ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1168.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1168/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně M., a.s., proti žalovanému J. B., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 59.349,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 198/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2003, č.j. 4 Cmo 20/2001--200, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2003, č.j. 4 Cmo 20/2001-200, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2000, č.j. 42 Cm 198/96-179, se ve výrocích ve věci samé, jimiž bylo rozhodnuto o požadavku žalobkyně na zaplacení částky 55.498,- Kč se 17 % úrokem od 18. prosince 1995 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. prosince 2000, č.j. 42 Cm 198/96--179, zamítl žalobu na zaplacení částky 59.349,- Kč s příslušenstvím, uplatněné z titulu slevy z ceny díla. Pro provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 29. května 1992 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo na rekonstrukci střechy a výstavbu podkroví a dne 7. srpna 1992 smlouva o dílo na rekonstrukci „celé budovy“. Dílo bylo řádně předáno 2. dubna 1993 a byla rovněž v plném rozsahu uhrazena cena díla. Na přelomu let 1994 a 1995 se začaly objevovat trhliny v nenosných příčkách a mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalovaný alespoň z části „za tento stav odpovídá“. Soud prvního stupně s odkazem na výsledky provedeného dokazování, zejména ve stavebních denících odsouhlasené změny díla a závěry znaleckého posudku, dospěl k závěru, že ani objednatelka, ani zhotovitel nepředpokládali, když zvolili tento způsob rekonstrukce a vzájemně k žádosti objednatelky „odsouhlasili změny“, že by se „to“ mohlo později negativně projevit na kvalitě stavby, v důsledku čehož „se neuplatní“ ustanovení §551 obchodního zákoníku, podle kterého je zhotovitel povinen upozornit objednatele na nevhodnost jeho pokynů. Jelikož žalovaný z těchto důvodů za vzniklé vady neodpovídá, shledal soud prvního stupně žalobu „o slevu z ceny díla“ nedůvodnou.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2003, č.j. 4 Cmo 20/2001-200, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku co do částky 55.498,- Kč se 17 % úrokem od 18. prosince 1995 do zaplacení změnil a žalobě v této části vyhověl, přičemž v rozsahu částky 3.850,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).
V odůvodnění rozsudku především uvedl, že vyšel ze zjištění učiněných soudem prvního stupně v dosavadním řízení, jakož i z tvrzení, která mezi účastníky nebyla sporná. Mezi nesporné skutečnosti zařadil smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní (objednatelkou) a žalovaným (zhotovitelem) ve dnech 29. května 1992 a 7. srpna 1992, dále protokolární předání stavebních prací 2. dubna 1993, jakož i to, že práce následně vykazovaly vady spočívající „v odtrhávání se nenosných příček v nižších patrech objektu od stropů“. Dále - pokračoval odvolací soud - bylo zjištěno, že vady díla byly žalobkyní žalovanému oznámeny a popsány s požadavkem, aby se podílel na zaplacení ceny za jejich odstranění.
S odkazem na ustanovení §551 odst. 1 obchodního zákoníku odvolací soud zdůraznil, že pokud jde o nedostatky projektové dokumentace (ať již původně předané či následně měněné), bylo povinností žalovaného v každém stádiu stavebních prací na nevhodné pokyny reagovat, a bylo na žalovaném, aby prokázal, že tuto povinnost splnil. V tomto směru odvolací soud „konstatoval“, že žalovaný své důkazní břemeno neunesl, tj. na vady předané či měněné projektové dokumentace, popř. na její neúplnost, kvalifikovaně a prokazatelně žalobce ve smyslu ustanovení §551 odst. 1 obchodního zákoníku neupozornil tak, aby ve smyslu ustanovení §551 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku za vady vyvolané neúplností či vadností projektu nenesl odpovědnost.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni, poté, kdy řádně upozornila na vady díla, přísluší ve smyslu ustanovení §562 a ustanovení §564 obchodního zákoníku právo na zaplacení vynaložených nákladů na jejich reparaci v rozsahu, jak tyto byly uplatněny, tj. ve výši jedné třetiny z částky 146.057,- Kč dle faktury č. 75/95 a z částky 20.437,50 Kč dle faktury č. 38/95.
Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně co do částky 55.498,- Kč s příslušenstvím změnil a žalobě v této části vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku podal žalovaný dovolání, dovozuje jeho přípustnost z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (dovolatel cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Dovolatel akcentuje, že vady předané projektové dokumentace nutno přičítat k tíži projektanta a nikoli zhotovitele, v důsledku čehož „na vadách nenese vinu“, když postupoval zcela podle projektové dokumentace, uzavřených smluv a změn navržených žalobkyní. Poukazuje rovněž na skutečnost, že přes jeho upozornění na nevhodnost úprav a jiných náhradních řešení objednatel na těchto úpravách a řešeních trval, pročež byly „všechny“ do stavebního deníku zapisovány a zodpovědnou osobou schvalovány.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. O takový případ jde i v projednávané věci, když odvolací soud - ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - odvolání projednal podle dosavadních právních předpisů, což výslovně zmínil i v důvodech rozsudku.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Jinou vadou je postiženo i řízení v této věci.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobou ze dne 18. prosince 1995 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 59.349,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. srpna 1992 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, přičemž poté, co bylo žalovaným dílo dokončeno a 2. dubna 1993 žalobkyni předáno, se na konci roku 1994 a na počátku roku 1995 projevily „první známky vady díla“, a to praskliny nenosných příček. Jelikož nedošlo k dohodě o míře zavinění a odstranění vad, byl vypracován znalecký posudek, kterým byla určena míra zavinění žalovaného v rozmezí 33% až 40%. Vzhledem k tomu, že žalovaný o způsobu odstranění vad, případně o náhradě škody odmítl jednat, žalobkyně zadala opravu vadného díla „firmě Výstavba“ a tato provedené práce žalobkyni vyfakturovala částkou 146.057,- Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě alikvotní části z fakturované částky (její jedné třetiny), jakož i k úhradě jedné třetiny znalečného (znalečné bylo žalobkyni vyúčtováno částkou 10.800,- Kč), tj. k zaplacení částky 52.286,- Kč, přičemž žalovaný na výzvu k úhradě nereagoval a nezaplatil ani „další náklady“ ve výši 6.813,- Kč (náklady na úklid) a 250,- Kč (správní poplatek).
U jednání před soudem prvního stupně dne 26. února 1997 (srov. protokol o jednání č.l. 61) žalobkyně „upřesnila“, že žalovanou částku požaduje z titulu nároku z odpovědnosti za vady - z titulu slevy z ceny díla.
Podle ustanovení §95 o. s. ř. navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo (odstavec 1). Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že o změnu žaloby (§95 o. s. ř. ) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě.
Výše uvedené závěry se uplatní i v této věci.
Podle Nejvyššího soudu nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nárok na zaplacení nákladů na opravu vad díla a nákladů „na úklid“, jakož i na úhradu „znalečného a správního poplatku“, jsou z hlediska skutkového základu (předmětu řízení) nároky zcela odlišnými od nároku na slevu z ceny díla.
V obou těchto případech totiž žalobce musí tvrdit a prokazovat zcela rozdílné skutkové okolnosti; v případě zaplacení nákladů na odstranění vad díla jde o to, zda a jaké náklady byl vynaloženy a z čeho je dovozována povinnost žalovaného k jejich úhradě, oproti tomu u požadavku na slevu z ceny díla jde o tvrzení vztahující se ke splnění podmínek vyžadovaných obchodním zákoníkem, popř. smlouvou účastníků pro vznik nároku z titulu odpovědnosti za vady díla (v daném případě nároku na slevu z ceny díla) a určení jeho výše (srov. ustanovení §560 až §564 obchodního zákoníku).
Na shora uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně u jednání dne 26. února 1997 výslovně neuvedla, že mění žalobu, neboť soud je povinen posuzovat každý úkon účastníka řízení podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (§41 odst. 2 o. s. ř.).
Ztotožnil-li (nesprávně) soud prvního stupně nárok na slevu z ceny díla s „nárokem na úhradu nákladů vynaložených na odstranění vad díla“ a rozhodl-li o požadavku žalobkyně na slevu z ceny díla, aniž ve smyslu ustanovení §95 odst. 1 o. s. ř. vyslovil se změnou žaloby souhlas (tj. aniž změnu žaloby připustil), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto pochybil, pokud vzhledem k této vadě řízení rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušil, a naopak je přezkoumal a ve věci meritorně rozhodl.
Navíc z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu - jeho měnícího výroku - bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že odvolací soud rozhodl o nároku na zaplacení nákladů vynaložených žalobkyní na reparaci vad a nikoli o nároku na slevu z ceny díla, tj. rozhodl o nároku jiném, než o jakém rozhodoval soud prvního stupně.
Vybudoval-li dále odvolací soud své závěry o důvodnosti nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů na odstranění vad díla na neunesení důkazního břemene žalovaným, ač ho o důkazní povinnosti a důkazním břemeni ve smyslu ustanovení §5 a §120 odst. 1 o. s. ř. nepoučil, nelze než i v tomto jeho postupu spatřovat existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, č.j. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86).
Protože řízení před soudy obou stupňů je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř. ), dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu (v rozsahu dovoláním dotčeném a v závislých výrocích o nákladech řízení) a ve stejném rozsahu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 2 a odst. 5 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně zejména postavit najisto, jaký nárok je předmětem řízení, s tím, že setrvá-li žalobkyně na požadavku na úhradu slevy z ceny díla, o této změně žaloby ve smyslu ustanovení §95 o. s. ř. rozhodne. Teprve poté, kdy bude vyřešena otázka předmětu řízení, bude možno posoudit, a to s respektováním závěrů obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, zda jsou splněny podmínky pro vznik žalobkyní tvrzeného nároku vůči žalovanému či nikoli.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243b odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu