ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1364.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1364/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyň A/ L. H., a B/ H. D., zastoupených advokátem, proti žalovanému Č. z. s. – II. základní organizaci J. H., zastoupenému advokátem, o 149.319,30 Kč s příslušenstvím pro každou z žalobkyň, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 2 C 77/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2004, čj. 8 Co 81/2004-498, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na nákladech dovolacího řízení každé 9.035,- Kč k rukám jejich právního zástupce JUDr. L. Z., do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
O návrhu žalobkyň na zaplacení dlužného nájemného z pozemku na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 1995, soudy rozhodovaly ve věci opakovaně, a to zamítnutím žaloby pro rozpor se zákonem zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). Rovněž soud dovolací rozhodoval ve věci opakovaně. Ve dvou předchozích rozsudcích vyslovil závazný právní názor, že nájem vzniklý ze zákona podle §22 odst. 3 zákona o půdě končí dohodou účastníků, kterou účastníci dohodli vlastní podmínky nájmu, včetně výše nájemného, a taková dohoda není neplatná proto, že sjednané nájemné je vyšší než nájemné stanovené zákonem o půdě pro nájem ze zákona, a dále že není třeba výslovně v dohodě (smlouvě) stanovit, že nájem stanovený zákonem o půdě zaniká (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2001, čj. 1399/2001-306, a ze dne 27. 11. 2003, čj. 28 Cdo 1672/2003-465). Jiné důvody absolutní neplatnosti dohody podle občanského zákoníku soudy nezjistily. Pokud jde o relativní neplatnost, která spočívala v nedostatku spolupodpisu předmětné smlouvy dalším členem představenstva žalovaného, odvolací soud se měl zabývat námitkou promlčení při uplatnění relativní neplatnosti, jíž se dovolaly žalobkyně.
Krajský soud v Českých Budějovicích pak shora uvedeným rozsudkem z 11. 3. 2004, čj. 8 Co 81/2004-498, uložil žalovanému (po zastavení řízení ohledně částky 5.150,50 Kč s příslušenstvím pro každou žalobkyni v důsledku částečného zpětvzetí žaloby a potvrzení zamítavého výroku soudu prvního stupně týkajícího se části úroků z prodlení), povinnost zaplatit každé z žalobkyň na dlužném nájemném 144.168,80 Kč s úroky z prodlení a nahradit jim náklady řízení. V důsledku právního názoru dovolacího soudu se odvolací soud zabýval otázkou, zda smlouva ze 17. 2. 1995, od níž žalobkyně odvozují svůj nárok, je platná. Respektoval dřívější závěry, že smlouva nebyla shledána absolutně neplatnou, a že sjednání jiného nájemného, než jak je uvedeno v §22 odst. 10 zákona o půdě je možné. K námitce žalovaného, že nebyla dodržena forma písemné smlouvy, uložená vnitřními předpisy žalovaného, odvolací soud uvedl, že nájemní smlouva k pozemku nevyžaduje písemnou formu (§663 a násl. ObčZák v tehdy platném znění). Dále pak konstatoval, že nedodržení formy smlouvy způsobuje pouze její relativní neplatnost, přičemž právo dovolat se relativní neplatnosti se promlčuje ve lhůtě 3 let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé. Žalovaný se dovolal relativní neplatnosti smlouvy až 20. 8. 1998, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Protože žalobkyně vznesly námitku promlčení pro uplatnění relativní neplatnosti smlouvy, nelze se této neplatnosti dovolat. Nájem pozemků byl v předmětné smlouvě sice sjednán na dobu určitou, tj. do 31. 12. 1995, po uplynutí této doby však v ní účastníci pokračovali, tj. žalobkyně nepožadovaly vyklizení pozemku a žalovaný jej nadále užíval; podle §676 odst. 2 ObčZák se proto nájemní smlouva obnovila za týchž podmínek včetně výše nájemného. Na takto stanoveném nájemném tak vznikl dluh, který odpovídá částce přisouzené odvolacím soudem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Podle jeho názoru totiž nedošlo k uzavření smlouvy, ale jen k jednání o budoucím řešení vzájemných vztahů. Předseda základní organizace návrh opatřil svým podpisem na důkaz toho, že o věci bude dále jednáno. Závěr o tom, že smlouva byla uzavřena, proto neodpovídá provedeným důkazům. Dovolatel napadá i výrok odvolacího soudu o nákladech řízení a poukazuje na to, že dřívější rozsudky okresního i krajského soudu byly pro něj příznivé. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně podaly k dovolání své vyjádření, v němž uvádějí, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s dřívějšími rozsudky dovolacího soudu, který se problematikou, na niž žalovaný v dovolání poukazuje, již zabýval. Za správný považují i výrok o nákladech řízení a navrhují, aby dovolání bylo zamítnuto, případně odmítnuto.
Podle obsahu námitek dovolatele dovolání zřejmě nesměřuje proti výrokům, jimiž bylo řízení zastaveno a byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně, i když v konečném návrhu dovolatele to není výslovně uvedeno. Dovolací soud proto dovolání posoudil jako přípustné, tj. směřující proti výroku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn v neprospěch dovolatele (§237 odst.1 písm. a) OSŘ), včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení. Dovolatel uplatňuje možný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) a zejména podle §241a odst. 3 OSŘ. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z obou uvedených důvodů, přičemž dospěl k závěru, že dovolání důvodné není.
V prvé řadě lze konstatovat, že dovolatel nenapadá právní závěry odvolacího soudu o relativní neplatnosti smlouvy ze 17. 2. 1995 a promlčení práva uplatnit relativní neplatnost, jíž se žalobkyně dovolaly. Nenapadl ani závěry o obnovení nájemní smlouvy po uplynutí doby na niž byla ve smlouvě sjednána, ani výpočet dlužného nájemného a netvrdil, že by došlo k absolutní neplatnosti smlouvy podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Právní závěry odvolacího soudu obsažené v napadeném rozsudku tedy nebyl důvod přezkoumávat, protože dovolací soud může přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta prvá OSŘ). Argumenty dovolatele směřovaly k tomu, že dle jeho názoru bylo v řízení prokázáno, že smlouva z 17. 2. 1995 nebyla vůbec uzavřena a šlo jen o návrh podepsaný předsedou základní organizace - spíše tak byl uplatněn dovolací důvod spočívající v tom, že skutková zjištění odvolacího soudu neodpovídají provedeným důkazům. Toto tvrzení dovolací soud neshledává oprávněným, protože písemný doklad označený jako „Smlouva o pronájmu pozemku“ nepochybně není pouhým návrhem, ale potvrzením o tom, že její účastníci se dohodli o pronájmu pozemku č. kat.1408-louka o výměře 13734 m2 v J. H. za podmínek ve smlouvě blíže uvedených. Ostatně dovolací soud se touto problematikou již podrobně zabýval ve svém rozsudku z 27. 11. 2003, čj. 28 Cdo 1672/2003-485, a to i z hlediska vážnosti vůle účastníků smlouvy. Na odůvodnění tohoto rozsudku proto odkazuje. Závěry odvolacího soudu jsou v souladu se závěrem dovolacího soudu, a jeho další závěry o relativní neplatnosti smlouvy z důvodu jejích formálních nedostatků, jsou rovněž správné, ostatně ani nebyly dovolatelem napadány.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je správný a dovolání proto zamítl podle §243b odst. 2 věta před středníkem OSŘ. Dovolání jen proti výroku o nákladech řízení pak není přípustné, protože nejde po rozhodnutí ve věci samé.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ. Náhrada jeho nákladů byla přiznána žalobkyním, které měly v tomto řízení úspěch, a to částkou 17.915,- Kč dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem, přičemž odměna advokáta byla snížena o polovinu vzhledem k tomu, že byl uskutečněn v tomto řízení jen jeden úkon právní pomoci (§3 odst.1 bod 6, §18 odst. 1 cit. vyhlášky) a byly připočteny paušální částky 75,- Kč pro každou z žalobkyň z důvodu hotových výloh.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu