ECLI:CZ:NS:2004:28.ND.11.2004.1
sp. zn. 28 Nd 11/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České repuliky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Petra Hubnera a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně A. Ch., proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, Krajskému soudu v Brně, Okresnímu soudu ve Zlíně, o neplatnost osvojení a neplatnost zbavení rodičovských práv, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp.zn. 12 Co 335/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu nutnosti, takto:
Věc, vedená u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 12 Co 335/2003, se z důvodu nutnosti nepřikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28.6.2002 č.j. 23 C 60/2000-165 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti osvojení svých dětí J., A., J., H. a R. a určení neplatnosti zbavení rodičovských práv žalobkyně aj. Ch. k dceři H.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení vznesla obecně námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc s tvrzením, že úmyslně zneužívají své soudcovské funkce a úmyslně zneužívají pravomoc veřejného činitele a poškozují její práva neustálým protiústavním odkládáním vydání rozhodnutí. V podání ze dne 28.8.2003 vznesla konkrétní návrh na vyloučení předsedkyně odvolacího senátu soudkyně JUDr. D. F. z důvodu „spáchání tr. činu zneužívání pravomoci veř. činitele, kterého se dopustila úmyslným podáváním osobních ústních i písemných informací o průběhu celého řízení a neoprávněným zasláním rozhodnutí soudu I. instance pracovníkovi ÚDV B., který není účastníkem řízení..“ Návrh pak dále podrobněji odůvodnila. Žádala, aby po vyloučení soudkyně o jejím odvolání neodkladně rozhodl KS v Ostravě.
Vrchní soud v Olomouci, rozhodující o námitce podjatosti jmenované soudkyně, usnesením ze dne 3.10.2003 č.j. Nco 87/2003 – 261 rozhodl, že JUDr. D. F. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Usnesení nabylo právní moci dne 16.10.2003.
Dne 22.10.2003 došlo Nejvyššímu soud ČR podání žalobkyně ze dne 21.10.2003, označené jako „Návrh na delegaci nutnou a vhodnou podle §12 odst. 1 a 2 o.s.ř.“. V návrhu žalobkyně opakovala své námitky vůči předsedkyni odvolacího senátu JUDr. D. F., uplatněné v předchozím návrhu na její vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, na její adresu se vyjadřovala hrubě urážlivě a poukazovala na porušení zákonů, jichž se dle jejího názoru měla uvedená soudkyně v řízení dopustit. Navrhla, aby Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové.
Po postoupení návrhu žalobkyně Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci se k němu písemně vyjádřil Krajský soud v Brně tak, že s návrhem nesouhlasí. Důvody uvedené žalovanou jsou z hlediska delegace vhodné irelevantní a lze je považovat spíše za opětovně vznesenou námitku podjatosti soudce, o níž již bylo rozhodnuto. Okresní soud Uherské Hradiště ani Okresní soud ve Zlíně se k návrhu nevyjádřily.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soudu příslušnému i Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu, jemuž má být věc podle návrhu přikázána ( srov. §12 odst. 3 věta první o.s.ř.), projednal návrh žalobkyně a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému než místně příslušnému soudu jak dle §12 odst. 1 o.s.ř., tak ani dle §12 odst. 2 o.s.ř.
Podle §12 odst. 1 o.s.ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni ( §14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Dle odst. 2 cit. ust. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odst. 3 cit. ust. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Podle §41 odst. 2 o.s.ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zde žalobkyně v podání ze dne 21.10.2003, označeném jako návrh na delegaci nutnou a vhodnou, vznesla skutečně oba návrhy, tj. jak návrh dle §12 odst. 1 o.s.ř. (tzv. delegace nutná), tak i návrh dle §12 odst. 2 o.s.ř. (tzv. delegace vhodná). Podle obsahu tohoto podání a zejména podle odůvodnění návrhu na přikázání věci jinému soudu je nepochybné, že se jedná o návrh na delegaci nutnou dle §12 odst. 1 o.s.ř., a to se zřetelem k námitkám, které žalobkyně směřuje výhradně proti osobě soudkyně JUDr. D. F. ve snaze dosáhnout jejího vyloučení z projednávání a rozhodování v této věci. Žalobkyně neuvádí v návrhu žádné skutečnosti ani důvody, které by bylo možno obsahově posoudit jako odůvodnění návrhu na delegaci vhodnou ve smyslu §12 odst. 2 o.s.ř., tj. důvody, které by opravňovaly k závěru o tom, že např. z hlediska rychlosti, hospodárnosti či účelnosti řízení by bylo vhodné věc přikázat jinému soudu téhož stupně ( zde Krajskému soudu v Hradci Králové) k projednání a rozhodnutí o odvolání ve věci. Nutno tak uzavřít, že podání žalobkyně ze dne 21.10.2003 je podle svého obsahu návrhem na delegaci nutnou dle §12 odst. 1 o.s.ř. a jen o tomto návrhu je třeba rozhodnout, byť by podání bylo (nesprávně) označeno i jako návrh na delegaci vhodnou.
K tomu, aby bylo nutno věc přikázat jinému soudu téhož stupně dle §12 odst. 1 o.s.ř., je třeba splnění podmínky, že příslušný soud nemůže o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni ( §14, §15 odst. 2 a §16a o.s.ř.). Se zřetelem ke shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. Nco 87/2003 – 261, který rozhodl, že soudkyně JUDr. D. F. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci, přičemž nedošlo k vyloučení ani ostatních soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, není shora uvedená zákonná podmínka k přikázání věci splněna. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nyní již pouze opakovala důvody předchozího svého návrhu na vyloučení soudkyně a další konkrétní námitky proti ostatním soudcům krajského soudu nevznesla, přičemž poměr soudkyně k účastníkům se nezměnil, nebylo třeba, aby nadřízený soud o návrhu na vyloučení soudkyně znovu rozhodoval ( srov. §15b odst. 3 o.s.ř.).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti dle §12 odst. 1 o.s.ř. jako nedůvodný zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. ledna 2004
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu