ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.221.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 221/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Ing. arch. J. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, o určení, že pozemek má být převeden jako náhradní, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 C 155/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17.6.2003, čj. 31 Co 207/2003-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 28.2.2002, čj. 20 C 155/2000-34, zamítl žalobu na určení, že pozemek č. 1931 v katastrálním území D., je pozemkem, který má být převeden na žalobce podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. místo pozemků, na jejichž vydání má žalobce restituční nárok, a jež nelze vydat. Soud vyšel z toho, že nárokem žalobce ve vztahu k uvedenému pozemku se zabýval již v řízení vedeném pod sp.zn. 9 C 132/97, v němž se žalobce domáhal proti témuž žalovanému uložení povinnosti uvedený pozemek na něj ze stejných důvodů převést. Návrh žalobce byl v tomto řízení pravomocně zamítnut. Soud prvního stupně proto neshledal, že by na straně žalovaného byl naléhavý právní zájem na určení, jež požaduje. Věc byla dle něj již rozhodnuta a žalobce se proto nemůže znovu domáhat splnění povinnosti žalovaného převést předmětný pozemek na něj jako náhradní za pozemky, které nelze vydat.
K odvolání žalobce rozhodoval ve věci Krajský soud v Praze, který shora uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, (s výjimkou jeho závěru, že jde o věc již rozsouzenou), že totiž v dané věci nemá žalobce naléhavý právní zájem na určení, zda tu právo je či není. Naléhavý právní zájem by byl dán, „kdyby rozhodnutí soudu mohlo zjednat určitost, jistotu a jasnost právních vztahů účastníků, mezi nimiž až do té doby byla existence právního vztahu neurčitá, nejistá a nejasná. Ve smyslu §80 písm. c) OSŘ tedy nejde o jakýkoli právní zájem, který by opravňoval žalobce k žalobě na určení, ale oprávněný zájem naléhavý“. V dané věci by se požadovaným určením na právním postavení žalobce nic nezměnilo, protože již bylo v jiném řízení, v němž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu předmětného pozemku, pravomocně rozhodnuto.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přičemž za otázku zásadního právního významu považuje „otázku požadované intenzity nejistoty v právním vztahu, která již zakládá naléhavý právní zájem na určení existence či neexistence práva, které z takového vztahu vyplývá“. Soud totiž dle jeho názoru v přecházejícím řízení, v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemku, zabýval přecházející dohodou účastníků z 3.2.1997 o tom, že má být jako náhrada poskytnut předmětný pozemek, pouze z toho hlediska, zda jde o smlouvu o smlouvě budoucí, nebo smlouvu o převodu pozemku, přičemž dospěl k závěru, že nejde o žádnou z těchto smluv. Nezabýval se však právními důsledky dohody samotné, tj. zejména důsledkem, že byl identifikován pozemek, který má být poskytnut jako náhradní podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Právní vztahy účastníků touto dohodou založené proto považuje za nejasné. Soudní rozhodnutí o určení závaznosti této dohody by dalo základ k dalšímu jednání účastníků. Jestliže má dohoda právní význam, má žalobce nepochybně naléhavý právní zájem na určení jejího relevantního obsahu.V okolnosti, že soud se nezabýval žalobou věcně, když neshledal její procesní důvodnost, shledává dále dovolatel porušení svých práv na spravedlivý proces.
Dovolatel je toho názoru, že právní posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně je nesprávné a navrhuje, aby oba jejich rozsudky byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně byl zrušen jen rozsudek soudu odvolacího a věc byla vrácena k dalšímu řízení tomuto soudu.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 a 241a OSŘ, nelze je však věcně projednat. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, a dovolání by bylo proto přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. a), b) a c) OSŘ). K takovému závěru však dovolací soud nedospěl. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na výkladu ustanovení §80 písm.c) OSŘ z hlediska naplnění podmínky pro rozhodnutí soudu o tom, zda tu je právní vztah či není, a to podmínky naléhavého právního zájmu na takovém určení ze strany žalobce. Podle běžné soudní judikatury nelze shledat naléhavý právní zájem na takovém určení, jestliže je možno žalovat na plnění. Tak také žalobce již žaloval, když v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 132/97 navrhoval, aby soud uložil žalovanému převést na něj pozemek č. 1931 v D., přičemž své právo opíral o obsah listiny sepsané účastníky dne 3.2.1997, který tak byl předmětem právních závěrů soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Protože v této věci je pravomocně rozhodnuto, nelze uvedenou listinu učinit předmětem nové žaloby na určení právních vztahů, které mají směřovat k témuž závěru, tj. převodu pozemku č. 1931 v D. na žalobce.
Z toho, že o návrhu žalobce rozhodl soud rozsudkem založeným na procesních předpisech, nelze dovodit, že by tím bylo žalobci odňato právo na spravedlivý proces, když žalobce svůj návrh na převod předmětného pozemku mohl uplatnit, a také uplatnil, v jiném řízení. Rovněž okolnost, že soud dle názoru dovolatele výslovně nehodnotil právní důsledky dohody z 3.2.1997 z toho hlediska, zda vůbec a jaké právní vztahy mezi účastníky nastolila, není důvodem pro samostatné uplatnění určovací žaloby. Kdyby totiž soud v předcházejícím řízení považoval tuto dohodu za závaznou v tom směru, že zakládá povinnost na převod předmětného pozemku žalobci, vedlo by jej to jistě k jinému právnímu závěru; právním hodnocením skutkových zjištění účastníkem řízení přitom soud není vázán.
Z uvedených důvodů dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s běžnou judikaturou soudu a nelze jej hodnotit jako rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Dovolání tedy není přípustné a podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ bylo odmítnuto.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měl nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu