ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.18.2004.1
sp. zn. 29 Od 18/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. u Z. s. – S. P., k. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. V. L., správci konkursní podstaty úpadce L. K. a.s., zastoupenému, advokátem, o vyloučení věci z konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 16/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto,
Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 16/2003 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Plzni byla dne 28. 3. 2003 podána žaloba o vyloučení věci z konkursní podstaty ve věci, v záhlaví označené.
Žalobkyně v podání ze dne 12. 5. 2003 navrhuje, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“) Krajskému soudu v Brně. Důvodnost přikázání spatřuje v tom, že „veškeré prostory a předmět sporu“ se nacházejí v prostorách lihovaru v K., prohlídka prostor a uskladněného lihu by byla pro soudce Krajského soudu v Plzni časově náročná, a také namítá účelovost přemístění sídla úpadce z O. do R. před prohlášením konkursu na úpadce, náročnost dojíždění k soudu v Plzni jak u žalobkyně, tak jejího právního zástupce a navrženého svědka, a poukazuje na to, že správce konkursní podstaty je prakticky každý týden v areálu lihovaru v K. Proto by věc mohla být projednána výrazně hospodárněji a rychleji u Krajského soudu v Brně. Krajský soud v Plzni také doposud neprovedl žádné dokazování.
Žalovaný s delegací nesouhlasí a poukazuje zejména na skutečnost, že předmětem sporu jsou sice movité věci, nicméně posouzení, zda jsou tyto věci součástí konkursní podstaty úpadce, je především otázkou posouzení důkazů písemných.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu Plzeň) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě ani jedna z žalobkyní uvedených okolností není způsobilá odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady, poněvadž tyto okolnosti jsou z hlediska ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. irelevantní. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci – přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, nevyhověl. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení) ani důvody vztahující se k účastníkům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. dubna 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu