ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.68.2004.1
sp. zn. 29 Od 68/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalované Ž. V., a.s., zastoupené, advokátem, o 66,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 356/2001, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 356/2001 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Právní předchůdkyně žalobkyně Č. o. b., a.s. podala u Městského soudu v Praze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu stanovícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 66,000.000,- Kč s příslušenstvím, odměnu ve výši 1/3 směnečného peníze a nahradit náklady řízení.
Po podání námitek žalovanou proti Městským soudem v Praze vydanému směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 30.11.2001, č.j. Sm 734/2001-6, vyhověl jmenovaný soud návrhu žalobkyně a usnesením ze dne 7.6.2002 č.j. 50 Sm 356/2001-32 připustil, aby na místo žalobkyně do řízení vstoupila Č. k. a. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28.1.2003 č.j. 9 Smo 316/2004-41. Dovolání žalovaného proti tomuto usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.10.2003 č.j. 29 Odo 454/2003-61 zamítnuto.
Podáním došlým Městskému soudu v Praze 17.5.2004 žalovaná navrhla přikázání věci Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že vhodnost přikázání spatřuje ve skutečnosti, že v obvodu navrhovaného soudu má své nové sídlo.
Žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasí. Poukazuje na to, že rozhodující skutečností pro určení věcné a místní příslušnosti je sídlo žalované v době podání žaloby (zahájení řízení), které bylo v obvodu Městského soudu v Praze. Mimoto i na předmětné směnce je jako místo placení uvedena Praha, tedy opět obvod Městského soudu v Praze (§87 o. s. ř.). Ani z ekonomických i jiných důvodů není vhodné přikázání věci Krajskému soudu v Brně, neboť není vyloučeno, že žalovaná opět změní své sídlo a tak by mohla opětovně žádat o přikázání věci jinému soudu. Vyslovila přesvědčení, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, když přikázáním věci by se zbytečně prodlužovalo jednání a neušetřily by se ani náklady řízení. Požaduje, aby byl návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Brně zamítnut.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze ) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji, K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnost, kterou označila žalovaná jako rozhodující pro svůj návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Brně, totiž změna sídla její „firmy“, neodůvodňuje průlom do výše citované ústavní zásady. Změna sídla právnické osoby po zahájení řízení je z tohoto hlediska nerozhodná, zvláště když, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, žalovaná měnila sídlo mezi P. a V. na M. již dvakrát. Nejvyšší soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně v podání ze dne 25.5.2004 s delegací vyslovila nesouhlas.
Nejvyšší soud proto návrhu žalované nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu