ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.237.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 237/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7/14, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 21 C 41/2002, o dovoláních žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dnů 12. 3. 2003, č. j. 20 Co 55/2003-29, a 25. 8. 2003, č. j. 20 Co 325/2003-59, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2003, č. j. 20 Co 55/2003-29, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2002, č. j. 21 C 41/ 2002-20, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu na obnovu řízení, podaném žalobcem; původní řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 512/93.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2003, č. j. 20 Co 325/2003-59, potvrdil odvolací soud usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, č. j. 21 C 41/2002-52. Zde byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce v souvislosti s dovoláním, které proti v předchozím odstavci označeném usnesení odvolacího soudu žalobce v mezidobí podal.
Proti oběma potvrzujícím usnesením odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě dovolání. Učinil tak ve dnech 4. 4. 2003 a 27. 8. 2003; dovolání proti potvrzujícímu usnesení o zastavení řízení o návrhu na obnovu řízení zdůvodnila jeho právní zástupkyně.
Dovolací soud se ovšem musel především zabývat otázkou, zda je proti napadeným rozhodnutím dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, přípustné.
Rozhodl-li Obvodní soud pro Prahu 1 o žalobcem uplatněném nároku pod č. j. 13 C 512/93-80 dne 23. 6. 2000 (řízení bylo zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu a věc postoupena správnímu orgánu, což poté potvrdil odvolací soud), pak již tato skutečnost znamenala, že celý další průběh řízení, včetně rozhodování o návrhu na obnovu řízení i u soudu dovolacího, se projednává podle znění občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) účinného před datem 1. 1. 2001 (viz body 16, 17, hlava I, část dvanáctá Přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.). Dále tedy budou uváděna procesní ustanovení platná před posledně uvedeným datem.
Znění o. s. ř. platné před 1. 1. 2001 nepřipouštělo, aby proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, bylo možné podat dovolání. Z relevantních ustanovení umožňoval pouze §237 o. s. ř. napadnout dovoláním tamtéž vyjmenované procesní vady (nikoli nepovolení obnovy řízení) a §238a o. s. ř. připouštěl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž došlo ke změně usnesení soudu prvostupňového (nikoli k jeho potvrzení).
Ani proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení soudu prvního stupně ohledně ustanovení zástupce žalobci, nepřipouštěl o. s. ř. v tehdejším znění (a nepřipouští ani dosud) dovolání. Nutno opět odkázat na stejná ustanovení o. s. ř., jako v předchozím případě.
Dovolací soud proto obě žalobcova dovolání proti výše označeným usnesením odvolacího soudu odmítl jako nepřípustná (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovanému nevznikly v řízení o obou dovoláních žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. června 2004
JUDr. Ludvík David, v. r.
předseda senátu