ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.450.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 450/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobce P. f. Č. r., proti žalované Obci H., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 10/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2003, č. j. 20 Co 336/2003-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Žalobce ve svém jinak včasném dovolání brojil proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (soud prvního stupně žalobu zamítl) v tom směru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovodil, že žalovaná obec neprokázala přídělovou listinou, že jí byly pozemky parc. č. 512 a násl. v k. ú. H. přiděleny (s převzetím držby 1. 12. 1949), jak předpokládá zákon č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v zákonem č. 114/2000 Sb. novelizovaném §2a odst. 3 písm. a/.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud zcela správně dovodil, že pozemky přešly do vlastnictví žalované obce ještě před datem 31. 12. 1949, a vzhledem k následnému přechodu na stát po rozhodném datu a ke znění §2 odst. 1 a novelizovaného §2a odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. se opět staly jejím vlastnictvím. Není rozhodné, že přídělová listina byla vystavena až 4. 12. 1954; k převzetí držby došlo v zákonem předvídaném časovém rozmezí a jestliže označení přídělce „československý stát – obec H.“ považuje žalobce v dovolání implicite za nedostatečné, pak opomíjí skutkové souvislosti i jejich právní důsledky. V době převzetí držby předmětných nemovitostí totiž byly tyto předány právě žalované obci, jak o tom svědčí listiny datované 27. 5. a 11. 11. 1949; v nich byly vymezeny podmínky přídělu N. p. f. I kdyby – vzhledem k pozdějšímu datu vydání – nemělo uspět posouzení přídělové listiny ve vztahu k §2a odst. 3 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., pak lze opět přisvědčit odvolacímu soudu, že výčet způsobů prokázání přídělu v §2a odst. 3 citovaného zákona je pouze demonstrativní a závěr o prokázání přídělu zůstává věcí posouzení soudem.
Odvolací soud tedy rozhodl jak v souladu se stávající judikaturou k otázkám přídělu nemovitostí, tak i – pokud jde o dovoláním namítaný nedostatek průkazu přídělu – v souladu s relevantními ustanoveními zákona č. 172/1991 Sb., co se týče výkladu obsahu listin čtených v řízení k důkazu. Jeho rozhodnutí nemá ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam a dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protistraně vznikl podle §146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ty vznikly v důsledku vyjádření k dovolání, za které náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. polovina sazby za provedený úkon právní služby, tj. 5.000,- Kč (§5 písm. b/, §14 odst. 1, §15 cit. vyhl.), krácená však o 50% podle §18 odst. 1 téže vyhlášky na 2.500,- Kč; nutno bylo dále přičíst režijní paušál 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. září 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.
předseda senátu