ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.142.2001.1
sp. zn. 29 Odo 142/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. P., proti žalovanému J. B., o zaplacení částky 230.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 291/94, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. září 2000, č. j. 35 Co 529/2000-56, takto:
I. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. září 2000, č. j. 35 Co 529/2000-56, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, se odmítá.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. září 2000, č. j. 35 Co 529/2000-56, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §47, §49 odst. 1, §57 odst. 2, §204 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 25. května 2000, č. j. 19 C 291/94-45, jímž Okresní soud v Liberci uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 230.000,- Kč s příslušenstvím (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.900,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni žalovaného JUDr. S. P. doručen do sídla její advokátní kanceláře uložen na poště v pátek dne 7. července 2000, takže za den jeho doručení je nutno pokládat pondělí 10. července 2000. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání tak uplynula v úterý 25. července 2000 a odvolání podané 28. července 2000 je proto opožděné. Výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil odvolací soud analogickým použitím ustanovení §146 odst. 2 věty první o. s. ř., s tím, že žalovaný z procesního hlediska zavinil odmítnutí odvolání.
Žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, namítajíc, že doručení do vlastních rukou předpokládá, že se adresát v místě doručená zdržuje. Přitom právní zástupkyně dovolatele se v místě doručení nezdržovala (jak bylo ohlášeno na dveřích její kanceláře) od 17. června 2000 do 13. července 2000, z důvodu dovolené v zahraničí a na území České republiky. Rozsudek soudu prvního stupně pak převzala na poště dne 14. července 2000, takže odvolání bylo včasné. Proti výroku o nákladech odvolacího řízení pak dovolatel brojil námitkou, že použité ustanovení (§146 odst. 2 věta první o. s. ř.) platí, zastavuje-li soud řízení, a že při odmítnutí odvolání bylo vyjádření žalobce nadbytečné z hlediska uplatnění nebo bránění jeho práva. Co do výroku o odmítnutí odvolání převzal odvolací soud nesprávný závěr pošty a v důsledku toho odvolání jako opožděné odmítl a co do výroku o nákladech odvolacího řízení rozhodl v rozporu s právním předpisem. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje za to, že závěry odvolacího soudu týkající se doručení rozsudku jsou správné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Ačkoliv dovolatel dovolací argumenty výslovně nepřiřadil žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241 odst. 3 o. s. ř., po obsahové jimi vystihuje dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. (co do obrany proti závěru, že odvolání je opožděné), jehož prostřednictvím lze dovolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. (ohledně nákladového výroku), jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení je nutno poměřovat ustanoveními §237, §238a a §239 o. s. ř. Výrok o nákladech odvolacího řízení není výrokem, jímž se odvolání odmítá, takže přípustnost dovolání neplyne (jak se mylně domnívá dovolatel) z ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Zmatečnostní vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Podle §238a odst. 1 písm. a/ a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že ve výroku o nákladech odvolacího řízení není napadené usnesení ani měnícím ani potvrzujícím usnesením odvolacího soudu. Nejde rovněž o žádný z případů vypočtených v §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až d/ a f/. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti nákladovému výroku usnesení odvolacího soudu jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto potud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného, je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné, byť nikoli z příčin v něm uvedených.
U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti též k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Právě takovou vadou je odvolací řízení postiženo.
Jak je patrno z doručenky založené ve spise, rozsudek soudu prvního stupně byl doručován zástupkyni dovolatele s procesní plnou mocí, advokátce JUDr. S. P. na adresu: „JUDr. S. P., advokátní kancelář, tř. 1. máje, L.“.
Podle ustanovení §48 odst. 3 o. s. ř., písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.
Osobám zmíněným v citovaném ustanovení lze přitom doručit i písemnosti určené do vlastních rukou advokáta.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný i potud, že rovněž písemnost určená do vlastních rukou advokáta může být doručena uložením na poště dle §47 odst. 2 o. s. ř. Platí nicméně, že podle §47 odst. 2 o. s. ř. lze postupovat jen v případě, že advokát nebyl zastižen na uvedené adrese a současně se zde v době pokusu o doručení písemností nenacházely osoby vypočtené v §48 odst. 3 o. s. ř., pověřené tímto advokátem k přijímání zásilek. Odesílatel písemnosti (soud) je přitom povinen vytvořit prostor pro účinné uplatnění ustanovení §48 odst. 3 o. s. ř. tím, že advokáta, kterému je písemnost adresována, v zásilce jako advokáta také označí; jelikož profese adresáta ve spojení s jeho procesním postavením zástupce účastníka řízení předurčuje zvláštní způsob doručování jemu určených zásilek, musí být tento údaj seznatelným způsobem zpřístupněn i tomu, kdo je povinen písemnost doručit (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 65).
Uvedené platí tím více, že od 1. července 2000 do 31. prosince 2000, neměla byť i řádně vyplněná doručenka povahu veřejné listiny. Dřívější judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. jeho usnesení ze dne 25. června 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 18, ročník 1998, pod číslem 127) vycházela z předpokladu, že k tomu, aby doručence bylo možné přiznat povahu veřejné listiny (s procesními důsledky plynoucími z §134 o. s. ř.), zde musí být právní předpis vymezující náležitosti doručenky. V době od 1. července 2000 do 31. prosince 2000 tomu tak nebylo, neboť vyhláška č. 78/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., jež se zabývala náležitostmi doručenky („doručováním úředních písemností s hnědým pruhem“ a „doručováním úředních písemností s modrým pruhem“) v příloze číslo 5, byla s účinností od 1. července 2000 zrušena zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Jinak řečeno, doručenka prokazující doručení písemnosti v době od 1. července 2000 do 31. prosince 2000 byla pouze soukromou listinou a v případě, že vykazovala na první pohled seznatelné závady (ať již ohledně označení adresáta nebo v jiných svých údajích), bylo věcí soudu prokázat, že k doručení písemnosti způsobem předjímaným v ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. skutečně došlo (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2003).
K tomu, aby doručovatel soudní písemnosti mohl identifikovat adresáta písemnosti jako advokáta, to jest jako osobu, pro kterou podle §48 odst. 3 o. s. ř. platí zvláštní způsob doručování jí určených zásilek, nestačí, že jeho jméno je v adrese spojeno s údajem „advokátní kancelář“. Takové označení totiž nevylučuje, že adresátem písemností je advokátní koncipient nebo jiný zaměstnanec advokátní kanceláře (který nemusí být ani advokátem, ani advokátním koncipientem). Za písemnost řádně adresovanou osobě, které se má doručit jako advokátu, je tedy možné označit jen takovou písemnost, na které se v adrese u jména adresáta nachází označení „advokát“.
Doklad o doručení písemnosti (rozsudku) v této věci (doručenka) tedy odvolacímu soud nedovoloval bez dalšího šetření o okolnostech doručení uzavřít, že došlo k řádnému doručení písemnosti uložením na poště, jelikož označení adresátky (JUDr. P.) nedoprovázel dodatek „advokátka“ a doručenka proto nedokládala, že při doručení písemností JUDr. P., jež advokátkou je, bylo postupováno podle §48 odst. 3 o. s. ř.
Jelikož odvolací soud nevzal uvedené v potaz a zkoumanou doručenku pokládal za řádný doklad o doručení písemnosti advokátu náhradním způsobem, zatížil řízení vadou, která mohla mít na následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení zrušil, a to včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 a 2 o. s.ř.).
Odvolací soud tedy v další fázi řízení prověří správnost postupu pošty při náhradním doručení písemnosti (rozsudku) zástupkyni dovolatele (a to i s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek) a teprve na základě výsledků uvedeného šetření učiní konečný závěr o tom, zda odvolání je či není včasné.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu