ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.13.2004.1
sp. zn. 29 Od 13/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené, advokátem, za účasti vedlejšího účastníka J. K., proti žalované 1) JUDr. J. Š., správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., 2) F. ú. p. P. 3, o určení, že pohledávka žalované 2) za úpadcem ve výši 303.607,- Kč není po právu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 70/2001, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H., JUDr. M. K., JUDr. R. V., JUDr. J. G., JUDr. J. K., JUDr. F. K., JUDr. I. N., JUDr. Ing. J. Z., Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 70/2001.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci vznesl vedlejší účastník námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, rozhodujícího o odvolání ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 70/2001, a současně podal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému vrchnímu soudu.
V podání ze dne 16. 6. 2003 vedlejší účastník uplatňuje námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze z důvodů, kterou spatřuje v tom, že pokud soud prvního stupně vydal napadené rozhodnutí toliko na základě skutečnosti, že se řídil nesprávným právním názorem odvolacího soudu, pak je třeba věc přikázat jinému vrchnímu soudu podle ust. §14 odst. 2 zákona 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“) případně podle ust. §12 odst. 2 o. s. ř. z důvodů vhodnosti. Vedlejší účastník poukazuje na skutečnost, že pozbyl jakoukoliv důvěru v rozhodování tohoto soudu především proto, že ve svém dřívějším rozhodování právní zájem úpadce na výsledku dovodil a nyní tento právní zájem na výsledku sporu popírá. Dne 1. 10. 2003 doplnil podání v tom smyslu, že navrhuje předložit podané odvolání jakémukoliv jinému vrchnímu soudu, vyjma Vrchního soudu v Praze, protože v opačném případě by Vrchní soud v Praze musel v odvolacím řízení znovu přezkoumávat své dříve učiněné závěry, které jsou mj. v podaném odvolání napadeny a lze tedy dovodit zákonem stanovené podmínky pro vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř., když projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně či naopak.
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.
Jak vyplývá z vyjádření soudců Vrchního soudu v Praze, JUDr. J. H., JUDr. M. K., JUDr. R. V., JUDr, J. G., JUDr. J. K., JUDr. F. K., JUDr. I. N. a JUDr. Ing. J. Z., Ph.D., nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah. Vedlejší účastník přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Jeho obecný (ničím nedoložený) poukaz na rozhodování o již jednou podaném odvolání v této věci, sám o sobě o podjatosti těchto soudců nic nevypovídá. Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H., JUDr. M. K., JUDr. R. V., JUDr, J. G., JUDr. J. K., JUDr. F. K., JUDr. I. N., JUDr. Ing. J. Z., Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování odvolání ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 70/2001.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. května 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu