ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.30.2004.1
sp. zn. 29 Od 30/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně G. C. L., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Mgr. T. P., o zaplacení částky 40 885,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 331/2003, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 331/2003 se Okresnímu soudu v Přerově nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu věcně a místně příslušného bylo na návrh žalobkyně zahájeno řízení o zaplacení částky 40 885,- Kč s příslušenstvím.
Žalovaný podáním ze dne 2. ledna 2004 navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k Okresnímu soudu v Přerově.
Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasila a vyslovila názor, že postoupením věci se nezmění finanční náročnost věci, a současně prohlásila, že je ochotna přistoupit na smírné nebo mimosoudní vyřešení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) a Okresnímu soudu v Přerově, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému soudu však může docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů. Delegací nesmí být totiž navozen takový stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Žalovaný jako důvody uvádí, že musel z rodinných důvodů ukončit podnikatelskou činnost pro jednu „středočeskou společnost“ a vrátit se do místa bydliště. V zaměstnání v místě bydliště však dosahuje příjmu hluboko pod oficiálně uváděnou průměrnou mzdou, takže účast při soudních jednáních je pro něho z finančních důvodů nerealizovatelná. Rovněž zaměstnavatel se nestaví pozitivně k případné absenci žalovaného, což žalovaný dovodil z jeho vyjádření.
Důvody uváděné žalovaným nedosahují takové závažnosti a výjimečnosti, aby byl porušen výše uvedený ústavní princip. Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnosti zakotvené v ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, dospěl k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Nejvyšší soud důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalovaného nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně 26. května 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu