ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1067.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1067/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobců A) W. B., a B) Š. B., obou zastoupených, advokátkou, proti žalovanému V. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 152.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 5 C 231/98, o dovolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. října 2002, č.j. 30 Co 233/2002-194, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Dovolání žalobců proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. října 2002, č.j. 30 Co 233/2002-194, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 30.000,- Kč s příslušenstvím potvrzen, se odmítá.
III. Dovolání žalobců proti měnícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. října 2002, č.j. 30 Co 233/2002-194, ohledně částky 122.000,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 11. srpna 1997 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 22. ledna 2002, č.j. 5 C 231/98-166, uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 152.000,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 11. srpna 1997 do zaplacení a nákladech řízení 80.755,- Kč. Dále žalovanému uložil nahradit státu náklady řízení ve výši 11.271,- Kč.
V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobci po žalovaném požadují slevu z ceny, kterou zaplatili za rekonstrukci a opravu jednopokojového bytu čp. 545 v ulici P. K. 3, v P. 4, a to na základě smlouvy o dílo uzavřené s žalovaným 4. ledna 1996. Soud prvního stupně, odkazuje na závěry kasačního usnesení „Krajského soudu v Praze ze dne 5. září 2001“ a v něm vyslovené závěry vztahující se k výhradám žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní legitimace a námitkám proti „znaleckému posudku“, zdůraznil, že provedeným dokazováním (znaleckými posudky vypracovanými v průběhu řízení) bylo zjištěno, že žalovaným provedené dílo má vady ve smyslu ustanovení §560 obchodního zákoníku. Žalobci proto oprávněně uplatnili nároky z vad díla podle ustanovení §564 obchodního zákoníku, přičemž výše požadované slevy odpovídá rozdílu mezi částkou 402.000,- Kč, kterou žalobci žalovanému zaplatili, a hodnotou stavebních úprav provedených žalovaným, jež byly znalcem oceněny částkou 250.000,- Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2002, č.j. 30 Co 233/2002-194, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 122.000,- Kč se 16 % úrokem z prodlení od 11. srpna 1997 do zaplacení změnil a žalobu zamítl; ve zbývající části vyhovujícího výroku, tj. ohledně částky 30.000,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále odvolací soud žalovanému ani „České republice“ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně a jeho závěry, podle kterých byla mezi účastníky uzavřena 4. ledna 1996 smlouva o dílo podle ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku, ve spojení s ustanovením §262 obchodního zákoníku, a to na rekonstrukci a opravu bytu žalobců. Žalovaným provedené dílo vykazovalo vady ve smyslu ustanovení §560 odst. 1 obchodního zákoníku, jelikož neodpovídalo výsledku určenému smlouvou. S odkazem na závěry znaleckého posudku odvolací soud „nedostatky v práci žalovaného“ vyhodnotil jako vady, kterými byla smlouva mezi účastníky porušena nepodstatným způsobem, v důsledku čehož žalobcům v souladu s ustanovením §437 odst. 1 obchodního zákoníku vznikl nárok na slevu „z kupní ceny“, který žalobci řádně a včas uplatnili.
Odkazuje na ustanovení §564 obchodního zákoníku a zdůrazňuje, že nárok na slevu z ceny díla odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by měl předmět díla bez vad, a hodnotou, kterou má předaný předmět díla, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně výše uvedené ustanovení „ne zcela správně“ vyložil.
Vycházel přitom ze znaleckého posudku Doc. Ing. V. K., CSc. a jeho výpovědi v odvolacím řízení, podle kterých hodnota stavebních prav provedených žalovaným činila v rozhodné době 250.000,- Kč, s tím, že pokud by uvedené práce byly provedeny bez závad a kvalitně, jejich hodnota by byla v rozmezí 275.000,- Kč až 280.000,- Kč. Rozdíl mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou předaného předmětu díla - pokračoval odvolací soud - ve smyslu ustanovení §564 obchodního zákoníku tak činí 30.000,- Kč, a pokud žalobci v řízení uplatnili nároky z vad díla, odpovídá nárok na slevu právě uvedené částce 30.000,- Kč. Soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud při vyčíslení slevy vzal v úvahu částku, kterou žalobci ve skutečnosti žalovanému zaplatili, když z pohledu uplatněného nároku na slevu z ceny díla je výše poskytnutého plnění nevýznamná. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně co do částky 122.000,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu zamítl; v rozsahu částky 30.000,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně jakožto věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci i žalovaný.
Žalobci především namítají, že se žalobou ze dne 22. dubna 1998, upřesněnou podáním ze dne 9. října 1998, domáhali zaplacení částky 302.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neprovedl žádné práce, za něž by mu náležela odměna v této výši. Zdůrazňovali, že dílo nebylo dokončeno, v důsledku čehož nemohlo být (a nebylo) „předáno a převzato“, což bylo rovněž důvodem, „proč žádali o určení ceny provedených prací“.
Zastávajíce názor, že objednateli nároky a zhotoviteli závazky z odpovědnosti za vady nevznikají před ukončením díla a před jeho předáním a převzetím, a odkazujíce přitom na ustanovení §554 obchodního zákoníku, žalobci namítají, že se odvolací soud nevypořádal s jejich požadavkem vyplývajícím ze skutečnosti, že dílo nebylo dokončeno, a pokud by bylo dokončeno, jeho cena by odpovídala částce 275.000,- Kč až 280.000,- Kč.
Proto žalobci požadují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé zrušil a aby „potvrdil“ rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobcům 30.000,- Kč, argumentuje, že jím vynaložené náklady na provedené práce převýšily částku, kterou od žalobců ve skutečnosti obdržel.
Dovolání žalovaného není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a jelikož je nepochybné, že věc, ve které bylo odvolacím soudem rozhodnuto, je věcí obchodní, není dovolání žalovaného přípustné.
Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Přípustným Nejvyšší soud neshledal ani dovolání žalobců, pokud jím napadli rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku, tj. co do částky 30.000,- Kč s příslušenstvím.
K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Protože odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku ohledně částky 30.000,- Kč s příslušenstvím potvrdil, rozhodl ve prospěch žalobců. Žalobci tak nejsou subjektivně oprávněni k podání dovolání proti uvedenému výroku.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců ve shora uvedené části podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývající části je dovolání žalobců přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ; není však důvodné.
Jelikož vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k jejichž existenci Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud dovolatelkou uplatněnými dovolacími důvody, přičemž přezkoumal především správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatelé dovoláním zpochybňují správnost aplikace ustanovení §564 obchodního zákoníku odvolacím soudem, argumentujíce, že před dokončením díla a před jeho předáním a převzetím nevznikají objednateli práva (a zhotoviteli závazky) z odpovědnosti za vady, že se odvolací soud nevypořádal se skutečností, že dílo nebylo dokončeno, a že v případě jeho dokončení by obvyklá cena díla činila 275.000,- Kč až 280.000,- Kč.
Jak je zřejmé z ustanovení §562 odst. 1 obchodního zákoníku, objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla. Ustanovení §560 odst. 2 věty první obchodního zákoníku dále určuje, že zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání (§554); jestliže však nebezpečí škody na zhotovené věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto přechodu.
Pro vznik odpovědnosti zhotovitele za vady díla je z pohledu citovaných ustanovení rozhodný zejména okamžik předání díla objednateli (§554 obchodního zákoníku). Teprve je-li dílo předáno, lze hovořit o vzniku případných práv z odpovědnosti za vady, přičemž samotné předání je nutno odlišovat od splnění povinnosti dílo provést, k němuž dochází řádným ukončením díla a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném obchodním zákoníkem (srov. ustanovení §554 odst. 1 větu první obchodního zákoníku).
Tomuto závěru odpovídá rovněž oprávnění objednatele založené ustanovením §550 obchodního zákoníku, podle něhož je objednatel oprávněn kontrolovat provádění díla, a zjistí-li, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Jestliže zhotovitel díla tak neučiní ani v přiměřené lhůtě k tomu poskytnuté a postup zhotovitele by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy (§345 odst. 2), je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy. Takové právo objednatele, tj. právo požadovat odstranění vad a řádný postup, pak není právem z odpovědnosti za vady, když v době jeho vzniku ještě nedošlo k předání díla.
Z uvedeného vyplývá, že námitka dovolatelů spočívající v tom, že před předáním díla nelze aplikovat ustanovení §564 obchodního zákoníku, je důvodná.
Přestože právní posouzení věci odvolacím soudem je co do řešení otázky vzniku odpovědnosti žalovaného (zhotovitele) za vady díla a vzniku nároku žalobců z vad díla (nároku na slevu z ceny díla) neúplné (odvolací soud se tím, zda dílo bylo předáno či nikoli, nezabýval) a tedy i nesprávné a námitkám dovolatelů v tomto směru nelze upřít opodstatnění, není tato nesprávnost důvodem, pro který by nemohl obstát jeho závěr o nedůvodnosti žalobního požadavku. Ani akceptace tvrzení žalobců o nepředání předmětu díla by totiž nevedla (a nemohla vést) k závěru o tom, že jim vznikl nárok z odpovědnosti za vady, když žalobu, jíž byl uplatněn požadavek na slevu z ceny díla, by bylo nutné považovat za předčasnou.
Na řešení otázky vzniku nároku žalobců na vrácení doposud (zálohově) poskytnutého peněžitého plnění (jeho části) pak nemá vliv ani to, zda dílo, k jehož provedení se žalovaný ve smlouvě zavázal, bylo dokončeno či nikoli, a zda obvyklá cena díla, pokud by dílo bylo řádně provedeno, byla nižší než částka, kterou již žalobci žalovanému na základě jím vystavených faktur zaplatili.
V situaci, kdy se žalobci domáhali vrácení poskytnutého peněžitého plnění, odkazujíce na tvrzení, podle kterých žalovaný řádně nesplnil závazek pro něho vyplývající z uzavřené smlouvy o dílo, tj., že dílo zčásti nedokončil a zčásti realizoval vadně, a kdy jim - z důvodu nepředání díla - dosud nevznikl žádný z nároků z odpovědnosti za vady, totiž nadále existuje povinnost žalovaného k provedení díla.
Ani ze skutečnosti, že obvyklá cena díla (rozuměj obvyklá cena žalovaným provedených prací, pokud by byly realizovány „bez vad“), určená znalcem nedosahuje částky, která byla žalobci žalovanému ve skutečnosti zaplacena, nelze, při současném nezpochybnění, že šlo o úhradu ve výši smluvené, bez dalšího dovozovat existenci nároku na zaplacení rozdílu mezi poskytnutým peněžitým plněním a touto „obvyklou cenou“. O vzniku takového nároku by bylo možno uvažovat pouze tehdy, pokud by došlo ke „změně“ v obsahu vzájemných práv a závazků založených smlouvou o dílo, v důsledku které by stranám smlouvy vznikla povinnost vzájemně si vrátit již poskytnutá plnění, což v daném případě splněno nebylo.
Protože se žalobcům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, dovolací soud dovolání (v části, v níž bylo shledáno přípustným), jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobci ani žalovaný z dovoláním neuspěli, přičemž z obsahu spisu nevyplývá, že by v souvislosti s obranou proti podaným dovoláním u nich účelně vynaložené náklady dovolacího řízení vznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu