ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.968.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 968/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) V. Č., a B) J. J., zastoupených advokátkou, proti žalovanému Z. d. D. v likvidaci, zastoupenému advokátem, o 55.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp.zn. 9 C 1983/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5.2.2004, č.j.24 Co 6/2004-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit prvé žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 2.246,- Kč k rukám její právní zástupkyně JUDr. J. K. do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním výrok shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 9.9.2003, č.j. 9 C 1984/2002-28 o uložení povinnosti žalovanému zaplatit prvé žalobkyni náhradu za zemědělský inventář ve výši 27.900,- Kč s úroky z prodlení a nahradit jí náklady řízení. Výrok, jímž soud prvního stupně zamítl návrh druhého žalobce na zaplacení téže částky, nebyl napaden odvoláním, takže o něm bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně.
Žalovaný, který v řízení uplatnil námitku promlčení, jíž nebylo ve vztahu k prvé žalobkyni vyhověno, shledává potvrzující rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným z hlediska náležitostí uznání dluhu, na němž byly oba rozsudky založeny. Namítá ve smyslu §241 odst. 2 OSŘ nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů.
Dovolatel uvádí, že poté, co původně uzavřel 7.3.1994 s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu o náhradě ve výši 55.800,- Kč, uzavřel s žalobkyní jako její právní nástupkyni dne 18.8.2000 dohodu o výši nároku, aniž byla řešena otázka, zda tento naturální závazek bude uhrazen a jakým způsobem. Soudy nesprávně posoudily tuto dohodu jako uznání dluhu co do důvodu i výše - otázka placení dluhu byla ponechána na úpravě samostatnou dohodou. Protože šlo o dluh již promlčený, nepostačuje obsah dohody pro závěr, že námitka promlčení nebude uplatněna.
Žalobci se vyjádřili k dovolání tak, že je považují za nepřípustné, protože rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že je dovolání přípustné, nepovažují je za důvodné. Projev vůle obsažený v dohodě z 18.7.2002 považují za nesporný, jako uznání dluhu již existujícího mezi stranami, a to co do důvodu i výše – k samostatné dohodě je vyloučen jen způsob uspokojení dluhu.
Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené v §241 a §241a OSŘ, dovolací soud však nedospěl k závěru, že je přípustné. Nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm.a) a b) OSŘ, protože odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval jen jednou. Rozsudek odvolacího soudu neposoudil dovolací soud jako zásadně významný po právní stránce, protože rozhodnutí odpovídá hmotně právnímu předpisu, tj. příslušným ustanovením občanského zákoníku o promlčení a je v souladu s běžnou judikaturou (§237 odst. 1 a odst. 3 OSŘ). Dovolání jako nepřípustné proto odmítl podle §243b odst.5 a §218 písm.c) OSŘ.
Žalovanému byla uložena povinnost nahradit náklady dovolacího řízení prvé žalobkyni (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ), protože druhý žalobce, ač se vyjádřil k dovolání, nebyl již účastníkem dovolacího řízení, jím uplatněný nárok nebyl předmětem ani odvolacího, ani dovolacího řízení. Náklady právního zastoupení činí dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., za jeden úkon právního zastoupení v základní výši 8.685,- Kč, snížený dvakrát o polovinu (§3 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky), částku 2.171,- Kč, s připočtením paušální částky hotových výloh 75,- Kč pak výslednou částku 2.246,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2004
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu