ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.972.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 972/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr.Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Ireny Hladíkové, v právní věci žalobkyně R. h., a.s., zastoupené advokátem, proti žalované B., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 3.148.547,-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 25 C 62/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.3.2004, č.j. 20 Co 61/2004-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9.12.2003, č.j. 25 C 62/2003-41 byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni 3.148. 547,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení s tím, že účastníci platně uzavřeli nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor na dobu určitou , žalobkyně vypověděla nájem z důvodu neplacení nájemného žalovanou a náleží jí tedy požadované plnění nájemného do doby pronajmutí nebytových prostor dalšímu nájemci.
K odvolání žalované byl citovaný rozsudek potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18.3. 2004, č.j. 20 Co 61/2004-55, když odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem 1. stupně i jeho právním hodnocením. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor na dobu určitou v písemné formě dle 3 odst. 3 zák.č. 116/1990 Sb., která nebyla písemně změněna, zrušena (§40 odst.2 občanského zákoníku – dále „o.z“). Nájem skončil písemnou výpovědí ze dne 10.4.2002, kterou dala žalobkyně (pronajímatel) žalované (nájemci) dle §9 odst.2 písm.b/ zákona č.116/1990 Sb. Za dobu trvání nájmu, do pronajmutí nebytových prostor dašímu nájemci, žalobkyni jako pronajímateli tedy náleží požadované nájemné.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, odvolací soud řešil právní otázky v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 1 písm.c/, §237 odst.3 občanského soudního řádu – dále „o.s.ř.“). Dovolatelka navrhla, aby byly oba rozsudky zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení soudu 1. stupně. Účastníci jsou podnikatelé a jejich vztah se řídí obchodním zákoníkem. Ve smlouvě si neujednali, že jimi písemně uzavřená smlouva může být měněna, zrušena pouze dohodou stran v písemné formě
(§272 obchodního zákoníku – dále „obch.z.“). Fakticky měla žalovaná v nájmu celou nemovitost a nájemní vztah měl být posuzován dle o.z., nikoli dle zák.č. 116/1990 Sb. Smlouva tak mohla být ukončena mezi účastníky ústně nebo konkludentně.Dle §663 o.z. je vztah z nájemní smlouvy vztahem synallagmatickým a žalovaná /nájemce/ tedy není povinna platit nájem za dobu, kdy předmět nájmu neužívala.. Soud pochybil, pokud na spor nenahlížel dle §325 obch.z. Dále dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Dovolatelka podává dovolání proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (tedy ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení).
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, odkázala na svá dřívější podání.
Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud zjistil, že dovolání podala k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem, a to v dovolací lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání bylo projednáno a rozhodnuto podle o.s.ř. ve znění od 1.1.2001 v souladu s bodem 1, 17, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Dle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Napadené rozhodnutí je rozhodnutím odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu 1. stupně, aniž by přicházelo v úvahu posouzení přípustnosti dovolání dle
§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
Dovolatel nastoluje jím tvrzené otázky zásadního právního významu, které však neodpovídají skutečnostem vyšlým najevo v průběhu řízení. V době vzniku závazkového vztahu mezi účastníky neměl žalobce předmět podnikání nájem nebytových prostor, nájem nebytových prostor ani s předmětem jeho podnikání nesouvisel. Za této situace je zcela mylná argumentace dovolatele možností použití §272, §325 obch. z. s ohledem na znění §1, §261 obch.z. Stejně tak je dle obsahu spisu nesprávný závěr dovolatele o „faktickém nájmu celé nemovitosti,“ když ze skutkových závěrů soudů obou stupňů vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/1990 Sb., která byla právním titulem jejich nájemního vztahu a zákon č. 116/1990 Sb., upravuje nájem nebytových prostor komplexně, včetně vzájemných práv a povinností pronajímatele, skončení nájmu výpovědí v písemné formě z důvodu prodlení s placením nájemného nebo úhrad za poskytované služby. Není tak ani nastolena otázka použití příslušných ustanovení občanského zákoníku (§720 o.z.)
Řešení právních otázek nastolených dovolatelem nemůže mít tedy určující význam pro rozhodnutí o věci v daném řízení (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř.) , když skutečnosti sdělované dovolatelkou nekorespondují se skutečnostmi vyšlými najevo v průběhu řízení o dané věci, a dovolání proti výroku rozhodnutí ve věci samé bylo pro nepřípustnost odmítnuto (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání proti výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné (srovnej např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které platí i pro dovolání podle o.s.ř. po 1.1. 2001 ve vztahu k §237 o.s.ř.) a dovolání proti tomuto výroku bylo rovněž odmítnuto (§243b odst.5, věta první, §218 písm.c/ o.s.ř.).
Dovolací soud nerozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí k návrhu dovolatele podle §243 o.s.ř., když z obsahu spisu vyplývá jeho neopodstatněnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, věta první,
§224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. za použití §150 o.s.ř. Důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni spatřuje soud jednak ve skutečnosti, že žalobkyně ve vyjádření se k dovolání nesdělila skutečnosti odlišné od jejích dřívějších podání, jednak ve skutečnosti, že dovolací soud neposuzoval dovolání meritorně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 1. července 2004
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu