ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2251.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 2251/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání G. I., s.r.o., zast. advokátem, podanému proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2003, sp. zn. 23 Co 165/2003, (v právní věci žalobce Městské části P. 8, zast. advokátem, proti žalovanému G. I., s.r.o., zast. advokátem , o zaplacení 491 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 48/2000) takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 svým rozsudkem ze dne 16.1. 2003 pod č.j. 12 C 48/2000-186 zamítl návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 491.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 7.5. 1999 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byl žalobce uznán povinným nahradit žalovanému náklady řízení.
Nalézací soud vycházel z toho, že žalovaný na základě smlouvy o nájmu ze dne 30.12. 1996 užíval na dobu určitou nebytový prostor o výměře 100 m2 situovaný v přízemí domu čp. 1035 v P. 8, se kterým – jakožto se svěřeným majetkem hl. m. P. – hospodaří žalobce. Dne 3.11. 1997 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o vyklizení uvedených prostor, které žalovaný užíval již bez právního důvodu. Účastníci se dohodli na tom, že žalovaný ukončí užívání nejpozději do 31.12. 1997, a když nesplní svůj závazek bude povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlení. Žalovaný předmětný prostor vyklidil až dne 7.5. 1999, a z toho titulu po něm žalobce požaduje žalovanou částku.
Obvodní soud ovšem posoudil smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 30.12. 1996 jako absolutně neplatnou, protože předmětem smlouvy byly prostory v domě, který nevlastnil žalobce, ale stát. Proto je neplatná i navazující dohoda o vyklizení ze dne 3.11. 1997. Soud první instance měl za prokázané, že předmětem obou smluv byly prostory, které se nacházejí na pozemku parcelní číslo 454/1 obec P., k.ú. K., čp. 2. Tedy nikoliv prostory v budově další, na parcelním čísle 454/2 označené čp. 1035 a číslem evidenčním 28. Teprve až při odmontování elektroměru žalobce zjistil, že žalovaný má nějaké věci i v budově 1035. Dohoda o vyklizení nebytových prostor je dále neplatná pro svou neurčitost, neboť v ní není specifikováno, které nebytové prostory jsou předmětem této dohody. Poslední důvod neplatnosti obvodní soud spatřoval v tom, že prostory, které jsou předmětem uvedené dohody o vyklizení jsou v katastrální evidenci vedeny jako objekt bydlení a z jako takové je nelze pronajmout jako prostory nebytové. Z těchto důvodů považoval soud první stolice dohodu o vyklizení nebytových prostor za neplatnou a zamítl proto z ní vycházející plnění.
K odvolání žalobce se věcí zabýval Městský soud v Praze, který svým rozsudkem ze dne 18.6. 2003, č.j. 23 Co 165/2003-206, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaného uznal povinným zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 491.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 7.5. 1999 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl uznán povinným nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.
Na rozdíl od soudu prvního stupně měl odvolací soud za to, že není dána přímá návaznost dohody o vyklizení na dohodu o nájmu nebytových prostor a platnost dohody o vyklizení je proto třeba posuzovat zcela odděleně. V dohodě o vyklizení je zcela jednoznačně uvedeno, že žalovaný se zavázal vyklidit do 31.12. 1997 nebytový prostor v domě čp. 1035. Není tedy správný názor obvodního soudu, že vůle účastníků směřovala k vyklizení nebytových prostor, které byly předmětem nájemní smlouvy, a které jsou situovány v domě, k němuž žalobce nemá právo hospodaření (tj. dům čp. 2). Skutečnost, že žalovaný si byl plně vědom, které prostory se zavázal vyklidit (tj. prostor kinosálu v objektu bývalého kina O., čp. 1035) dokumentuje jednak jeho žádost o změnu dohody o vyklizení, ve které svůj závazek k vyklizení zcela uznal a jednak i jeho účastnická výpověď, v níž potvrdil, že prostor kinosálu užíval jako sklad zboží a vyklidil jej až ke dni 7.5. 1999.
Odvolací námitku ohledně toho, že smlouva byla podepsána neoprávněnou osobou, městský soud vyvrátil podpisovým řádem Obvodního úřadu v P. 8. Z jeho bodu 3 (č.l. 168) vyvodil, že smlouvy vyplývající z náplně a činnosti jednotlivých odborů podepisují samostatně vedoucí odborů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu naprosto neodpovídá skutečnosti. Žalovaná společnost měla k užívání pronajaty prostory v domě čp. 2. Žalovaný se sice ve smlouvě ze dne 3.11. 1997 zavázal vyklidit prostor čp. 1035, mohl však vyklidit pouze ty prostory, které užíval, což kinosál (čp. 1035) nebyl. Z podpisového řádu Obvodního úřadu pro P. 8 vyplývá, že dohodu o vyklizení nebytových prostor měl podepsat starosta. Vedoucí majetkového odboru neprokázal, že by mu městskou radou bylo svěřeno příslušné pověření k podpisu této smlouvy. Odvolací soud se navíc nijak nezabýval tvrzením žalovaného podle kterého žalobce nebyl vlastníkem objektu, ve kterém se nacházejí předmětné prostory.
Vyjádření k tomuto dovolání nebylo podáno.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), bylo podáno ve lhůtě určené v §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. a opírá se – jak vyplývá z obsahu dovolání - o zákonem stanovené dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o.s.ř.). Protože je dovolání přípustné (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) přezkoumal dovolací soud napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§242 odst. 1,3 o.s.ř.), když nezjistil žádné vady ve smyslu ustanovení §229 odst. l o.s.ř.
Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že dovolání není důvodné.
Podle §241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání (je-li přípustné podle §237 odst. 1 a/ a b/ o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení - §238 a 238a o.s.ř.) podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř., protože
- soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,
- soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo,
- v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor,
- nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §§133 až 135 o.s.ř.
V souzené věci dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu neodpovídá skutečnosti, neboť žalovaná společnost užívala v návaznosti na nájemní smlouvu ze dne 30.12. 1996 prostory v domě čp. 2, a nemohla proto vyklidit prostory v objektu čp. 1035, které nikdy neužívala. Odvolací soud však oprávněně vycházel ze znění dohody ze dne 3.11. 1997, která se týká „vyklizení nebytových prostor v domě čp. 1035.“ Ostatně sám žalovaný ve své žádosti o změnu této dohody uvádí „platnost výše uvedené smlouvy nikterak nezpochybňuji“ a píše o „vyklizení nebytových prostor v domě čp. 1035.“ S tím koresponduje i účastnická výpověď žalovaného, ve které uvedl, že kinosál užíval jako sklad a vyklidil jej až dne 7.5. 1999. Odvolacímu soudu tedy nelze přesvědčivě vyčítat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, ani se neprovinil tím, že by pominul rozhodné skutečnosti. Protože tedy jeho postup není zatížen ani chybou, která by vyplývala z aplikace ustanovení §§133 až 135 o.s.ř., zbývá při úvaze o důvodnosti podaného dovolání dle §241a odst. 3 o.s.ř. posoudit způsob posouzení provedených důkazů.
Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy i skutkové zjištění jako jeho výsledek, lze dovoláním úspěšně napadnout pouze v případě, že postup odvolacího soudu provází výše zmíněný logický rozpor. O takový případ se v souzené věci nejedná, když odvolací soud posoudil dohodu o vyklizení ze dne 3.11. 1997 jako samostatný právní úkon, který je třeba hodnotit odděleně od nájemní smlouvy ze dne 30.12. 1996, která upravovala užívání jiných prostor. Odvolací soud přitom své rozhodování nezatížil relevantní chybou, pokud žalovanému neuvěřil, že nikdy neužíval prostory v domě čp. 1035.
Pokud dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho právní úvahy, je k tomu zapotřebí uvést, že nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jinými slovy jestliže na tomto – nesprávném – právním posouzení napadené rozhodnutí spočívalo.
Podle obsahu uplatněného mimořádného opravného prostředku dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci podpisového řádu Obvodního úřadu v P. 8, neboť podle jeho názoru nebyl vedoucí majetkového odboru oprávněn k podpisu dohody o vyklizení ze dne 3.11. 1997. Podle čl. 3.1. tohoto předpisu je Městská část P. 8 vždy zastoupena a) starostou, b) tajemníkem ObÚ. Podle čl. 3.2. smlouvy k realizaci investičních záměrů podepisuje vždy starosta. Dle čl. 3.3. veškeré ostatní smlouvy vyplývající z náplně práce a činnosti jednotlivých odborů ObÚ podepisují samostatně vedoucí odborů a tajemník ObÚ. Na základě tohoto znění předpisu odvolací soud nepochybil, když uzavřel, že výše uvedená smlouva, podepsaná vedoucím majetkového odboru, byla podepsána osobou oprávněnou, neboť tento výklad má dostatečnou podporu v čl. 3.3.
Pokud žalovaný zpochybňuje vlastnické právo žalobce k nemovitosti, ve které jsou sporné prostory, z provedených důkazů (kupní smlouvy ze dne 12.4. 1999) jasně vyplývá, že žalobce byl na základě zákona č. 172/1991 Sb. vlastníkem domu čp. 1035 s pozemkem parcelní číslo 454/2, a své vlastnictví na jiný subjekt převedl až ke dni 24.5. 1999. Proto je závěr odvolacího soudu o tom, že je dána aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na smluvní pokutu ze období od 1.1. 1998 do 6.5.1999, odůvodněný.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud se nedopustil pochybení, které by jeho postup zatížilo vadou ve smyslu namítaných dovolacích důvodů (§241a odst. 2 písm. b/ a §241a odst. 3 o.s.ř.) a dovolací soud proto došel k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Dovolání žalovaného proto bylo nutné podle citovaného ustanovení zamítnout.
Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo věcně rozhodnuto v nejkratším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.), který podal žalovaný.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §142 odst. 1, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 5 o.s.ř. Žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu