ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.42.2004.1
sp. zn. 29 Od 42/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně I. L. s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované A., s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 601.731,20 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 149/99, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 149/99 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
U bývalého Krajského obchodního soudu v Praze, nyní Městského soudu v Praze, byl dne 5. 2. 1999 podán návrh na zaplacení 601.731,20 Kč v záhlaví uvedené věci.
Žalovaná dne 29. 11. 2003 podala návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti a to Krajskému soudu v Brně. Vhodnost přikázání spatřuje v tom, že případné odvolací řízení v této věci by probíhalo před Vrchním soudem v Praze, který rozhodoval spor mezi stejnými účastníky a jehož předmět se nepřímo dotýká předmětu tohoto řízení. Konkrétně se jedná o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2000 č. j. 2 Cmo 185/99 – 151.
Žalobkyně považuje přikázání věci za nevhodné a navrhuje je zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Tvrzení žalované o tom, že by mohlo dojít k ovlivnění výsledku předmětného řízení v důsledku předešlého rozhodnutí mezi stejnými účastníky, není relevantní skutečností pro přikázání věci jinému soudu. Nejsou dány ani jiné skutečnosti, zejména z hlediska procesní ekonomie, které by odůvodňovaly takové opatření.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalované nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. června 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu