ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1459.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1459/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce Městské části P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. Ch., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 353/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2000, č.j. 19 Co 778/99-54, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2000, č.j. 19 Co 778/99-54, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením výše označeným Městský soud v Praze odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 9. 1999, č.j. 17 C 353/98–31, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt č. 19 v domě č.p. 98 v P. a vyklizený tento byt žalobci předat do dvou měsíců od právní moci rozsudku; žalovaný byl též zavázán k náhradě nákladů řízení vzniklých žalobci.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný nedodržel lhůtu k podání odvolání, upravenou v §204 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Vůči právnímu zástupci žalovaného došlo k náhradnímu doručení rozsudku soudu prvního stupně podle §47 odst. 2 o.s.ř. Výzva byla provedena dne 15. 9. 1999 a písemnost uložena na poště dne 16.9.1999. Poněvadž si zástupce žalovaného nevyzvedl zásilku do 3 dnů od uložení, nastala fikce doručení posledním dnem této lhůty, tj. v této věci dnem 20. 9. 1999. Patnáctidenní odvolací lhůta pak skončila dnem 5. 10. 1999. Odevzdal-li žalovaný prostřednictvím svého zástupce odvolání k poštovní přepravě dne 6. 10. 1999, stalo se tak po uplynutí zákonné odvolací lhůty a odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání podle §218 odst.1 písm. a/ o.s.ř. jako opožděné odmítnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebylo řádně provedeno. Odvolací soud se nevypořádal s otázkou, zda došlo ve smyslu citovaného ustanovení k novému pokusu o doručení, po němž následovalo uložení zásilky na poště. Žalovaný se domníval, že k tomuto pokusu ze strany poštovního doručovatele nedošlo. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Při přezkumu napadeného usnesení vyšel Nejvyšší soud, vzhledem k datu vydání tohoto usnesení, z relevantních ustanovení občanského soudního řádu ve znění platném před účinností zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje o.s.ř., tedy před datem 1. 1. 2001 (Přechodná ustanovení cit. zák., hlava I, bod 15, 17). V dalším textu tedy budou uváděna ustanovení o.s.ř. ve znění před provedenou novelizací.
Dovolací soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání bylo přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. a dovolatel uplatnil dovolací důvod ve smyslu §241 odst. 3 písm. a/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., tedy důvod spočívající v odnětí možnosti žalovanému jednat před soudem v důsledku nesprávného postupu odvolacího soudu.
Dovolání je důvodné.
Postup pošty při doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř. upravovala v rozhodné době vyhláška Federálního ministerstva dopravy a spojů č. 78/1989 Sb. o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád). Pokud jde o doručování tzv. úředních písemností s modrým pruhem, uvádělo se v její příloze 5 v bodě 17. a následujících, že při bezvýslednosti prvního pokusu o doručení zanechá doručovatel adresátovi výzvu v odevzdacím místě a poté se pokusí znovu písemnost adresátovi doručit; na doručence přitom doručovatel vyznačí poznámku o výzvě, doplněnou otiskem denního razítka a svým podpisem.
Odvolací soud se v napadeném usnesení o odmítnutí odvolání nezabýval skutečností, zda došlo k řádnému opakovanému pokusu o doručení zásilky (k tomu mohlo dojít pouze 16. 9. 1999). Po konstatování bezvýslednosti pokusu o doručení dne 15. 9. 1999 se pouze uvádí, že 16.9.1999 byla písemnost uložena na poště. Z tohoto pohledu je odůvodnění usnesení odvolacího soudu ve vztahu k postupu při náhradním doručení nepřezkoumatelné.
Doručení však neobstojí ani z hlediska náležitostí doručenky, kterou mělo být vykázáno. Doručence nelze přiznat povahu veřejné listiny, neboť – z hlediska náležitostí podle shora citovaných ustanovení vyhlášky č. 78/1989 Sb. – na ní sice jsou data výzvy resp. uložení písemnosti na poště (15. a 16. 9. 1999) s podpisem (parafou) doručovatele, není však (co do data) čitelný otisk takového denního razítka na doručence, které by datem odpovídalo dnům výše uvedeným. Při nedostatku jiných dostatečně konkrétních údajů se tedy nedá považovat za prokázané, že před uložením písemnosti na poště došlo k druhému pokusu o doručení v sídle advokáta. Z toho vyplývá závěr, že relevantním datem doručení je až den 21. 9. 1999, kdy zástupce žalovaného uloženou zásilku na poště převzal; pak ovšem odvolání nebylo podáno opožděně.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. usnesení odvolacího soudu zrušil s tím, že se odvolací soud, vázán právním názorem soudu dovolacího, již bude zabývat meritorním posouzením věci. V rámci tohoto posouzení pak rozhodne i o nákladech řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu