ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1016.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1016/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele MUDr. J. V., proti odpůrkyni S. p. –V. i. f., a. s., o neplatnost přeměny odpůrkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 135/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2003, čj. 14 Cmo 349/2002-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.9.2002, čj. 26 Cm 135/2000-28, kterým soud prvního stupně zastavil řízení z důvodu zániku odpůrkyně bez právního nástupce. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení a nepřipustil dovolání.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Důvodnost tohoto dovolání pak opírá o ustanovení §241 odst. 3 písm. a) až d) o.s.ř. Přípustnost dovolání dovolatel konkrétně dovozuje z toho, že mu soudy odňaly možnost jednat před soudem tím, že řízení v této věci zastavily, aniž by zjišťovaly, zda existují osoby – procesní nástupci, kteří vstoupili do práv a povinností odpůrkyně a dále pak z toho, že se v celém řízení rozhodovalo bez nařízení jednání. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že se soudy nezabývaly otázkou právního nástupnictví po odpůrkyni. Soudy nejenže tyto otázky neřešily, ale dokonce ani řádně nezdůvodnily, proč tak neučinily. Námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dovolatel odůvodňuje tím, že soudy neprovedly jediné dokazování týkající se závazků odpůrkyně ke dni jeho výmazu z obchodního rejstříku, ani neprovedly důkaz výpisem z registru emitenta vedeným S. c. p. ke dni výmazu odpůrkyně z obchodního rejstříku. Nesprávné právní posouzení pak spatřuje v tom, jak soud posoudil podstatnou změnu právního postavení navrhovatele, který se jako jeden z posledních akcionářů odpůrkyně stal podílníkem vzniklého otevřeného podílového fondu, tzn. právním nástupcem zaniklého subjektu odpůrkyně vzhledem k majetku a zřejmě i k nevypořádaným závazkům, a to právě výmazem zanikajícího investičního fondu z obchodního rejstříku. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení „zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo s ohledem na ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13. a 15., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky stanovené v ustanovení §239 o.s.ř. daná věc nesplňuje, neboť odvolací soud nerozhodoval ve věci samé.
Existenci vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., na kterou navrhovatel odkazuje, dovolací soud také neshledal.
Odnětím možnosti jednat před soudem dle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy a jestliže se takový nesprávný postup projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.
V projednávané věci dovolatel spatřuje nesprávnost postupu v tom, že se soudy nepostupovaly tak, aby odstranily odstranitelnou překážku řízení, ale řízení zastavily. Rozhodnutí o zastavení řízení a jeho následné potvrzení odvolacím soudem je založeno na názoru soudu, že odpůrkyně zanikla bez právního nástupce. Tento hodnotící úsudek soudů, projevený v rozhodnutích, pak není nesprávným postupem „v průběhu řízení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 42/98).
Námitka dovolatele, že vzhledem k tomu, že oba soudy rozhodly bez nařízení jednání, neměl možnost dostatečně hájit svá práva, není opodstatněná. Dle §200e odst. 3 o. s. ř. není v řízeních o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob třeba nařizovat jednání. Soudní praxe i právní teorie (srov. např. Bureš, J. – Drápal, L.- Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 4. vydání, Praha, C. H. Beck 2000, str. 621) se však při výkladu tohoto ustanovení již dříve sjednotila v názoru, že provádí-li soud dokazování musí vždy nařídit jednání. V tomto případě však soudy založily svá rozhodnutí na zjištění, že odpůrkyně byla ke dni 1. 12. 1999 vymazána z obchodního rejstříku, tedy na skutečnosti, která je soudu známa z jeho činnosti a kterou není třeba dokazovat. Postup soudů byl tedy v souladu se zákonem, a řízení tak vadou ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. netrpí.
K námitce dovolatele, že rozhodnutí obou soudů nejsou dostatečně odůvodněna, Nejvyšší soud uvádí, že pokud by takovýto nedostatek existoval, neodnímal by žalobci možnost jednat před soudem, neboť soudy by jím neodňaly účastníku žádné z procesních práv, která mu zákon přiznává, ale tento nedostatek by způsoboval vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže je dovolání přípustné, je k takové vadě dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. povinen přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci dovolání přípustné není, dovolací soud se případnou existencí uvedené vady nezabýval.
Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je odmítl.
S ohledem na skutečnost, že společnost S. p. – V. i. f., a.s. byla ke dni 28.8.2000 vymazána z obchodního rejstříku a investiční společnost, která podala vyjádření k dovolání nebyla účastníkem řízení, rozhodl soud o náhradě nákladů dovolacího řízení, jak je uvedeno ve výroku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. května 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu