ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.88.2003.1
sp. zn. 29 Od 88/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně J. T., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované K. H. a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 796.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 Cm 63/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 Cm 63/2002 se Krajskému soudu v Ústí nad Labem nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Brně bylo dne 24. 10. 2002 zahájeno řízení mezi shora označenými účastníky o zaplacení 796.500,- Kč s příslušenstvím.
Žalobkyně podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ústí nad Labem datovaný dnem 8. 10. 2002. Žalobkyně se domnívá, že věc bude tímto soudem projednána mnohem rychleji, dojde k šetření práv účastníků řízení, kteří si rovněž přejí rychlé a spravedlivé rozhodnutí ve věci. První důvod žalobkyně spatřuje v souhlasném stanovisku navrhovaného vedlejšího účastníka, se kterým tento návrh konzultovala. Jako druhý důvod uvádí, že navrhovaný vedlejší účastník dne 17. 12. 2001 podal žalobu na žalobkyni u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to na základě zcela shodných právních skutečností a žalobkyně se proto domnívá, že tato řízení jsou vhodná ke spojení podle ustanovení §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“. Věřitel žalobkyně – navrhovaný jako vedlejší účastník, vyslovil souhlas s navrhovanou delegací, neboť i podle jeho názoru dojde k urychlení průběhu soudního řízení a vynesení spravedlivého rozhodnutí. Žalobkyně také poukazuje na své sídlo a sídlo navrhovaného vedlejšího účastníka, které jsou v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. V případě nařízení soudního jednání v Ústí na Labem, bude většina účastníků řízení schopna flexibilně zareagovat a přizpůsobit se požadavkům a potřebám soudu. Delegací rovněž dojde ke snížení nákladů řízení, které by ve svém souhrnu museli účastníci řízení vynaložit a je tak splněn předpoklad, že soud jemuž má být věc přikázána, ji projedná hospodárněji a rychleji. Žalobkyně se domnívá, že práva účastníka v soudním řízení je nutno zajistit takovými prostředky, jež minimalizují zásah do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces (rychlé řízení a spravedlivé rozhodnutí), a proto žalobkyně navrhuje, aby o její žalobě rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem.
Žalovaná se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, což ve smyslu ust. §101 odst. 4 o. s. ř. znamená, že nemá k navrhované delegaci žádné námitky.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně) a Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jemuž má být věc přikázána (ust. §12 odst. 3 věta první), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Uváděné okolnosti případu, že žalobkyně a její právní zástupce mají stejně jako navrhovaný vedlejší účastník sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, a že předmětný spor vyplývá z trojstranného vztahu založeného na dvou kupních smlouvách, neodůvodňují předpoklad rychlejšího a hospodárnějšího projednání věci u tohoto soudu.
Za tohoto stavu – a při respektování výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu