ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.20.2004.1
sp. zn. 29 Odo 20/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně JUDr. T. Z., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ch., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované T., s. r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 1,312.875,50 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 114/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2003, č.j. 7 Cmo 404/2002-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výroku o náhradě nákladů řízení usnesení ze dne 11. července 2002, č. j. 30 Cm 114/2002-20, kterým Krajský soud v Ostravě uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 51.410,- Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že důvodem k zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby, k němuž žalobkyně přistoupila nikoli pro chování žalované, v důsledku čehož vznikla žalobkyni povinnost k úhradě nákladů řízení žalované ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo postoupení pohledávky a nikoli skutečnost, že by žaloba byla nedůvodná, popř. že by vykazovala jiné vady. Dovolatelka vyslovuje domněnku, že při rozhodování o nákladech řízení mělo být postupováno podle ustanovení §146 odst. 1 o. s. ř., přičemž požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních vyjmenovanými usneseními.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu