ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.943.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 943/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Z. P., 2) E. P., 3) F. Š., žalovaní 2) a 3) zastoupeni advokátem, 4) E. Š., vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 60/2003, o návrhu žalovaných 2), 3) na obnovu řízení, o dovolání žalovaných 2), 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003, č.j. 20 Co 421/2003-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze výše označeným bylo ve vztahu k návrhu žalovaných 2), 3) na obnovu řízení potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 6. 2003, č.j. 10 C 60/2003-93, kterým byl návrh obou žalovaných zamítnut. Ke změně prvostupňového usnesení došlo pouze ve výroku o nákladech řízení; žalovaní 2) a 3) byli zavázáni k náhradě nákladů odvolacího řízení, vzniklých žalobkyni.
Návrh žalovaných E. P. a F. Š. na obnovu řízení byl podán vůči věci, v níž bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2001, č.j. 25 Co 105/2001-385. Tímto rozsudkem byl v řízení o přechod vlastnického práva k nemovitostem potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 9. 2000, č.j. 8 C 781/92-320, jímž bylo žalobě proti všem žalovaným vyhověno.
Jak patrno z dat vydání posledně zmíněných rozsudků obou instancí, projednávala se (což je také uvedeno v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) věc v meritu podle znění občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) před účinností zákona č. 30/2000 Sb., tj. před datem 1. 1. 2001. Tento procesní postup byl povinností na základě Přechodných a závěrečných ustanovení části dvanácté, hlavy I zákona č. 30/2000 Sb.; podle jejich bodu 15 se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle bodu 16 týchž přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. se také návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Z tohoto intertemporálního ustanovení vycházely soudy obou stupňů v nynějším řízení, vedeném o návrhu žalovaných 2), 3) na obnovu řízení. Také ony projednaly návrh podle ustanovení o.s.ř. účinných před datem 1. 1. 2001 (jak výslovně patrno i z potvrzujícího usnesení odvolacího soudu). Tento procesní postup ostatně předpokládali i navrhovatelé, titulující své podání jako návrh na povolení obnovy řízení podle příslušných ustanovení o.s.ř. „ve znění před novelou“.
Z řečeného vyplývá, že stejný procesní rámec platil i pro přezkum podaného dovolání dovolacím soudem, jak patrno z bodu 17 citovaných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.
Odvolací soud sice v usnesení ze dne 3. 12. 2003 poučil účastníky, že dovolání není přípustné, dovolací soud však může dospět k závěru o zásadním právním významu v jednoměsíční lhůtě napadeného rozhodnutí. Nutno však zdůraznit, že nesprávné poučení o přípustnosti dovolání odvolacím soudem nemůže účinně působit contra legem a nemůže založit přípustnost dovolání, není-li to podloženo procesním předpisem.
Žalovaní 2), 3), kteří napadli potvrzující usnesení odvolacího soudu dovoláním, dovodili jeho přípustnost, v intencích poučení odvolacího soudu, ustanovením §239 odst. 2 o.s.ř. ve znění před datem 1. 1. 2001; usnesení odvolacího soudu má podle nich zásadní právní význam.
Nevzali však v úvahu, že případný zásadní právní význam podle jimi citovaného ustanovení o.s.ř. přichází v úvahu tehdy, je-li dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé (§239 odst. 1 o.s.ř. ve znění před citovanou novelou). V této posuzované věci však nejde o dovolání proti meritornímu rozhodnutí, ale proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebyla povolena obnova řízení, jak se jí navrhovatelé domáhali.
Ani jiná ustanovení o.s.ř. ve znění před účinností zákona č. 30/2000 Sb., pojednávající o přípustnosti dovolání, neumožňují závěr, že by dovolání žalovaných bylo přípustné. Tzv. zmatečnostní důvody podle tehdejšího §237 o.s.ř. nejsou uplatňovány (dovolatelé vznesli námitky proti postupu nižších instancí v důkazním řízení). Zbylo již jen ustanovení §238a o.s.ř., podle něhož je však dovolání proti usnesení odvolacího soudu přípustné především tehdy, bylo-li tímto usnesením změněno usnesení soudu prvního stupně (odst. 1 písm. a/). V nyní posuzované věci však došlo k jeho potvrzení. Ostatní případy přípustnosti dovolání, taxativně vypočtené v písm. b/ - f/ odst. 1 a v odst. 2 §238a o.s.ř., též neumožňují podat dovolání v této věci návrhu na obnovu řízení tak, aby mohlo být přípustné a mohlo být dále posuzováno meritorně.
Z vyložených důvodů dovolací soud dovolání žalovaných 2), 3) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Žádnému z ostatních účastníků řízení nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. listopadu 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu