ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1419.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1419/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně Městská část P., proti žalovanému O. W., zastoupenému advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 13 C 311/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.8.2003, č.j. 39 Co 63/03-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11.3.2002, č.j. 13 C 311/2000-34, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit nebytové prostory v suterénu budovy č.p. 848 v P., o výměře 18,72 m2, a dále byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného, aby žalobci byla uložena povinnost „zrušit výpočet nájemného za užívání nebytových prostor-komory, jako by jej žalovaný nabyl na podkladě své žádosti o přidělení nebytového prostoru v soutěži a vypočíst žalobci nájem podle vyhlášky č. 176/1993 Sb.“ Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení; úspěšná žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.
Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Žalovanému svědčí na základě dohody ze dne 1.10.1982 právo nájmu k bytu č. 3 ve druhém nadzemním podlaží budovy č.p. 848 v P., I. kategorie, sestávajícího se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství. Příslušenství bytu tvořila i komora v suterénu budovy. Žalovaný jako držitel živnostenského listu s předmětem podnikání opravy výrobků a zařízení spotřební elektroniky a jemné mechaniky požádal dopisem ze dne 5.3.1995 o změnu užívání komory na opravnu spotřební elektroniky a jemné mechaniky. Stavební odbor tuto změnu užívání povolil pravomocným rozhodnutím ze dne 1.10.1997 za podmínky, že bude uzavřena nová nájemní smlouva. Dne 9.2.1998 byla mezi účastníky uzavřena smlouva ohledně sporného prostoru podle zákona č. 116/1990 Sb. Sporný prostor tedy tvořil příslušenství bytu podle §121 odst. 2 občanského zákoníku až do doby pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o změně užívání na opravnu. Poté přestal být příslušenstvím bytu a stal se samostatným prostorem podléhajícím režimu zákona č. 116/1990 Sb. Podle zákona č. 116/1990 Sb. byla mezi účastníky platně uzavřena dne 9.2.1998 nájemní smlouva a následně dala žalobkyně žalovanému výpověď podle §9 odst. 2 písm. b/ citovaného zákona. Takto nově založený nájemní vztah účastníků zanikl uplynutím výpovědní lhůty. Žalovanému tak nesvědčí nyní k předmětnému prostoru žádný právní titul. Vzájemný návrh žalovaného je nedůvodný. V době jeho podání žalovanému již nesvědčil žádný právní titul k užívání sporného prostoru a navíc vyhláška č. 176/1993 Sb., byla zrušena dne 31.12.2001 nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 231/2000 Sb.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále o.s.ř.) a dovolací důvod spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolatel ve svém podání doručeném soudu dne 1.12.2003 poukazuje na skutečnost, že o povolení úprav komory požádal „odbor výstavby“ a obdržel souhlas se stavební rekonstrukcí komory; jejíž náklady ve výši 150.000,- Kč hradil sám. Byl překvapen, když „odbor nebytových prostor“ tuto částku nezohlednil a vyměřil mu za zrekonstruovanou místnost nájemné 936,- Kč měsíčně; přičemž dovolatel současně platil i za komoru další částku spojenou s nájmem bytu jako dříve. Dovolatel se proti tomuto postupu odvolával, ale „nebytový odbor“ trval na svém stanovisku. Odvolací soud měl k dispozici kompletní podklady, a přesto rozhodl, že „důvody žalobkyně odpovídají zákonu.“
V podání doručeném soudu dne 10.5. 2004 se dovolatel odvolává na skutečnosti sdělené v předešlém podání, a dále shrnuje skutková zjištění a právní závěry soudů nižších instancí. Soudy nižších instancí nezkoumaly, zda dovolatel na základě živnostenského oprávnění ve sporném prostoru podnikal nebo podnikání zahájil. Dovolatel v rekonstruované komoře nepodnikal ani podnikání nezahájil. Dovolatel nikdy nepožádal (ani to neměl v úmyslu) o „vynětí komory, která byla příslušenstvím bytu, ze svého dispozičního práva,“ pouze sledoval záměr dočasně ji pro podnikatelské účely užívat jako dílnu. Soudy nižších instancí dospěly k názoru, že po změně stavebního určení sporný prostor přestal být příslušenstvím bytu. Takto řešená právní otázka, která měla pro rozhodnutí zásadní význam, zcela pomíjí skutečný úmysl dovolatele. Dovolatel měl v úmyslu pouze užívat část příslušenství bytu k podnikatelským účelům, nikoliv prostor na vlastní náklady rekonstruovat, předat žalobkyni, a poté si ho opět pronajmout za vyšší nájemné, mimo platbu nájemného za byt a jeho příslušenství včetně komory. Soudy nižší instance nezkoumaly projev vůle dovolatele. O skutečném projevu vůle dovolatele vypovídá jeho jednání, kdy po celou dobu usiloval o stanovení výše nájemného podle vyhlášky č. 176/1993 Sb. (§3 citované vyhlášky). Nájemní vztah ke komoře dosud nezanikl, nedošlo ke změně nájemní smlouvy ohledně bytu a dovolatel nadále platí nájem ve stejném rozsahu a žalobkyně tento nájem přijímá. Nájemní smlouva uzavřená dne 9.2.1998 je tedy neplatná. Dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů nižších instancí byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala v dovolací lhůtě oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání přicházela v úvahu, vzhledem k potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu prvního rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolatel nastoluje otázku zásadního právního významu spočívající v posouzení charakteru sporného prostoru po změně stavebnětechnického určení na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu.
Podle §237 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Rozhodnutím po právní stránce zásadního významu je rozhodnutí, které se odchyluje od ustálené judikatury, nebo přináší judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.2.2001, sp.zn. 28 Cdo 1638/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod číslem C 148, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 23.8.1995, sp.zn. III. ÚS 181/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, pod číslem 19).
Současně se musí jednat o právní otázku, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.1999, sp.zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2001, pod číslem 27, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2001, sp. zn. 20 Cdo 2956/2000).
Z citovaného ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ , odst. 3 o.s.ř. dále vyplývá, že dovolací soud posuzuje přípustnost dovolání pouze ve vztahu k právním závěrům, na kterých odvolací soud napadené rozhodnutí staví, přičemž do skutkového základu věci, zjištěného nižšími instancemi, není oprávněn zasahovat.
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud zdůrazňuje skutečnost, že sám dovolatel podal žádost o změnu užívání „komory,“ která tvořila příslušenství bytu, a na základě jeho žádosti vydal Obvodní úřad městské části P., odbor stavební, dne 1.10.1997 rozhodnutí sp.zn. HLP:SÚ 1007/95/Zd-848, Str., kterým podle §85 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla povolena změna užívání na opravnu spotřební elektroniky a jemné mechaniky. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.1997. Byl to tedy dovolatel, kdo právně relevantním způsobem dosáhl změny stavebnětechnického určení sporného prostoru podle §85 stavebního zákona, na základě níž zanikl dosavadní charakter „komory“ jako příslušenství bytu a sporný prostor se stal nebytovým prostorem jako předmět občanskoprávních vztahů, a jako takový byl následně předmětem nájemní smlouvy platně uzavřené mezi účastníky podle zákona č. 116/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Otázka investic dovolatele spojených se změnou užívání nebyla předmětem řízení v souzené věci. Skutečnost, zda dovolatel na základě živnostenského oprávnění ve sporném prostoru podnikal (zahájil podnikání), či nikoli, a skutečnost, že dovolatel dále platil nájemné vztahující se k bytu ve stejné výši, není podstatná pro právní posouzení projednávané věci. Odvolací soud tedy v napadeném rozhodnutí správně posoudil, že po pravomocném rozhodnutí příslušného stavebního úřadu sporný prostor ztratil svůj dosavadní charakter příslušenství věci (bytu) podle §121 odst.1, 2 občanského zákoníku a stal se samostatnou věcí (nebytovým prostorem) ve smyslu §118 odst. 1,2 občanského zákoníku s tím, že zánikem nájmu výpovědí pronajímatele pozbyl žalovaný právní důvod k užívání předmětného prostoru.
Otázka nastolená dovolatelem je tak sice otázkou, která měla určující význam pro rozhodnutí ve věci samé; nejedná se však o právní otázku, která by odvolacími soudy či soudem dovolacím byla řešena rozdílně, nebo která by dovolacím soudem nebyla vyřešena a měla by přinést judikaturu novou, významnou pro rozhodování soudů v obdobných věcech. Z uvedených závěrů rovněž jasně vyplývá, že odvolací soud nastolenou právní otázku posoudil v souladu s hmotným právem, ústavně konformním způsobem.
Dovolací soud tedy dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5, věta první a §218 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. července 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.
předseda senátu