ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.170.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené, advokátem, proti žalované JUDr. L. H., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty V. o. d. B., d. - v likvidaci, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 164/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2001, č. j. 55 m 164/2001-10, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2002, č. j. 6 Cmo 5/2002-15, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2001, č. j. 55 m 164/2001-10, se zastavuje.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2002, č. j. 6 Cmo 5/2002 15, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. listopadu 2001, č. j. 55 m 164/2001-10, s odkazem na ustanovení §43 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému označenému jako „Konkursní podstata V. o. d. B., d., se sídlem v B., p. s. A. č. 855, Ičo …“, domáhala určení, že její pohledávka přihlášená do konkursního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zp. 46 K 122/2000 je po právu jako nezaplacená částka na základě „odhlášky a pořádání vypořádacího členského podílu ze dne 31. května 1995“ ve výši 272.548,- Kč a „útrat“ ve výši 12.910,- Kč, s uspokojením ve třetí třídě věřitelů.
Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyně, přestože byla usnesením ze dne 6. září 2001, č. j. 55 Cm 164/2001-7, vyzvána, aby mimo jiné označila žalovaného v souladu s ustanovením §23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), výše uvedenou vadu žaloby, která brání v pokračování v řízení, neodstranila.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. srpna 2002, č. j. 6 Cmo 5/2002-15, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Odkazuje na ustanovení §79, §103, §104 odst. 1 a §19 o. s. ř. a ustanovení §23 odst. 2 ZKV, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně označila jako žalovaného „někoho“, kdo účastníkem řízení být nemůže, neboť nemá právní subjektivitu. Jelikož jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a který nelze zaměňovat s vadami návrhu na zahájení řízení ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř., odvolací soud ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 písm. b) a §221 odst. 2 písm. c) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že „státní orgány mají být nápomocny obyčejnému účastníku k vymožení jeho práv“, přičemž akcentuje, že „srovnání usnesení“ (rozuměj usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. září 2001, č. j. 55 Cm 164/2001-7, jímž ji soud prvního stupně vyzval k odstranění vad žaloby) a „citace tvořícího a měnícího se zákona nejsou pro účastníka jasné a vedou k omylu“.
Argumentujíc ustanoveními §19, §23 a §24 ZKV a zdůrazňujíc nesrozumitelnost poučení ze strany soudu prvního stupně o tom, jakým způsobem měla označení žalovaného doplnit, dovolatelka zároveň „upravila“ označení žalované na „JUDr. L. H., advokátka, správkyně konkursní podstaty úpadce V. o. d. B., d., IČO …“.
Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení „o dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Přestože dovolatelka, pokud jde o dovolací důvody, výslovně neodkazuje na žádné ustanovení občanského soudního řádu, z obsahu uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno a)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [písmeno b)].
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu ustanovení §19 o. s. ř. ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle ustanovení §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, která neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 17/1998“) formuloval a odůvodnil závěr, že nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné právní důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. V témže rozhodnutí současně dovodil, že označí-li správce konkursní podstaty jako žalobce úpadce, i když je z žaloby patrno, že ji podal z titulu své správcovské funkce, jde o vadu podání (vadu v označení účastníka řízení), k jejímuž odstranění je třeba správce vyzvat postupem podle §43 o. s. ř. Úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané příslušným ustanovením občanského soudního řádu (§42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.). Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení §43 o. s. ř.; označení účastníka v žalobě je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení §103 o. s. ř. tudíž není vadou žaloby z hlediska jeho správnosti či úplnosti a taková vada návrhu naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 1999 sp. zn. 20 Cdo 2380/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 39).
S právním závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně v žalobě označila jako žalovaného subjekt, jenž není nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení, se dovolací soud neztotožňuje.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobkyně označila jako žalovaného „Konkursní podstatu V. o. d. B., d., se sídlem v B., p. s. A. č. 855, Ičo …, vedenou u Krajského soudu v Brně pod č.j 46 K 122/2000“. Podáním doručeným soudu prvního stupně 11. září 2001 (žurnalizovaným jako č. l. 8) dovolatelka v reakci na usnesení ze dne 6. září 2001, č. j. 55 Cm 164/2001-7, doplnila, že „jde o konkursní podstatu“ a „zástupcem je JUDr. L. H., správkyně konkursní podstaty úpadce“. V odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby žalobkyně označení žalovaného upřesnila na „konkursní správce V. o. d. B., d., … JUDr. L. H., advokátka v B.“, přičemž současně uvedla, že podává návrh i proti „správci konkursní podstaty“.
V daném případě se žalobkyně domáhá určení pravosti, výše a pořadí správkyní konkursní podstaty úpadce – V. o. d. B. - popřené pohledávky, a to vůči žalovanému „konkursní podstatě“ úpadce. Takové označení žalovaného zcela nepochybně neodpovídá ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., když z něj nelze jednoznačně dovodit, zda žaloba směřuje proti samotnému úpadci, jenž prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní (srov. výše citované R 17/1998, jakož i bod XXIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nebo proti jiné osobě (správci konkursní podstaty úpadce) a jaké. Nejde tudíž co do označení žalovaného o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který by soud byl povinen řízení zastavit (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.), nýbrž o vadu žaloby, k jejímuž odstranění měl soud povinnost žalobkyni postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. vyzvat.
Vybudoval-li odvolací soud své závěry na úvaze opačné, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval dalším dovolatelkou výslovně uplatněným dovolacím důvodem, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první a odst. 6 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že vada v označení žalovaného, pro kterou jedině soud prvního stupně žalobu odmítl, byla v mezidobí zhojena.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ).
Jen pro úplnost lze dodat (v návaznosti na další dovolací argumentaci), že obsah vyrozumění z č. l. 9 dával žalobkyni zcela jednoznačný návod o tom, kdo má být v řízení žalován, a skutečnost, že se tímto poučením neřídila, je nepochybně nutné přičíst i k tíži jejího zástupce (advokáta, který žalobu podal).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu