ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.372.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 372/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání F. J., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2003, sp. zn. 38 Co 100/2002 (v právní věci žalobce F. J., zast. advokátem, proti žalovanému N., a.s., zast. advokátem, o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 703/2001) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 11.9. 2003, č.j. 38 Co 100/2002–37 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14.1. 2002, č.j. 7 C 703/2001-23, kterým byl zamítnut návrh žalobce, aby bylo určeno, že nájemní smlouva uzavřená mezi stranami sporu dne 31.10. 2000 je neplatná v té části, kterou mají být předmětem nájmu pozemky p.č. 2711/1 a parcela č. 2711/3, zapsané na LV č. 2385 v k.ú. Š., u Katastrálního úřadu v H.ě.
Nalézací soud zamítl žalobní návrh žalobce, když sice dospěl k závěru o existenci jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, ale nepřisvědčil jeho námitkám, podle kterých nájemní smlouva ze dne 31.10. 2000 neměla obsahovat předepsané náležitosti a neměla být z jeho strany uzavřena svobodně, vážně a srozumitelně. Okresní soud uzavřel, že zpochybňovaná smlouva obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, a že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že smlouva nebyla uzavřena pod jakýmkoliv nátlakem, a pokud si její znění žalobce před jejím podpisem neprostudoval, nelze tuto skutečnost klást k tíži protistrany.
Krajský soud potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu, jeho ztotožnění se závěrem o nedůvodnosti uplatněné žaloby však vycházelo z jiných důvodů, než tomu bylo u okresního soudu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, ale zaujal opačné stanovisko v otázce existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.
Podle názoru krajského soudu cílem určovací žaloby je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Žaloba na určení tedy není opodstatněna tam, kde již právní vztah nebo právo byly porušeny, a kde je třeba se domáhat ochrany žalobou na plnění ve smyslu §80 písm. b/ o.s.ř. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, připouští judikatura naléhavý právní zájem tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se případným dalším žalobám na plnění anebo jestliže žaloba na plnění neřeší ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva.
Odvolací soud dovodil, že v daném případě žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti nájemní smlouvy, neboť jeho požadavek v žádném případě nemá preventivní charakter, a nemůže ani vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků a nemůže předejít další žalobě na plnění. Beze zbytku vyřešit právní vztahy účastníků vztahující se k nájemní smlouvě by podle soudu druhého stupně byla způsobilá jedině žaloba na plnění.
Z tohoto důvodu posoudil odvolací soud žalobu jako nedůvodnou a zamítnutí hodnou, aniž by bylo na místě se zabývat platností či neplatností předmětné části nájemní smlouvy ze dne 31.10. 2000.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel uvádí, že odvolací soud se sice ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu, ale z naprosto odlišných důvodů, neboť podanou žalobu na určení považuje za irelevantní. Tento závěr odvolacího soudu může být v judikatuře odvolacích soudů posuzován rozdílně a tudíž může mít napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatel vyvozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce, jehož dovolání splňuje požadované obsahové i formální náležitosti (§241a odst. 1, §214a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), v zastoupení advokáta (§241 odst. 1 o.s.ř.), napadá výrok odvolacího soudu s tím, že závěr odvolacího soudu ohledně neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení „může nastolit právní otázku, která je v analogických věcech rozhodována odvolacími soudy rozdílně“.
Dovolatel tedy napadá právní úvahu odvolacího soudu, podle které není dán naléhavý právní zájem (dle §80 písm. c/ o.s.ř.) žalobce (pronajímatele) na určení neplatnosti nájemní smlouvy, kterou dal předmět sporu do užívání žalovanému (nájemci).
Tento názor žalobce není správný, protože nelze uzavřít, že by judikatura v jím vytýčené otázce kolísala. Konstantní judikatura i právní teorie se shodují, že určovací žaloby – už z důvodu procesní ekonomiky – nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může být naléhavý právní zájem dán tehdy, pokud by se určovací žalobou vytvořil pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, který by předcházel dalším žalobám na plnění. O takovýto případ však v projednávaném sporu – jak správně poukázal odvolací soud – nejde.
Naléhavý právní zájem na požadovaném určení práva je dán jen tehdy, jestliže je způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. V předmětné věci žalobce pociťuje úkorně užívání jeho nemovitosti žalovaným, které se děje na právním základu napadané nájemní smlouvy. Nelze však přehlédnout, že i kdyby dovolatel dosáhl soudního uznání neplatnosti užívacího titulu žalovaného, nedosáhl by tím bez dalšího toho, oč zjevně usiluje, tedy nerušené držby sporných pozemků. Za tímto účelem by musel iniciovat další soudní řízení, zahájené žalobou na plnění tak, aby výsledné soudní rozhodnutí mohlo být vykonatelným exekučním titulem. Odvolací soud proto nijak nepochybil, když žalobu odmítl jako bezdůvodnou z důvodu absence naléhavého právního zájmu ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ o.s.ř. Jeho rozhodnutí je naprosto slučitelné s konstantní judikaturou vyšších soudů a řešená právní otázka nebyla zatížena ani rozporem s hmotněprávní úpravou.
Uplatněný mimořádný opravný prostředek proto nemůže být přípustný podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám podle §229 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti), jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezakládají.
Přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř., ve znění účinném od 1.1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř., dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s řízením o dovolání žádné ze spisu zjistitelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu