ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1207.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1207/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně S., s. r. o., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému T. K., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 296/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2003, čj. 9 Cmo 508/2001-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.4.2001, čj. 50 Cm 296/2000-38, kterým tento soud ponechal v platnosti svůj směnečný platební rozkaz ze dne 21.7.2000, čj. Sm 526/2000-6.
Oba soudy svoje rozhodnutí založily na závěru, že námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, totiž námitka nepravého podpisu na směnce a námitka neexistence kauzy směnky jsou nedůvodné. Odvolací soud svoje rozhodnutí založil navíc na závěru, že námitka žalovaného, že při podpisu směnky jednal v omylu, neboť směnka mu byla k podpisu podstrčena, je novou námitkou, která je vzhledem ke koncentraci směnečného řízení opožděná, a nelze k ní tak přihlédnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení dovolatel spatřuje v závěru odvolacího soudu, že námitka žalovaného, že při podpisu směnky jednal v omylu, je opožděná. Dovolatel uvádí, že tuto námitku nemohl vznést dříve, než bylo znalecky zjištěno, že podpis na směnce je jeho pravým podpisem, neboť o existenci směnky nevěděl. Dále dovolatel napadá závěry obou soudů o nedůvodnosti jím vznesené námitky neexistence kauzy.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že dle jejího názoru není dovolání přípustné a že soudy obou stupňů věc posoudily správně.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) - srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, komentář 6. vydání, II. díl. s. 1047). V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal. Závěr, zda námitka dovolatele proti směnečnému platebnímu rozkazu je včasná, stejně jako závěr o tom, zda je třeba zkoumat kausu směnky, je věcí posouzení této konkrétní námitky a okolností, za kterých byla vznesena; zodpovězení takové otázky již postrádá příslušný judikatorní přesah (je významné jen pro věc samu). Odtud se uzavírá, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 7.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. srpna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu