ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.31.2004.1
sp. zn. 29 Od 31/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. u. B. B. IP spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupeného, advokátkou, o zaplacení 188.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 352/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 352/2003 se Městskému soudu v Praze nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze byla dne 18. 7. 2002 podána žaloba ve věci v záhlaví uvedené na zaplacení 188.200,- Kč s příslušenstvím společně s návrhem na vydání platebního rozkazu. Dne 26. 8. 2002 Městský soud v Praze pod č. j. 70 Ro 927/2002 – 14 vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor.
Usnesením ze dne 8. 11. 2002, č.j. 8 Cm 134/2002-22, ve spojení s usnesením ze dne 5. 2. 2003, č.j. 8 Cm 134/2002-26, vyslovil Městský soud v Praze svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2003, č.j. 3 Cmo 68/2003-33, odvoláním napadené usnesení o postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě potvrdil.
Poté žalobkyně v podání ze dne 16. 10. 2003 podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti resp. hospodárnosti k Městskému soudu v Praze.
Žalovaný s navrženým postupem, tedy s tzv. delegací vhodnou nesouhlasí, s tím, že nejsou dány žádné závažné důvody, které by pro takový postup svědčily.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Samotná okolnost, že žalobkyně navrhuje výslech svědků, kteří mají bydliště v obvodu Městského soudu v Praze, popř. tvrzená okolnost, že jim jejich zdravotní stav neumožňuje ke Krajskému soudu v Ostravě dojíždět, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že ostatní účastníci řízení se nemohou ze závažných důvodů dostavit k jednání u příslušného soudu. Za tohoto stavu – a při respektování výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru, že přikázání věci Městskému soudu v Praze nelze v tomto případě považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalobkyně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. května 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu