ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.39.2004.1
sp. zn. 29 Od 39/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně C. C. C., s. r. o., proti žalovaným 1) D. z. K. a. s., zastoupené, advokátkou, 2) W. B., a.s., 3) Ing. J. V., 4) Ing. Č. V., zastoupenému, advokátem, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 81/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 81/2003 se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Plzni byla dne 13. 10. 2003 podána žaloba v záhlaví uvedené věci na určení neplatnosti smlouvy podle ustanovení §178 odst. 11 obchodního zákoníku.
Žalobkyně dne 10. 12. 2003 podala návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, a to Krajskému soudu v Ostravě. Vhodnost přikázání spatřuje vzhledem k rozsahu podnikatelských aktivit žalovaných 3) a 4) v samotné P., v kraji Plzeňském a Karlovarském. Vhodným k rozhodování této věci bude Krajský soud v Ostravě, který je geograficky nejvzdálenější a je nezasažen místním podnikatelským prostředím. Návrh na delegaci žalobkyně odůvodňuje mimořádnými poměry účastníků, k nimž bude-li při rozhodování přihlédnuto, nebude jejich uvážení na úkor postavení dalších účastníků. Mimořádné jsou v dané situaci především rozsah a způsob výkonu podnikatelské činnosti jednotlivých společností z uskupení (holdingu) ovládaného bratry V., což je velmi dobře patrné z již učiněných podání žalobkyně do spisu, včetně teritoriálního umístění nejrozsáhlejších podnikatelských aktivit.
Žalovaní 1), 2) a 4) s návrhem na přikázání věci nesouhlasí. Žalovaný 3) se k návrhu nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Jelikož v daném případě ani jedna z žalobkyní uvedených okolností (z hlediska ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. irelevantních) odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalobkyně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu