ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2668.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 2668/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobců A/ F. J. a B/ J. J., proti žalované K. Č., o zrušení části kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 666/95, o dovolání prvního žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2003, č. j. 14 Co 69/2001-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 9. 2000, č. j. 5 C 666/95-85, kterým byla zamítnuta žaloba, aby byla zrušena kupní smlouva ze dne 28. 9. 1979, uzavřená mezi J. K. a M. Č., a to v části o převodu pozemku parc. č. 65/2 v k. ú. B. Označil-li odvolací soud část výroku svého rozsudku též jako měnící vůči rozsudku soudu prvního stupně, učinil tak – jak vysvětlil v odůvodnění rozsudku – jen z důvodu přesnější identifikace předmětné smlouvy oproti znění výroku prvostupňového rozsudku; jde tedy, z hlediska věcného, v celém rozsahu o rozsudek potvrzující. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, pravomocnému dne 2. 10. 2003 (a doručenému F. Jandovi 17. 9. 2003) podal první žalobce dovolání. Učinil tak dopisy podanými na poštu 19. 11. 2003 a později dne 4. 5. 2004. Z textu dovolání není patrno, že by je podával též jako zástupce druhé žalobkyně.
Žalovaná ani druhá žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.
Vzhledem k datu vydání prvostupňového rozsudku posoudil dovolací soud věc podle ustanovení občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) ve znění platném před datem 1. 1. 2001, tedy před nabytím účinnosti novely č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá zák. č. 30/2000 Sb., Přechodná a závěrečná ustanovení, hlava I, bod 17).
Dovolání není přípustné.
Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podle §238 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. dovolání přípustné jen v případě, že by byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, nebo tehdy, jestliže by byl potvrzen takový rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, jenž jeho dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z těchto případů v posuzované věci nešlo.
V úvahu nepřipadala ani přípustnost dovolání podle §239 odst. 1, 2 o. s. ř. Odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil a přípustnost dovolání by nemohl dovodit ani dovolací soud, neboť ze spisu není patrný předchozí návrh prvního žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání.
Dovolání by navíc i v případě přípustnosti bylo opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí jednoměsíční lhůty počítané od právní moci rozsudku odvolacího soudu (2. 10. 2003, dovolání podáno 19. 11. 2003). V této souvislosti nutno zdůraznit, že odvolací soud nebyl v posuzované věci povinen poučit žalobce o případné přípustnosti dovolání a o dovolací lhůtě. Nejvyšší soud v tomto směru zaujal zcela konstantní právní názor (z poslední doby vyslovený např. v usnesení ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003), a také Ústavní soud dovodil pro případ přípustnosti dovolání závislé jen na úvaze dovolacího soudu, že příslušného poučení účastníka není třeba (vedle širšího výkladu v usnesení ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, srov. zejména nález ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 92/03).
Dovolací soud proto dovolání prvního žalobce odmítl podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/, event. a/ o. s. ř.
Kromě dovolatele nevznikly v řízení ostatním účastníkům žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně 24. května 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu