ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2181.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2181/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobkyně Z. V., zastoupené advokátkou, proti žalované J. T., zastoupené advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 208/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.5.2004, č.j. 5 Co 842/2004-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení o dovolání 1.025,- Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23.1.2004, č.j. 6 C 208/2003-29, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit nebytové prostory v přízemí domu č.p. 78 v B., které byly předmětem nájmu na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 5.1.2000. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Obsahem nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 5.1.2000 byl i souhlas žalobkyně jako pronajímatelky s podnájmem části nebytových prostor pojišťovací kanceláři A. Dodatkem ke smlouvě ze dne 6.4.2000 udělila žalobkyně souhlas žalované k „přepronajmutí“ 15 m2 firmě T., a.s., jiných nebytových prostor, než které byly předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 5.1.2000. Žalovaná přenechala konkrétní část jí pronajatého nebytového prostoru do podnájmu firmě T., a.s. Žalobkyně dala žalované výpověď podle čl. III nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky a podle §9 odst. 2 písm. g/ zákona č. 116/1990 Sb., když žalovaná přenechala část pronajatého prostoru do podnájmu jiné osobě bez souhlasu žalobkyně jako pronajímatelky. Nájem nebytových prostor tak skončil dne 31.8.2003 a žalovaná dále užívá nebytové prostory bez právního důvodu. Žaloba je důvodná podle §126 odst. 1 občanského zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a důvodnost o §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka nastoluje právní otázku, zda souhlas pronajímatele s podnájmem nebytových prostor je dohodou o změně obsahu závazku – smlouvy o nájmu nebytových prostor, a zda takový souhlas pronajímatele musí sledovat zákonem předepsanou písemnou formu smlouvy o nájmu nebytových prostor. Ohledně tvrzených dovolacích důvodů odkázala dovolatelka na podání svého odvolání ze dne 25.3.2004. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal a rozhodl věc podle o.s.ř. ve znění od 1.1.2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.
Zjistil přitom, že dovolání podala k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem, a stalo se tak v dovolací lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolací soud neshledal přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., ani podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.; odvolací soud přezkoumával první rozhodnutí soudu prvního stupně v souzené věci a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Rozhodnutím po právní stránce zásadního významu je rozhodnutí, které se odchyluje od ustálené judikatury, nebo přináší judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.2.2001, sp.zn. 28 Cdo 1638/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod číslem C 148, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 23.8.1995, sp.zn. III. ÚS 181/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, pod číslem 19).
Současně se musí jednat o právní otázku, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.1999, sp.zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2001, pod číslem 27, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2001, sp.zn. 20 Cdo 2956/2000).
Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.1997, sp.zn. 2 Cdon 932/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 2, pod číslem 12, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.1997, sp.zn. 2 Cdon 1339/96, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, sešit 13, pod číslem 101).
Dovolatelkou nastolená právní otázka, zda souhlas pronajímatele s podnájmem nebytových prostor je dohodou o změně obsahu závazku – smlouvy o nájmu nebytových prostor, a zda takovýto souhlas pronajímatele musí sledovat zákonem předepsanou písemnou formu smlouvy o nájmu nebytových prostor, není otázkou, kterou by bylo možno podřadit hlediskům vymezeným v §237 odst. 3 o.s.ř. Ze zjištěného skutkového stavu (do něhož není dovolací soud oprávněn zasahovat) vyplývá, že v souzené věci nebyl žalobkyní jako pronajímatelkou udělen souhlas k podnájmu v žádné formě. Za této situace nemohla mít právní otázka nastolená dovolatelkou určující význam pro napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolací soud shledal tedy dovolání nepřípustným a odmítl jej podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované náleží náhrada za zastupování advokátem podle §7 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., 3.800,- Kč, (advokát učinil v tomto stupni řízení jeden účelný úkon vyjádření se k dovolání) snížená o 50% podle §18 odst. 1 citované vyhlášky, přičemž další snížení o 50% z této poloviny je dáno ustanovením §15 ve spojení s §14 citované vyhlášky. Podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží k jednomu úkonu právní služby paušální částka 75,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu