ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1139.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1139/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. T. B. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) J. E., spol. s r. o., 2) MUDr. F. V. a 3) Mgr. H. V., zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 10,691.715,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 51 Cm 289/97, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, č. j. 9 Cmo 476/2001-108, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. ledna 2003, č. j. 9 Cmo 476/2001-108, potvrdil v napadeném rozsahu, tj. ve vztahu k žalovaným 2) a 3) rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. října 2000, č. j. 51 Cm 289/97-50, kterým bylo žalovaným 2) a 3) uloženo zaplatit žalobci 3,428.941,- Kč s 12,6 % úrokem z prodlení od 28. září 1996 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 137.160,- Kč, a současně žalovaným uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 28.150,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2) a 3) podáním předaným k poštovní přepravě 5. března 2003 (srov. obálku na č. l. 123) dovolání, v němž namítali, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení „bylo stiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Požadují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“). O tento případ jde i v dané věci, když prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno 19. října 2000 a odvolací soud žalovanými 2) a 3) podaná odvolání projednal a o těchto rozhodl - v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání byla podána opožděně.
Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce a zástupci žalovaných 2) a 3) 24. ledna 2003 (srov. doručenky u č. l. 112) a tímto dnem rovněž nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 24. únor 2003 (pondělí). Dovolání podaná žalovanými 2) a 3) až 5. března 2003 jsou tudíž zjevně opožděná (po uplynutí lhůty k podání dovolání byla ostatně i vyhotovena).
Na výše uvedeném závěru pak není způsobilá nic změnit ani soudem prvního stupně nesprávně vyznačená doložka právní moci (srov. č. l. 108), podle které rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 12. března 2003, když soud prvního stupně nesprávně vycházel z doručení tohoto rozsudku žalované 1), přestože tato účastníkem odvolacího řízení nebyla.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděná dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaní 2) a 3) podáním opožděných dovolání zavinili jejich odmítnutí a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. února 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu