ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1087.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1087/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně O., s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalovaným 1. JUDr. B. C., a 2. S. B. T., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 108/2001, o dovolání žalovaného 2. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2002, č.j. 9 Cmo 199/2002-36, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2002, č.j. 9 Cmo 199/2002-36, se ve vztahu k žalovanému 2. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. 1. 2002, čj. 50 Cm 108/2001-15, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím z vlastní směnky poté, co uzavřel, že směnka, ze které se žalobkyně domáhá placení (dále jen „směnka“), není platnou směnkou vlastní, neboť nesplňuje požadavek souvislosti textu směnečného prohlášení. Odvolací soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 120.000,- Kč se 6 % úrokem od 11. 2. 2000 do zaplacení a 400,- Kč.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že zopakoval dokazování směnečnou listinou a přitom zjistil, že tato obsahuje závazek výstavce, prvního žalovaného, zaplatit Č. f. p. a.s., P. 1, M. n. 28, částku 120.000,- Kč, přičemž směnečná suma je vyjádřena jak slovy, tak čísly, a to shodně. Listina je výstavcem podepsaná, stejně tak je podepsán i druhý žalovaný u doložky „jako rukojmí“ nacházející se na líci směnky, kde se současně nachází jméno a adresa druhého žalovaného. Listina je vystavena v B. dne 7. 5. 1999, splatnost je stanovena na 10. 2. 2000 v P. Na rubu listiny se nachází rubopis bez data ve prospěch žalobkyně. Údaje na směnečné listině na sebe těsně a bezprostředně nenavazují, neboť jsou psány ob řádek. Současně však je zřejmé, že se jedná o souvisle psaný text klíčového údaje na směnce, tj. uvedení závazku podepsaného výstavce zaplatit příjemci směnečné sumy určitou částku, při současném uvedení místa a data splatnosti, místa vystavení a opatření směnky potřebnými podpisy.
Odvolací soud uzavřel, že směnka, je platnou směnkou vlastní, protože obsahuje všechny údaje vyžadované ustanovením čl. I. §75 zákona č. 191/1950 Sb. Grafická podoba směnky a rozmístění jednotlivých údajů odpovídá ustáleným zvyklostem a zákonným požadavkům. To platí „i v situaci, kdy číselné vyjádření směnečné sumy je umístěno vpravo nad uvedením textu bezpodmínečného slibu zaplatit, protože toto vyjádření se nenachází mimo ucelenou část a je kryto podpisem výstavce.“ Z toho pak plyne, že oba žalovaní jsou ze směnky zavázáni, první žalovaný jako výstavce, druhý žalovaný jako rukojmí. Na tomto závěru nic nemění, že směnka není vystavena na předtištěném formuláři, ale volně na listu papíru formátu A 4.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že sice konstatoval, že náležitosti stanovené zákonem pro vlastní směnku jsou na posuzované listině napsány tak, že na sebe těsně a bezprostředně nenavazují, neboť jsou psány ob řádek, přesto shledal směnku platnou. Podle názoru odvolatelů je správný závěr soudu prvního stupně. Písemné prohlášení výstavce musí být podle jejich názoru patrné ze směnečné listiny a její grafické úpravy, „nikoli jen z úmyslu podepsaných osob.“ Odvolatelé tvrdí, že „prohlášení výstavce a ostatní údaje na posuzované listině netvoří celek, z něhož by byla jasně patrna logická vazba textu na směnečné listině a prostorového umístění náležitostí, zejména pak umístění podpisu výstavce.“ Proto se odvolatelé domnívají, že posuzovaná listina není platnou směnkou a navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Řízení o dovolání prvního žalovaného soud prvního stupně zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
Dovolání druhého žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
Odvolací soud uzavřel, že skutečnost, že text směnečné listiny je psán „ob řádek“ a tudíž její text na sebe bezprostředně nenavazuje, není na újmu platnosti směnky, která co do grafické podoby a rozmístění jednotlivých údajů odpovídá ustáleným zvyklostem a zákonným požadavkům a obsahuje i všechny údaje požadované zákonem. Dovolací soud se se závěry odvolacího soudu ohledně úpravy i obsahu směnečné listiny zcela ztotožňuje a považuje za správné i jeho ostatní závěry.
Přesto však rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. přihlédne dovolací soud – je-li dovolání přípustné – též k vadám uvedeným v §229 odst. 3 o.s.ř. Podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. je vadou řízení, jestliže byla účastníku nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce).
Nejvyšší soud zjistil z podání založeného na č.l. 32 spisu, že zástupce žalovaných, JUDr. J. Š., požádal o odročení jednání nařízeného na 26.6.2002 z důvodu dovolené mimo území České republiky, odvolací soud však, aniž by se touto žádostí zabýval, věc projednal a rozhodl bez jeho účasti.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 14.5.2004, sp. zn. 21 Cdo 13/2004, od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v této věci, dlouhodobě naplánovaný pobyt účastníka (jeho zástupce) v zahraničí za účelem zotavení (naplánovaná dovolená) je zpravidla - neodporuje-li to okolnostem konkrétního případu a nehrozí-li tu v projednání a rozhodnutí věci nebezpečí z prodlení - důležitým důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u jednání před soudem ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných z tohoto důvodu požádal o odročení jednání před odvolacím soudem včas (bez zbytečného odkladu poté, co obdržel předvolání k jednání), a za přihlédnutí k tomu, že mu odvolací soud nesdělil žádnou skutečnost, která by odůvodňovala závěr, že tu bylo v projednání a rozhodnutí věci nebezpečí z prodlení, dospěl dovolací soud k závěru, že žádost zástupce o odročení jednání před odvolacím soudem nařízeného na den 26.6.2002 byla včasná a důvodná, a že tedy odvolací soud projednal odvolání žalobkyně a rozhodl o něm v nepřítomnosti zástupce žalovaných v rozporu s ustanovením §101 odst. 3 o.s.ř.
Z uvedeného je proto nepochybné, že odvolací soud (tím, že projednal odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o něm v nepřítomnosti zástupce žalovaných v rozporu se zákonem) odňal dovolateli možnost jednat (prostřednictvím svého zástupce) před soudem. Dovolací soud k uvedené zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. přihlédl a rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k dovolateli zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. září 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu