ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.557.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 557/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobkyně Š. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ Městu P., 2/ P. K. a 3/ E. K., oběma zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 79/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2003, č. j. 14 Co 581/2003-174, takto:
I.Dovolání se odmítá.
II.Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému a třetí žalované společně a nerozdílně částku celkem 975,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 3. 2002, č. j. 11 C 79/2001-117, kterým byla určena neplatnost tamtéž identifikované smlouvy o převodu bytové jednotky ze dne 26. 1. 2000, uzavřené mezi prvním a dalšími dvěma žalovanými. Ke změně prvostupňového rozsudku došlo pouze ve výroku II. o nákladech řízení před soudem prvního stupně; všem žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.700,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Výrokem III. byli žalovaní 2. a 3. zavázáni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni, a to ve výši 20.875,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, opět k rukám jejího zástupce. Podle výroku IV. téhož rozsudku nemá ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení.
Proti nákladovému výroku III. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Napadla v něm určení výše nákladů odvolacího i dovolacího řízení odvolacím soudem a navrhla v tomto výroku zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k novému rozhodnutí. Rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího soudu přičítala zásadní právní význam.
Druhý žalovaný a třetí žalovaná navrhli ve vyjádření k dovolání jeho odmítnutí..
Žalobkyně napadla dovoláním výrok odvolacího soudu o nákladech řízení, tedy nikoli takový výrok, kterým by se rozhodovalo o věci samé. Samotný výrok o nákladech řízení má povahu usnesení, jímž se meritorně nerozhoduje. Proti takovému výroku ovšem není podle ustanovení §237 o. s. ř. dovolání přípustné (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to ani pro tvrzený zásadní právní význam. Stejně tak taxativní výčet těch nemeritorních usnesení odvolacího soudu v §239 o. s. ř., proti nimž je přípustné dovolání, neuvádí usnesení o nákladech řízení.
Dovolání žalobkyně tedy nebylo přípustné a dovolací soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud přiznal druhému žalovanému a třetí žalované náklady řízení o dovolání, vzniklé vyjádřením k dovolání sepsaným jejich zástupcem (odměnu za převzetí a přípravu zastoupení v dovolacím řízení nepovažoval dovolací soud za účelně vynaložené náklady řízení vzhledem k tomu, že zmínění žalovaní jsou zastoupeni stále týmž zástupcem). Povinnost hradit tyto náklady vznikla žalobkyni odmítnutím dovolání (§243c odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady obou žalovaných za jeden úkon představují částku 975,- Kč, která se skládá z odměny za úkon ve výši 900,- Kč (750,- Kč základní sazby podle §14 odst. 3, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. se zvýšením o 20% podle §17 odst. 2 téže vyhlášky) a režijního paušálu ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. května 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu