ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.45.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 45/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobkyně F. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému Městu V. K., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod. sp.zn. 20 C 234/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2003, č.j. 13 Co 91/2002-137, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2003, č.j. 13 Co 91/2002-137, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl v odvoláním žalobkyně napadené části výroku II. změněn rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4.12.2002, č.j. 20 C 234/2000-112, tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. st. 473/4 a st. 473/5 v k. ú. V. K. Žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení žalovaného před oběma instancemi.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Tvrdila v něm, že v rámci veřejné dražby, konané dne 18. 5. 1991 při privatizaci provozní jednotky podle zákona č. 427/1990 Sb. o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby (dále jen „zákon č. 427/1990 Sb.“), vydražila nejen prodejnu zeleniny, ale i předmětné pozemky (zastavěnou plochu a okolí). Žalobkyně podle svých tvrzení nabyla vlastnictví ke všem nemovitostem v souladu s obsahem karty privatizované jednotky, se smyslem citovaného zákona i v dobré víře, a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“). Dovolání bylo, při diformitě příslušných výrokových části rozsudků nižších instancí, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovolací důvod měl spočívat, podle obsahu dovolání, v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolání je důvodné.
Jednou z premis výkladu zákona č. 427/1990 Sb. bylo, že by měl státní majetek menšího rozsahu (provozní jednotky) přejít na privatizující subjekty pokud možno vcelku. Tento záměr zákona je vyjádřen např. v §14, podle něhož se při prodeji provozní jednotky převádí – má-li k němu právo hospodaření organizace, jejíž součástí je provozní jednotka – i zastavěný pozemek. Podobně ustanovení §4 odst. 3, 4 (pozemky jsou součástí provozní jednotky) a §8 (vyvolávací cena při veřejné dražbě zahrnuje i pozemky) téhož zákona podporují žádoucí jednotu právního režimu stavby a pozemku v rámci privatizované provozní jednotky.
V posuzované věci nelze opomenout, že stát (MěNV V. K.) jen nedopatřením nepřevedl na podnik Z. B., hospodařící s věcmi později v rámci tzv. malé privatizace vydraženými, smluvně dne 28. 12. 1977 též právo správy národního majetku k pozemku parc. č. 473/4, který v té době zahrnoval jak část zastavěnou prodejnou zeleniny, tak i přilehlou plochu (následně došlo geometrickým plánem k vydělení pozemku parc. č. 473/5 – zastavěné plochy). Fakticky tedy státní podnik Z. B. v mezidobí spravoval i pozemek resp. pozemky přiléhající k prodejně.
Překážkou přechodu vlastnictví k předmětným pozemkům dražbou na žalobkyni se nestal ani časový moment, v němž k jejich vydražení došlo. Den 18. 5. 1991 časově předcházel datu 24. 5. 1991, znamenajícímu podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. ex lege nabytí zákonem vymezeného majetku obcemi.
Byla-li v kartě provozní jednotky č.0133661 uvedena i vyvolávací cena pozemku a současně identifikován pozemek parc. č. 473/4, a v potvrzení o veřejné dražbě ze dne 17. 6. 1991 opět označen týž pozemek (v protokole o dražbě se uvádí jen provozní jednotka) , pak je z těchto skutečností i ze shora naznačených interpretačních záměrů a souvisejících okolností zřejmé, že vydraženy měly být a také v rámci dražené provozní jednotky vydraženy byly i oba pozemky parc. č. 473/4 a 473/5; tedy jak přiléhající, tak i zastavěná plocha. Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru na základě teze, že ke dni dražby svědčilo žalovanému městu k pozemkům právo hospodaření, pak dovolací soud shledává tento výklad jako formalistický a neodpovídající faktickému stavu; ostatně v té době nebylo možné vycházet plnou měrou z evidence nemovitostí, neboť princip publicity a veřejné víry ve správnost zápisu, příznačný pro katastr nemovitostí, ještě neplatil.
Žalobkyně tedy udělením příklepu (§11 odst. 1, §12 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb., srov. též R 25/2001) vydražila dne 18. 5. 1991 nejen stavbu prodejny zeleniny a příslušné majetkové součásti, ale i oba předmětné pozemky. Pro případ pochybností motivovaných faktem, že jako předmět dražby nebyl explicitně označen pozemek parc. č. 473/5, je záhodno dodat, že vydražitelka byla podle zjištěných okolností nepochybně v dobré víře, že se stává v rámci získané provozní jednotky též vlastnicí pozemků. Byl-li vydražen přilehlý pozemek parc. č. 473/4, pak by ztrácelo smysl, neměl-li by se stát předmětem dražby též pozemek parc. č. 473/5 – zastavěná plocha.
Právní závěry dovolacího soudu jsou tedy v souladu, vedle nyní rekapitulovaných rozhodných skutečností, jak s účelem tzv. malé privatizace, tak i se žádoucí jistotou účastníků právních vztahů, jejímž projevem je i princip ochrany dobré víry nabyvatele vlastnického práva.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení, v němž je odvolací soud vázán právním názorem soudu dovolacího, bude rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení o dovolání.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. června 2004
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v.r.
předseda senátu