ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.934.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 934/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců A) R. P. a B) L. P., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Městu P. a 2) P. B., oběma zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy a uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o převodu bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 156/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2002, č.j. 13 Co 19/2002-204, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni nahradit na nákladech dovolacího řízení prvnímu žalovanému částku 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. F. S.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl ve výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu bytové jednotky č. 6 v domě čp. 341 v P. (se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a stavební parcele) změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 10. 2001, č.j. 6 C 156/99-189, tak, že se určuje neplatnost kupní smlouvy ze dne 18. 1. 1999, uzavřené mezi prvním žalovaným jako prodávajícím a druhým žalovaným jako kupujícím.
Ve výroku o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti prvnímu žalovanému uzavřít se žalobci kupní smlouvu o převodu předmětné bytové jednotky byl výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen.
Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku (označenému II.), kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby na uložení povinnosti Městu Plánice uzavřít se žalobci kupní smlouvu o převodu bytové jednotky, podali žalobci dovolání. Namítli, že požadovaný smluvní přímus prvního žalovaného je oprávněně založen na tom, že žalobci platně přijali nabídku prvního žalovaného, učiněnou ve smyslu §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. K nabídce došlo dopisem prvního žalovaného ze dne 14.3.1996; tento dopis byl adresován žalobcům a ti ho také převzali. Nabídka musela splňovat podstatné náležitosti smlouvy, k jejímuž uzavření směřovala. To bylo splněno, neboť z dopisu je patrno, kdo ho sepsal, komu je určen, co je předmětem nabídky, a je uvedena i cena bytu a její splatnost. Odvolací soud pochybil, pokud tuto nabídku podrobil stejným podmínkám jako v §22 odst. 2 zákona č. 72/1994, ačkoli v tomto případě jde již o nabídku v rámci předkupního práva žalobců (které mají v jednoroční lhůtě). Nabídka ze dne 14. 3. 1996 však měla oporu ještě v odstavci 1 téhož ustanovení a nebylo ani reálně možné, aby obsahovala ty náležitosti, které jsou žádány v rámci předkupního práva (zejména nebylo možné ještě určit společné části domu a spoluvlastnické podíly na nich). Jestliže žalobci vyslovili s nabídkou ze 14.3.1996 souhlas, pak mohou oprávněně požadovat, aby s nimi první žalovaný uzavřel smlouvu o koupi bytové jednotky a odvolací soud zatížil své rozhodnutí nesprávným právním posouzením věci, potvrdil-li zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o této části předmětu řízení. Žalobci navrhli, aby dovolací soud výrok II. odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli ve vyjádření k dovolání, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolací soud k tomu podotýká, že dovoláním byl napaden výrok vztahující se z obou žalovaných jen na prvního a že tedy v dovolacím řízení již nejde o společné zastoupení obou žalovaných jejich advokátem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podali žalobci, zastoupení advokátem, včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu – dále „o.s.ř.“). Přípustnost dovolání vyplývá z §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky poté, co jeho předchozí žalobě vyhovující výrok (II.) rozsudku ze dne 24.10.2000 byl usnesením odvolacího soudu ze dne 19.4.2001 zrušen a soud prvního stupně se poté při novém rozhodnutí řídil právním názorem odvolacího soudu. Dovolateli uplatněný dovolací důvod se opírá o ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tedy o tvrzené nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolání však není důvodné.
Odvolací soud založil svůj dovoláním nenapadený výrok o neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené dne 18.1.1999 mezi žalovanými navzájem, na prejudiciálním závěru o absolutní neplatnosti všech tří nabídek prodeje, které učinil první žalovaný žalobcům ještě před prodejem bytu druhému žalovanému. Kromě nabídky ze 14.3.1996 šlo ještě o nabídky ze dnů 15.4.1997 a 3.10.1997. Závěr o absolutní neplatnosti těchto právních úkonů znamenal, že první žalovaný nesplnil svou nabídkovou povinnost podle §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. a nemohlo proto dojít k platnému převodu bytu jiné osobě (druhému žalovanému).
Přezkoumá-li podle §242 odst. 1 o.s.ř. dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, znamená to též, že musí vycházet z těch relevantních právních závěrů, kterými byl podložen dovoláním nenapadený výrok. Nutno přitom podotknout, že na výroku I. rozsudku odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy ze dne 18.1.1999 závisel výrok II. o případné kontraktační povinnosti prvního žalovaného; teprve závěr o neplatnosti následné smlouvy umožňuje řešit otázku povinnosti uzavřít smlouvu, k níž dosud existovaly jen nabídky jedné ze stran.
Nebyla-li však žádná z nabídek podle §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. učiněna platně, nemůže navazovat povinnost prvního žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu bytové jednotky. Té musí předcházet platná nabídka ve smyslu požadavků nižší instance, která zatím žalobcům, majícím přednost při kontraktačním procesu, nebyla předložena.
Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže na základě obdobných úvah potvrdil zamítavý výrok prvostupňového rozsudku, pokud jde o kontraktační povinnost prvního žalovaného vůči žalobci. Poněvadž dovolací soud též neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo procesními vadami vypočtenými v ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., dovolání žalobců podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení úspěšnému prvnímu ze žalovaných vzniklo podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty vznikly ve výchozí výši odměny zástupce za vyjádření k dovolání, se sazbou za úkon v částce 6.200,- Kč (§7 písm. e/ vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Tuto částku však bylo nutno krátit o polovinu podle §18 odst. 1 téže vyhlášky, neboť v řízení byl proveden jeden úkon právní služby; odměna pak představovala 3.100,- Kč a s přičtením 75,- Kč režijního paušálu (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) činila výše nákladů řízení prvního žalovaného 3.175,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. dubna.2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu