ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1496.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 1496/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání V. K., zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2003, sp. zn. 11 Cmo 35/2002 (v právní věci žalobkyně V. K., zast. advokátkou, proti žalovanému L. b. d. P., zast. advokátkou, o uzavření smlouvy o převodu bytu do vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 20 Cm 22/2002) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 12.3. 2003, pod č.j. 11 Cmo 350/2002-63 potvrdil v napadeném výroku I. ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19.9. 2002, pod č.j. 20 Cm 22/2002–52, kterým byl zamítnut návrh, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu vlastnictví k jednotce specifikované v enunciátu druhoinstančního rozhodnutí. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo účastníkům přiznáno soudy obou instancí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které slíbila doplnit poté, co její nová právní zástupkyně nastuduje spis.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto jsou v tomto usnesení uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat, neboť bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého §240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalobkyně v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl vůči žalobkyni právní moci doručením do rukou její tehdejší právní zástupkyně dne 30. 4. 2003.
Vzhledem k tomu, že podle §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle měsíců se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti, určující počátek lhůty, tedy v daném případě dnem 30. 6. 2003, což byl pracovní den – pondělí – nezbylo než dovolání žalobkyně považovat za opožděné, když bylo svěřeno poště k přepravě až 1. 7. 2003 a Městskému soudu v Praze doručeno až 2. 6. 2003. Sluší se však poznamenat, že dovolání by bylo třeba odmítnout nejen podle ustanovení §243b odst. 5 a §218a o.s.ř., ale také jako nepřípustné podle §237 odst. 1 o.s.ř., protože bylo podáno proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně (arg. §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), když současně nebyl dán žádný podklad pro posouzení přípustnosti dovolání podle výjimek upravených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §142 odst. 1, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 5 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.
předseda senátu