ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.231.2002.1
sp. zn. 29 Odo 231/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. R. T. s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované C. – L., s. r. o. v likvidaci, zastoupené, advokátem, za účasti M. R., zastoupeného, advokátem, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o vyklizení nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 22/2000, o dovolání žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2002, č. j. 13 Cmo 123/2001 - 177, takto:
I. Řízení o dovolání žalované se zastavuje.
II. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.
III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.075,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2000, č.j. 52 Cm 22/2000 - 64, uložil k žalobě původního žalobce Ing. Z. K., jako správce konkursní podstaty úpadce P. S. S., původnímu žalovanému M. R., aby do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidil „pozemkovou parcelu parcelní číslo 753 o výměře 110 m2 a všechny prostory v domě čp. 513 v P. 1 – M., N. K. 10“, vše zapsáno na listu vlastnictví číslo 68 pro katastrální území M. u Katastrálního úřadu P. – m. (bod I. výroku); dále žalovaného zavázal zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 12.025,- Kč (bod II. výroku).
Vrchní soud v Praze k odvolání původního žalovaného rozsudkem ze dne 10. ledna 2002, č. j. 13 Cmo 123/2001 - 177, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), přičemž v důsledku singulární sukcese na straně obou původních účastníků sporu o věci jednal a rozhodl vůči L. R. T. s. r. o., identifikační číslo …, jako nové žalobkyni a vůči C. – L., s. r. o. identifikační číslo …, jako nové žalované a dále i vůči M. R., který poté, co přestal být v řízení žalovaným, do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalované. Dále odvolací soud uložil žalované a vedlejšímu účastníku (jež oba označil ve výroku jako „žalované“) zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni na nákladech (odvolacího) řízení částku 4.300,- Kč (druhý výrok) a zamítl návrh na připuštění dovolání (třetí výrok).
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, které posléze, podáním ze dne 24. října 2003, došlým Nejvyššímu soudu dne 8. prosince 2003, vzala v plném rozsahu zpět.
Dovolání proti témuž rozsudku podal i vedlejší účastník, který uplatněnými argumenty po obsahové stránce vystihuje dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/) a dožaduje se zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci jelikož odvolací soud – jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozhodnutí – odvolání ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Se zřetelem k výše uvedenému dispozitivnímu úkonu žalované Nejvyšší soud řízení o jejím dovolání zastavil podle §243b odst. 4 věty druhé o. s. ř.
U dovolání vedlejšího účastníka pak Nejvyšší soud nejprve zkoumal jeho přípustnost.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř., jež je v dovolacím řízení přiměřeně použitelné prostřednictvím ustanovení §243c o. s. ř., určuje, že v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Bez zřetele k tomu, že občanský soudní řád ve znění účinném před 1. lednem 2001 neobsahoval ustanovení obdobné tomu, jež se nyní nachází v §203 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001), výklad ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. podávaný právní teorií i soudní praxí byl jednotný v tom, že vedlejší účastník nebyl pokládán za osobu legitimovanou k podání odvolání, jestliže se účastník, kterého ve sporu podporuje, práva odvolání vzdal (§207 odst. 1 o. s. ř.), jestliže vyslovil nesouhlas s odvoláním vedlejšího účastníka anebo jestliže podporovaný účastník vzal své odvolání zpět (§207 odst. 2 o. s. ř.). V právní teorii srov. shodně např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. Panorama Praha 1985, I. díl, str. 422, jakož i Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 214 (bod 8. poznámek k §93) a str. 600 (bod 2 poznámek k §201).
Tyto závěry, jež Nejvyšší soud bez výhrad sdílí, se podle jeho přesvědčení beze zbytku uplatní (prostřednictvím již zmíněného ustanovení §243c o. s. ř.) též v řízení o opravném prostředku, jímž je dovolání. Jestliže tedy žalovaný coby účastník řízení podporovaný vedlejším účastníkem vzal své dovolání zpět, stalo se dovolání podané samostatně též vedlejším účastníkem úkonem, který odporuje úkonu účastníka, kterého v řízení podporuje a který zpětvzetím svého dovolání výslovně projevil vůli ponechat napadené rozhodnutí v nezměněném stavu (prostřednictvím dovolání je neodklizovat). Tím, že jím podporovaný účastník vzal své dovolání zpět, pozbyl vedlejší účastník legitimace k podání dovolání. Proto Nejvyšší soud jeho dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §243b odst. 4 věty první o. s. ř.) odmítl jako podané někým, kdo k dovolání již není oprávněn.
Úvahy o ztrátě věcné legitimace vedlejšího účastníka k podání dovolání se však neprosadí v rozsahu, jímž tento dovoláním napadá (jak se podává z obsahu dovolání) i výrok o nákladech odvolacího řízení, jímž byl zavázán k náhradě těchto nákladů společně se žalovanou. Potud (jelikož tímto výrokem je povinnost k náhradě nákladů řízení ukládána i jemu samotnému) je osobou oprávněnou takový výrok (v dotčené části) napadnout bez vazby na procesní aktivitu jím podporovaného účastníka. Dovolání ovšem v tomto rozsahu není přípustné objektivně.
Výrok o nákladech odvolacího řízení, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, takže přípustnost dovolání proti němu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1, §238a a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení vypočtené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nejsou dovoláním vedlejšího účastníka namítány a ze spisu neplynou. Nejde rovněž o žádný z případů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ a §239 o. s. ř. pak není dovolání proti tomuto výroku přípustné již proto, že nejde o výrok měnící respektive potvrzující. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání vedlejšího účastníka řízení proti výroku, jímž byl i on zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni, jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto i v této části odmítl (a to podle §218 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §243b odst. 4 o. s. ř.).
Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že řízení o jejím dovolání muselo být zastaveno a vedlejší účastník pak to, že jeho dovolání bylo odmítnuto; tím žalobkyni vzniklo (v intencích §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první /v případě odmítnutí dovolání užitého per analogiam/ o. s. ř.) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Sazba odměny za dovolací řízení (řízení v jednom stupni) o žalobě o vy\\klizení nemovitosti bytů a nebytových prostor se pak určuje podle §7 písm. d/, ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, částkou 1.900,-Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 950,- Kč, jelikož advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované a vedlejšího účastníka celkem 1.025,- Kč; k úhradě této částky je – se zřetelem k poměru jejich účastenství na věci – zavázal společně a nerozdílně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. června 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu