ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.380.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 380/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobkyň A/ J. K., a B/ B. P., zastoupených obecným zmocněncem, proti žalovanému ZD L. L., o určení vlastnictví k provoznímu zařízení hospodářské usedlosti, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 23/99, o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2003, č. j. 20 Co 214/2003-276, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 6. 2002, č. j. 3 C 23/99-245, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 18. 3. 2003, kterým byla žaloba podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), pro neodstraněné vady žaloby přes výzvy soudu, odmítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě žalobkyně ve lhůtě dne 1. 7. 2003 dovolání; jako zástupce žalobkyň a spoluautor dovolání je uveden a podepsán V. H., jenž žalobkyně zastupoval jako obecný zmocněnec již v řízení před nižšími instancemi.
Podáním z téhož dne požádaly žalobkyně předsedkyni Nejvyššího soudu, aby povolila jejich zastoupení, i v dovolacím řízení, výše jmenovaným obecným zmocněncem. Svou žádost odůvodnily skutkovými okolnostmi sporu s tím, že v případě nevyhovění žádosti by jim byla odepřena ochrana jejich vlastnictví.
Ve věci však – po právu, viz §241b, §209 o. s. ř. – konal soud prvního stupně, který v rámci své přípravné činnosti vyzval žalobkyně usnesením ze dne 26. 9. 2003, aby ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení zmocnily ke svému zastoupení advokáta (notáře) ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř.; jako důsledek nesplnění této povinnosti se uvádí zastavení dovolacího řízení. Usnesení bylo žalobkyním doručeno ve dnech 17. a 22. 10. 2003.
Žalobkyně reagovaly vyjádřením datovaným 8. 11. 2003. V něm požádaly soud prvního stupně o přidělení zástupce z řad advokátů, neboť, jak uvedly, to vyžaduje ochrana jejich vlastnictví zaručená i ústavně. Žalobkyně k vyjádření přiložily stížnost sepsanou první z nich a zaslanou Finančnímu úřadu P., v níž se vytýká žalovanému, že jim po vydání zemědělské usedlosti v Č. dosud nevydal provozní zařízení. V. H. (otec žalobkyň), jemuž žalobkyně usedlost předaly, tak na ní nemůže hospodařit a nemělo by dojít ke zdanění.
Soud prvního stupně poté bez dalšího spis předal soudu dovolacímu.
Ačkoli bylo dovolání žalobkyň obecně přípustné (§239 odst. 3 o. s. ř.), shledal dovolací soud, že v dovolacím řízení nelze pro neodstraněný nedostatek podmínky řízení, spočívající v absenci povinného zastoupení žalobkyň (§241 odst. 1 o. s. ř.), pokračovat.
Žalobkyním bylo již při podání dovolání známo, že musí být povinně zastoupeny advokátem; svědčí o tom jejich žádost o povolení zastoupení obecným zmocněncem, sepsaná a připojená současně. Vyzval-li poté soud prvního stupně žalobkyně k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a to i s upozorněním na zastavení dovolacího řízení jako následek jejich případné nečinnosti v tomto ohledu, pak učinil zadost své povinnosti, uložené mu ustanoveními §241b odst. 1, §209 a §43 odst. 1 o. s. ř.
Jestliže žalobkyně následně požádaly soud prvního stupně o přidělení advokáta, pak vzhledem k obsahu žádosti resp. důvodům, které uvedly, nebyl prvostupňový soud povinen o žádosti rozhodnout.
Z poučení připojeného k usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2003, kterým byly žalobkyně vyzvány ke zmocnění advokáta, je zřejmé, že účastnicím byla takto zprostředkována vědomost o právu podat žádost o ustanovení advokáta soudem za předpokladu, že u některé z nich jsou dány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.) a tedy pro ustanovení zástupce na náklady státu. Jinými slovy, že zmíněnou žádost opravňuje jejich sociální situace. Žalobkyně však k takovému odůvodnění žádosti vůbec nesměřovaly. Potřebu ustanovení advokáta odůvodňují hmotněprávním aspektem žaloby - ochranou svého vlastnického práva. Již z jejich podání ze dne 1. 7. 2003, v němž žádají o výjimku z povinného zastoupení, je patrno, že výchozím motivem jejich postupu je pro ně nezaručená rentabilita advokátního zastoupení (uvádějí, že nejsou tak dobře situovány, aby si mohly dovolit vynaložit na advokáta „spoustu peněz“, když takto vynaložené náklady „nezaručují návratnost“). Také ze stížnosti Finančnímu úřadu P., připojené k podání ze dne 8. 11. 2003, lze dovodit, že žalobkyně váží případná peněžní plnění vůči státu na možnost reálného hospodaření na zemědělské usedlosti – tedy na vyhovění žalobě.
Judikatura Nejvyššího soudu již řešila otázku obsahu žádosti o ustanovení advokáta účastníkem. Předpokládá se podání takové žádosti, která obsahuje tvrzení o sociální situaci dovolatele, aby o ní mohlo být (event. kladně) rozhodnuto; nevyžaduje se současně, aby byl dovolatel výslovně poučen o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení zástupce (viz usnesení ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 706, 708/2000, publikované v Souboru rozhodnutí NS svazek 2, str. 148 a násl.). Podobně přistupuje k této otázce publikace autorů J. Bureše a L. Drápala Dovolání podle občanského soudního řádu (C. H. Beck, Praha 1994). Ta na str. 74, 75 uvádí, že soud prvního stupně ustanoví zástupce, požádá-li dovolatel, aby „mu byl ustanoven zástupce podle ustanovení §30 o. s. ř.“. Nakonec i text zákona v §30 odst. 1 předpokládá, že se bude rozhodovat o žádosti účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, s tím, že se mu zástupce ustanoví tehdy, bude-li to třeba k ochraně jeho zájmů. Takto presumovaný výchozí obsah však žádost žalobkyň z 8. 11. 2003 neměla.
Nedostatek podmínky povinného zastoupení žalobkyň tedy zůstal neodstraněn a dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§241 odst. 1, §241b odst. 2, §104 odst. 2 o. s. ř.).
Žalovaným nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. září 2004
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu