ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.29.2004.1
sp. zn. 29 Od 29/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce O. S. B. Ř. sv. A., zastoupené, advokátem, proti žalované M., s. a d. u. o. s., zastoupeného, advokátem vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 171/96, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky rozhodujících o dovolání žalobce pod sp. zn. 20 Cdo 2370/2003, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. V. K., JUDr. V. M. a JUDr. P. K. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 2370/2003.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci vznesl žalobce námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu, kteří rozhodují o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 13 Co 236/2001.
V podání ze dne 15. 12. 2003 žalobce uplatňuje námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu, kteří rozhodují v senátu 20 Cdo. Žalobce je přesvědčen, že v případě celého senátu lze mít s ohledem na jejich vztah k projednávané věci pochybnosti o jejich nepodjatosti, a že by z projednávání měli být vyloučeni. Tento senát v obdobných věcech vydal již celou řadu rozhodnutí, v nichž hned od počátku zaujal velmi vyhraněné a problematické právní stanovisko k působnosti občanského zákoníku resp. zákona č. 298/1990 Sb. Přestože stanovisko od počátku vyvolávalo řadu vážných odborných i logických pochybností a námitek, pro které se s ním zřejmě nemohly ztotožnit ani jiné senáty Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí č. j. 2 Cdon 1077/97 – 107), se tento senát nijak nepokusil ve své judikatuře s těmito konkrétními pochybnostmi a otázkami jakkoliv vypořádat a dát na ně odborné i jiné veřejnosti dostatečně uspokojivé a přesvědčivé odpovědi. Uvedený senát Nejvyššího soudu tyto pochybnosti zcela ignoruje a zejména v odůvodněních svých judikátů se výhradně jen omezuje na citace sebe sama a na stálá opakování svých původních právních vět či frází. Podle ustáleného právního názoru, jak se promítá do právní teorie a praxe, k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování určité věci, není třeba existenci jeho předsudku nijak prokazovat a zcela postačí, když jeho konkrétní chování vyvolává pouze jen podezření, že mu nějaký předsudek nemusí být cizí. Takovým chováním pak podle přesvědčení žalobce je i to, když soudce při opakované aplikaci svého kontroverzního právního názoru se zároveň nevypořádává s názory, které tomuto jeho názoru odporují. Dosavadní chování příslušného senátu spočívající v ignorování námitek a výhrad účastníků řízení k jeho judikatuře v příslušné věci, je pak o to znepokojivější, že v případě tohoto senátu se jedná o senát, který je na problematiku majetkových nároků církevních právnických osob specializovaný. Za této situace se případná podjatost tohoto senátu stává ještě závažnější a společensky nebezpečnější, neboť její důsledky nemohou být nijak korigovány a konfrontovány s jinou judikaturou jiných senátů, s jiným přístupem k projednávané věci a jsou tak uměle fixovány i se svými případnými chybami. Vyloučení výše označených soudců z projednávání v této věci pro jejich podjatost by pak sekundárně vedlo i k narušení jejich faktického a podle přesvědčení žalobce i neoprávněného monopolu na pravdu a prospělo by i české justici a její kvalitě jako celku. Žalobce s poukazem na shora uvedené skutečnosti navrhuje, aby soudci senátu 20 Cdo byli z projednávání a rozhodování této věci ve smyslu ust. §14 odst. 1 o. s. ř. vyloučeni.
Nejvyšší soud se zabýval žalobcem vznesenou námitkou podjatosti (§16 odst. 1 o. s. ř. a čl. 8 Jednacího řádu Nejvyššího soudu České republiky) a dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V souladu s těmito ustanoveními a s čl. 8 Jednacího řádu Nejvyššího soudu České republiky, byl k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti určen senát 29 obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.
Jak vyplývá z vyjádření soudců senátu 20 Cdo Nejvyššího soudu České republiky, příslušného podle rozvrhu práce, JUDr. V. K., JUDr. V. M. a JUDr. P. K., nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah a nemá na věci osobní zájem.
Žalobce vyjadřuje názor, že soudce by měl být z projednávání věci vyloučen i v případech, kdy je soudcův právní názor na věc konstantní a z judikatorní popř. publikační činností zjevný. To by ovšem, dovedeno ad absurdum, znamenalo, že soudců v již jednou publikovaný právní názor by ho diskvalifikoval z rozhodování dalších obdobných případů, což je výklad nepřijatelný. K závěru o vyloučení soudce je relevantní pouze jeho poměr či vztah k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům.
Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Nejvyššího soudu v Brně JUDr. V. K., JUDr. V. M. a JUDr. P. K. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování o dovolání žalobce vedeném u Nejvyššího soudu v České republice pod sp. zn. 20 Cdo 2370/2003.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu