ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.904.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 904/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr.Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání Středního odborného učiliště, zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 7.11.2002, sp.zn. 22 Co 168/2002, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp.zn. 6 C 219/92 (žalobců: 1. J. C., 2. E. A. a 3. S. R., zastoupených advokátem, proti žalovanému Střednímu odbornému učilišti v H., zastoupenému advokátem, o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobkyň, podané u soudu 7.9.1992, domáhajících se, aby žalovanému učilišti bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání domu čp. 898 a pozemku parc. č. 953 v katastrálním území H., bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze 16.4.1997, čj. 6 C 219/92-138. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovanému učilišti na náhradu nákladů řízení 3.335 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Státu nebyla přiznána náhrada zálohovaných nákladů řízení.
K odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze 17.11.1998, sp.zn. 20 Co 298/97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že provedl důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví, ale znalce pro obor obytných staveb, zatím co v tomto případě bylo třeba pověřit provedením posudku znalce specializujícího se na stavby průmyslové, a to k posouzení toho, zda u tohoto objektu byla provedena přestavba a v jakém rozsahu. Podle názoru odvolacího soudu bude se muset soud prvního stupně zabývat otázkou, zda tu lze vydat pozemek, na němž jsou sporné stavební nemovitosti postaveny.
V dalším průběhu řízení vynesl Okresní soud v Chrudimi rozsudek ze 4.11.1999, čj. 6 C 219/92-236, jímž uložil žalovanému učilišti povinnost uzavřít se žalobkyněmi J. C., E. A. a S. R. dohodu o vydání pozemku parc. č. 953 v katastrálním území H., a to žalobkyni J. C. ze dvou ideálních osmin a žalobkyním E. A. a S. R. každé ze tří ideálních osmin. Byl však zamítnut žalobní návrh na uložení povinnosti žalovanému uzavřít dohodu se žalobkyněmi o vydání budovy čp. 898 v H. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Chrudimi na úhradu zálohovaných nákladů řízení 6.961,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit i soudní poplatek 250 Kč.
K odvolání žalobkyň i žalovaného byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jen ohledně výroku o uložení povinnosti žalovanému učilišti uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání pozemku parc. č. 953 v katastrálním území H.; jinak však byl tento rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že sice řízení doplnil provedením posudku znalce z oboru průmyslových staveb, který byl zaměřen na zjištění rekonstrukčních zásahů u objektu čp. 898 v H., reprezentujících případně nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku stavby, ale nebylo v řízení před soudem prvního stupně objasněno, zda šlo u prvků dlouhodobé životnosti stavby o jejich prostou výměnu či o jejich změnu, jaký je přesný percentuální podíl těchto změn či výměn, a to zejména pokud šlo o střešní konstrukci ve srovnání s původní střešní konstrukcí.
Po vyžádání si doplnění posudku znalce rozhodl Okresní soud v Chrudimi rozsudkem z 21.12.2001, čj. 6 C 219/92-312, že žalované učiliště je povinno uzavřít se žalobkyněmi dohodu i ohledně vydání budovy čp. 898 v H. do podílového spoluvlastnictví žalobkyň, a to u žalobkyně J. C. ze dvou ideálních osmin a u žalobkyň E. A. a S. R. u každé z nich ze tří ideálních osmin. Žalovanému učilišti bylo uloženo nahradit žalobkyním náklady řízení částkou 19.787,60 Kč (každé ze žalobkyň částkou 6.595,80 Kč) do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému učilišti bylo dále uloženo zaplatit na úhradu zálohovaných nákladů řízení na účet Okresního soudu v Chrudimi 14.772,20 Kč a soudní poplatek 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že podle výsledků dosavadního řízení je nepochybné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení §3 zákona č. 87/1991 Sb. a že žalované učiliště je povinnou osobou podle ustanovení §4 téhož zákona, ale zůstalo sporné, zda objekt č. 898 v H. v důsledku zásadní přestavby ztratil nebo neztratil svůj stavebně technický charakter (§8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.), takže jej případně bylo možné vydat. Podle znaleckého posudku z 24.3.2001 (s doplňky z 25.5.2001 a z 20.11.2001) činil celkový podíl prvků dlouhodobé životnosti na uvedené stavbě, vyměněných při stavebních úpravách 16,39 % (u základů 1,157 %, u svislých konstrukcí 2,554 %, u stropů 10,90 %, u schodiště 1,350 % a u zastřešení 0,426 %). Znalec měl za to, že došlo ke změně technické i užitné úrovně objektu, ke změně zatížení, rozšíření užitného i objemového prostoru budovy, neboť došlo k provedení nových ocelových železobetonových průvlaků včetně nových stropů (mimo původního sklepa), nových stropů přístaveb a nástavby budovy „L“. Znalec ve svém posudku uváděl, že tu nedošlo k prosté výměně stropů, ani k prosté obměně stropů, nýbrž šlo o rekonstrukci stropů průmyslového závodu při zavádění nové technologie (modernizaci staveb), při níž se doplňují části stavby při zachování vnějšího vzhledu. K výměně stropů došlo z toho důvodu, aby snesly podstatně vyšší zatížení při užívání umístěných strojů k výrobě, zatím co dříve tu byly převážně skladové prostory, takže postačoval dřevěný charakter stropů. Zejména tedy na základě tohoto znaleckého posouzení dospěl proto soud prvního stupně k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že by stavba (budova čp. 898 v H.) ztratila zásadní přestavbou svůj stavební charakter a že by tuto stavbu nebylo možné vydat. Soud prvního stupně proto žalobě žalobkyň vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 a §148 odst. 1 občanského soudního řádu; o soudním poplatku bylo rozhodnuto podle ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
O odvolání žalovaného učiliště proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z 21.12.2001, čj. 6 C 219/92-312, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze 7.11.2002, sp.zn. 22 Co 168/2002. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen; žalovanému bylo uloženo zaplatit každé ze žalobkyň na úhradu nákladů odvolacího řízení 475 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud byl toho názoru, že odvolání žalovaného není důvodné.
Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně na základě provedeného znaleckého posudku sice shledal, že u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti stavby (u stropů) došlo k jeho obnově reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku stavebního objektu a že došlo ke změně prvků dlouhodobé životnosti v rozsahu větším než činí 1/3 těchto prvků, ale zároveň z doplňků znaleckého posudku zjistil, že rekonstrukci stropů je třeba považovat jen za jejich výměnu, jestliže k ní došlo proto, aby stropy snesly podstatně vyšší zatížení při umístění nových strojů z důvodu změny technologie výroby. Šlo tu tedy o prostou výměnu, která neznamenala ztrátu původního stavebně technického charakteru budovy.
Odvolací soud proto podle ustanovení §219 občanského soudního řádu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a to i v nákladových výrocích. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalované učiliště v řízení zastupoval, dne 7.1.2003 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno u Okresního soudu v Chrudimi dne 28.2.2003, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. občanského soudního řádu.
Dovolatel ve svém dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel byl toho názoru, že jeho dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel vyslovoval svou nespokojenost s tím, že ačkoli v předchozích rozhodnutích soudu prvního stupně byla žaloba žalobkyně zamítnuta, pouze na základě formálních důvodů bylo vždy odvolání žalobkyně vyhověno, třebaže žalovaný je přesvědčen, že i závěry provedených znaleckých posudků vyznívaly ve prospěch tvrzení žalovaného.
Dovolatel vyslovoval dále svůj názor, že případy tohoto druhu, týkající se zásadní přestavby stavební nemovitosti, je třeba posuzovat vždy podle povahy konkrétního případu, je třeba brát ohled na individuální stránku věci a nelze posouzení těchto věcí paušalizovat. Jmenovitě v daném případě rozhodly soudy posléze zcela paušálně přes výhrady odborníků a přes zásady a principy posuzování těchto právních věcí, na něž bylo poukázáno i v nálezech Ústavního soudu ČR. Dovolatel je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným v řízení před soudy obou stupňů. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá zejména v nesprávném právním posouzení pojmů prostá výměna a naproti tomu obměna stavebních prvků posuzované stavby tam, kde dochází k rekonstrukci stavby, která přináší nejen zhodnocení stavby, ale i změnu stavebně technického charakteru stavby.
Při posuzování tohoto dovolání dovolatele vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001).
Přípustnost dovolání dovolatele nebylo možné posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu, když tu odvolací soud svým rozsudkem, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z 21.12.2001 (čj. 6 C 219/92-312 Okresního soudu v Chrudimi), jímž tento soud rozhodl i po zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu ze 17.11.1998 (usnesením sp.zn. 20 Co 298/97 Krajského soudu v Hradci Králové) také žalobě vyhovujícím způsobem jako v dřívějším rozsudku ze 4.11.1999 (čj. 6 C 219/92-236 Okresního soudu v Chrudimi).
Bylo tedy možné posoudit přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, ovšem jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z obsahu spisu v této právní věci (sp.zn. 6 C 219/92 Okresního soudu v Chrudimi), ani z obsahu dovolání dovolatele nevyplývá, že by tu v rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, byla řešena právní otázka, která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. V řízení o dovolání bylo tedy třeba se ještě zabývat tím, zda tu odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě se zabýval právní otázkou, která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. se nevydávají oprávněným osobám podle tohoto zákona, stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo (na str. 121 /255/), že o zásadní přestavbě stavby (§8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti.
Jako obvyklé, i když nikoli jediné, hledisko pro posouzení toho, zda jde o zásadní přestavbu ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., je třeba brát v úvahu to, zda při této přestavbě došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl konstrukcí prvků dlouhodobé životnosti stavby.
Z těchto právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů, které měl na zřeteli dovolací soud jako odpovídající i pro posouzení této právní věci, vycházel v podstatě i odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřovalo dovolání dovolávajícího se odborného učiliště. Výsledný hodnotící závěr odvolacího soudu nebyl v rozporu ani se závěry v řízení provedených znaleckých posudků, na které odvolací soud bral potřebný zřetel při právním posouzení věci, které i při posouzení skutkového stavu věci, zjištěného s využitím znaleckého posudku (znaleckých posudků), náleží ve smyslu ustanovení §132 občanského soudního řádu vždy soudu. Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že by otázka aplikace a výkladu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. byla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena v rozporu s hmotným právem; přitom rovněž z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů nevyplývá, že by se tu odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, zabýval řešením právní otázky, která by nebyla v rozhodnutích nebo stanoviskách dovolacího soudu dosud vyřešena podstatným výkladem ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., potřebným pro rozhodovací praxi soudů.
Za těchto okolností neshledal dovolací soud v daném případě splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání, jež jsou stanoveny v ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu; musel proto dovolací soud přistoupit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobkyním v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. dubna 2004
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v. r.
předseda senátu