ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.260.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 260/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ J. Ř. a 2/ M. Ř., o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 631/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.10.2003, čj. 5 Co 2123/2003-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce navrhl, aby soud vyslovil přechod vlastnického práva žalovaných k pozemku č. 98/20 – role v katastrálním území T., do jeho vlastnictví. Pozemek přešel na stát spolu s dalšími nemovitostmi podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Část pozemků byla později přidělena právnímu předchůdci žalovaných a následně mu odňata s výjimkou pozemku, který je předmětem žaloby. Pozemkový úřad rozhodl kladně o vlastnictví žalobce k uvedeným pozemkům, nikoli však k pozemku č. 98/20 v T., který v době rozhodování pozemkového úřadu byl veden jako vlastnictví fyzických osob – žalovaných.
Žalobce odůvodňoval svůj návrh tím, že příděl pozemků, které přešly z původních vlastníků na stát podle zákona o revisi první pozemkové reformy, neměl být s ohledem na znění tohoto zákona přídělem do vlastnictví, ale jen do užívání přídělců, takže do vlastnictví je právní předchůdce žalovaných nabyl v rozporu s tehdy platnými předpisy, a navíc za cenu nižší, protože předepsaná cena byla nižší než cena tržní - dle názoru žalobce šlo pouze o cenu užívání. V těchto okolnostech spatřoval naplnění ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Jiné okolnosti ve vztahu k žalovanému, resp. jeho právnímu předchůdci, neuplatňoval.
Okresní soud žalobu zamítl, nejprve rozsudkem ze dne 24.10.2002, čj. 7 C 631/2000-152, a po zrušení tohoto rozsudku usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.2.2003, čj. 5 Co 204/2003-166, opětovně rozsudkem z 18.4.2003, čj. 7 C 631/2000-181. Tento rozsudek pak v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudkem z 10.10.2003, čj. 5 Co 2123/2003-201. Oba soudy uzavřely, že žalobce neprokázal ani netvrdil žádnou okolnost, kterou by bylo možno posoudit jako nabytí uvedeného pozemku právním předchůdcem žalovaných jako rozpor s tehdy platnými předpisy, nebo nabytí pozemku za cenu nižší než cenu dle tehdy platných předpisů. Měly za prokázáno, že pozemek byl právnímu předchůdci žalovaných přidělen v souladu s tehdy platnými předpisy, na základě přídělové listiny, a to do vlastnictví. Nezjistily ani porušení směrnic pro přidělování zemědělské půdy, přičemž tyto předpisy ani nebyly obecně závazné. Otázku vlastnictví odvolací soud ani nepovažoval z tohoto hlediska za rozhodující, protože ze znění §8 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že rozhodující bylo nabytí nemovitosti, nikoli výslovně vlastnictví k ní. Přídělová cena se pak neřídila cenou tržní, ale příslušnými předpisy k tomu vydanými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, protože dle jeho názoru odvolací soud řešil právní otázky v rozporu s hmotným právem, a jeho rozhodnutí má proto po právní stránce zásadní význam. Dovolání odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci oběma soudy při výkladu předpisů o pozemkové reformě. Přídělové řízení probíhalo v dané věci tak, že 15.9.1948 podepsali přídělci zápis o převzetí a odevzdání přídělu, čímž pozemky převzali do správy a užívání (detence). Přídělová listina byla z 27.4.1950, nejsou v ní však pozemky úředně odděleny a jsou schopné pouze k provedení knihovního pořádku podle zákona č. 90/1947 Sb. Příděl bylo možno podle tehdy platných předpisů v některých případech – při nesplnění předpokladů nebo některých povinností - odejmout. Pokud by soudy měly pravdu v tom, že přídělcům vzniklo na základě přídělové listiny vlastnictví, šlo by o vlastnictví soukromé s ohledem na Ústavu 9. května 1948. Dovolatel pak rozvíjí své úvahy o obsahu vlastnického práva podle tehdejších předpisů, jeho rozlišování na státní, osobní a soukromé a různá jeho omezování, z čehož dovozuje, že po vydání ústavy z roku 1948 nebylo vůbec získat vlastnictví k soukromé půdě. „Tento právní poměr je nazván sice \"vlastnictví půdy\", jeho obsahem je však pouhé užívání (když na ní dotyčný nepracuje, už mu půda nepatří).“ Protože pojem vlastnictví byl zeslaben různými omezeními, vhodnější by bylo použít v právních předpisech termínu „právo užívání“. Ani přídělovou listinu nepovažuje za listinu vydanou v souladu s tehdy platnými předpisy – stát rozhodně nechtěl půdu dávat do vlastnictví soukromého. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem, že vlastnictví nabyté přídělem je stejné jako vlastnictví nabyté na základě jiných titulů. Napadá i výklad rozhodnutí ONV z 21.2.1961, kterým byla přídělová listina zrušena s tím, že parcela č. 98/20 v T. byla ponechána přídělci; jestliže byla přídělová listina zrušena, týkalo se to dle jeho názoru všech přidělených pozemků. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud shledal, že dovolání má náležitosti vyžadované v §241 a 241a OSŘ a zabýval se proto jeho přípustností. Jak dovolatel správně uvádí, dovolání by bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ). S ohledem na obsah dovolání jde tedy o právní posouzení, zda pozemek, který přešel na stát podle zákona o revisi první pozemkové reformy, mohl přídělce nabýt ve smyslu §8 odst. 1 zákona o půdě aniž by to bylo samo o sobě v rozporu s právními předpisy platnými v době nabytí pozemku, za situace, kdy nebylo tvrzeno, že by konkrétní příděl byl proveden nestandardním způsobem, odporujícím obecně závazným právním předpisům. Otázku, kterou dovolatel považuje za rozhodující, totiž ke kterému datu přešlo na přídělce (a pokud vůbec přešlo) vlastnictví k pozemku, který řádně převzal do držby a posléze na něj byla vydána přídělová listina, nepovažuje dovolací soud z hlediska výkladu §8 odst. 1 zákona o půdě rozhodující a tedy po právní stránce za zásadně významnou. V některých případech, na něž dopadá §8 odst. 1 zákona o půdě, např. bylo zřízeno k pozemkům podle dřívějších předpisů právo osobního užívání, a ke změně na právo vlastnické došlo až novelou občanského zákoníku č. 509/1991 Sb., přičemž ustanovení §8 odst. 1 se na takové pozemky vztahuje. Navíc vznik vlastnického práva na základě přídělu posoudil odvolací soud v plném souladu s jednotnou judikaturou soudů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu i v souladu s hmotným právem a obsahem přídělového listu, který vlastnictví přídělce jmenovitě zakládal. Další úvahy dovolatele o tom, zda vůbec mohlo vzniknout vlastnictví k půdě, které podle následných předpisů bylo považováno za vlastnictví soukromé, nevyžadují dle dovolacího soudu s ohledem na tehdy platné občanskoprávní předpisy včetně předpisů týkajících se zemědělské půdy, jakož i na všeobecně známou skutečnost nabývání takových pozemků, jiného výkladu Nejvyšším soudem, než jaký je odpovídá běžné judikatuře.
Rovněž právní úvaha odvolacího soudu o tom, že cena přídělu se řídila příslušnými předpisy, nikoli cenou tržní, je v souladu s judikaturou soudů i se zněním příslušných hmotněprávních předpisů.
Dovolací soud proto neshledal rozsudek odvolacího soudu za zásadně významný po právní stránce a dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst.5 a §218 odst. c) OSŘ.
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla žalobci uložena, protože žalovaným, kteří by s ohledem na výsledek tohoto řízení měl nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu