na stát (26. 1. 1951) částkou 36.272,80 Kč, ale v odvolacím řízení došlo k doplnění posudku s ohledem na cenový předpis platný ke dni 1. 4. 1991 jako dni účinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích (vyhláška č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), a cena pozemku včetně oplocení, venkovních úprav a trvalých porostů byla stanovena ve výši 184.548,30 Kč; vzhledem k žalobou požadovaným 170.000,- Kč to znamenalo změnu rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu mezi jím přiznanou a žalovanou částkou. Ve změněné výši ocenění pozemku se kromě jiných cenových parametrů projevila zejména skutečnost, že v mezidobí bylo katastrální území D. Ch. začleněno do území města P., tedy z extravilánu do intravilánu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (včetně doplnění, provedeného mimo dovolací lhůtu) a namítla, že pod pojem stav nemovitosti náleží i administrativní začlenění pozemku v době jeho odnětí státem, neboť právní předchůdce žalobkyně byl rehabilitován s účinky ex tunc a nelze předpokládat, jak by se zachoval jako vlastník pozemku v mezidobí, kdyby ten nepřipadl státu. Skutečnost jiného administrativního začlenění pozemku pak nutno považovat za dodatečnou investici, tedy zhodnocení pozemku. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu s tím, aby byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla ve vyjádření k dovolání, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud vyšel při posouzení procesní stránky věci, vzhledem k datu vydání prvostupňového rozsudku, z bodů 15. a 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. a řídil se proto zněním občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) účinným před datem 1. 1. 2001. Shledal, že dovolání podala včas v rozsahu měnícího výroku odvolacího soudu oprávněná osoba (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Námitky dovolatelky odpovídají dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/, tedy rozhodnutí spočívajícím na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není důvodné.
Podle §13 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích se finanční náhrada za nevydanou nemovitost stanoví podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti zákona, tj. k 1. 4. 1991. Argumentovala-li žalovaná zhodnocením pozemku, bylo nutno brát v úvahu též principy vyjádřené v ustanovení §7 odst. 1, 3, 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, podle nichž je pro účely zhodnocení rozhodným jednak stav v době odnětí nemovitosti a dále stav v době jejího (zde potenciálního) vydání. Zhodnocení pak představuje rozdíl mezi cenami v době odnětí resp. vydání, přičemž obě ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Stavem nemovitosti v době jejího odnětí se ovšem rozumí stav materiální, nikoli administrativní. Jak správně objasnil odvolací soud, zákon měl na mysli fyzický stav pozemku včetně existence trvalých porostů, oplocení, venkovních úprav apod., nikoli však okolnost administrativního začlenění pozemku.
Pro případ zhodnocení pozemku se posuzuje rozdíl obou srovnávaných cen; vychází-li se však z cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích, pak mohlo jít vždy jen o aplikaci §14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., podle něhož je cenou za m2 pozemku - na území města P. – výchozí částka 250,- Kč (nikoli tedy výchozích 20,- Kč pro ostatní obce, jak se v první verzi posudku domníval znalec). Jestliže by výpočet ceny nemovitosti resp. finanční náhrady nevycházel vždy ze současného správního (administrativního) stavu, ztrácelo by použití cenového předpisu, aktuálního v době vydání zákona o mimosoudních rehabilitacích, jakýkoli smysl.
Z výše řečeného je též patrno, že obstojí i právní názor odvolacího soudu, že začlenění obce D. Ch. v mezidobí do území hlavního města Prahy neznamenalo ani žádnou dodatečnou investici vlastníka pozemku po jeho odnětí, jež by snad měla vést k závěru o zhodnocení nemovitosti.
Odvolací soud tedy nezatížil napadené rozhodnutí žádnou relevantní vadou, ani procesní (viz §242 odst. 3 o. s. ř.), a dovolací soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
Úspěšné žalobkyni pak byly přiznány náklady dovolacího řízení, jež v účelně vynaložené výši spočívaly v odměně za vyjádření k dovolání; ta náležela ve výši 30.000,- Kč za úkon podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., jak již vypočetl odvolací soud, spolu s přičtením 75,- Kč režijního paušálu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu