ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.256.2004.1
sp. zn. 29 Odo 256/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně I., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému JUDr. M. B., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. & J. spol. s r. o., zastoupenému, advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 43 Cm 28/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2003, č.j. 15 Cmo 112/2003-55, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2003, č.j. 15 Cmo 112/2003-55, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. března 2003, č.j. 43 Cm 28/2001-21, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. března 2003, č.j. 43 Cm 28/2001-21, zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 3096, pro katastrální území Ústí nad Labem, z konkursní podstaty úpadkyně (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že řízení o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně bylo zahájeno 11. listopadu 1998 a kupní smlouva, jejímž předmětem byly tyto nemovitosti, byla mezi úpadkyní (jako prodávající) a žalobkyní (jako kupující) uzavřena 19. února 1999, tj. po podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek prodávající. Dohodnutá kupní cena 14,676.023,- Kč měla být zaplacena formou zápočtu pohledávky ve stejné výši, vzniklé na základě smlouvy o půjčce ze dne 21. prosince 1994 (dále jen „smlouva o půjčce“). Protože smlouvou o půjčce se žalobkyně zavázala poskytnout úpadkyni částku 8,000.000,- Kč, kterou se úpadkyně zavázala vrátit do 31. prosince 1995 (aniž by byly pro případ neplnění smlouvy sjednány majetkové sankce), shledal soud prvního stupně kupní smlouvu neúčinnou podle ustanovení §15 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), když byla uzavřena po podání návrhu na prohlášení konkursu za nápadně nevýhodných podmínek. Postup správce konkursní podstaty, který sporné nemovitosti sepsal do konkursní podstaty s poznámkou podle ustanovení §19 odst. 1 ZKV (a nepostupoval podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV, byť na nemovitostech vázne zástavní právo zajišťující „pohledávky“ úpadkyně), proto posoudil jako správný.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2003, č.j. 15 Cmo 112/2000-55, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně vylučují nemovitosti: pozemky č. parc. 2651/1, č. parc. 2651/2, č. parc. 2651/3, č. parc. 2651/4 a č. parc. 2652, a budova č. p. 578, postavená na pozemku č. parc. 2651/1, zapsané v obci a v katastrálním území Ú.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nezjistil dostatečně skutkový stav a že některé jeho právní závěry nemají oporu v provedených důkazech, pročež dokazování doplnil listinou označenou „Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek“ datovanou 28. února 1999 - dále jen „dohoda o zápočtu“ [takový postup odůvodnil odkazem na ustanovení §205a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, který svou nepřítomnost u tohoto jednání omluvil a požádal o jeho odročení].
Dohodu o vzájemném zápočtu odvolací soud posoudil jako neplatnou v části, v níž „se na dohodnutou kupní cenu započítává více než 8,000.000,- Kč“, když co do částky 6,676.023,- Kč jde o zápočet neexistujících pohledávek proti pohledávce z kupní smlouvy. Ve zbývající části, tj. v rozsahu, v němž se na dohodnutou kupní cenu započítává pohledávka z půjčky ve výši 8,000.000,- Kč, je dohoda podle přesvědčení odvolacího soudu neúčinným právním úkonem podle ustanovení §15 odst. 1 písm. c) a d) ZKV. Nápadně nevýhodné podmínky vyplývající pro úpadkyni z této dohody spočívají především v tom, že úpadkyně umožnila, aby na její pohledávku z kupní smlouvy byla započtena pohledávka z půjčky, která byla v době uzavření dohody o vzájemném zápočtu evidentně promlčena. Navíc tato dohoda byla uzavřena v době šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně, úpadkyně jí převzala nepřiměřený závazek v podobě zániku povinnosti žalobkyně zaplatit kupní cenu a souhlasila se zánikem své pohledávky započtením.
Částečná neplatnost a částečná neúčinnost dohody o započtení ovšem - pokračoval odvolací soud - „v žádném případě nemá a nemůže mít za následek neúčinnost kupní smlouvy ze dne 19. února 1999, když ujednání obsažené v kupní smlouvě, podle něhož bude kupní cena zaplacena formou zápočtu vzájemných pohledávek proti pohledávce kupujícího vzniklé na základě kupní smlouvy o půjčce, není dohodou o započtení vzájemných pohledávek, nýbrž o tom, že v budoucnu k takovému započtení dojde, v důsledku čehož samotnou kupní smlouvou nedošlo k zániku závazku kupujícího zaplatit dohodnutou kupní cenu.
Skutečnost, že nadále trvá povinnost žalobkyně zaplatit kupní cenu, jakož i možnost postupu žalovaného podle ustanovení §14 odst. 2 ZKV ovšem nezakládá právo správce konkursní podstaty zapsat sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval hlavně důvody, proč se zástupce žalobkyně nedostavil k jednání před soudem prvního stupně, a že rozhodl na základě listin o započtení vzájemných pohledávek, o nichž se dovolatel domnívá, že jde o listiny dodatečně a účelově zhotovené.
Dále namítá, že odvolací soud nezkoumal, že sporné nemovitosti zahrnul do konkursní podstaty dle §27 odst. 5 ZKV, když dluh úpadkyně, resp. žalobkyně (zástavní dlužnice) činí vůči oddělenému věřiteli 83,504.000,30 Kč.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolání bylo jako zjevně nedůvodné odmítnuto.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Jinými vadami řízení je postiženo i odvolací řízení v této věci.
Jak je zřejmé z obsahu spisu (srov. protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 6. listopadu 2003 - č.l. 51 - 53, jakož i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) žalobkyně teprve u odvolacího jednání předložila k důkazu dohodu o vzájemném zápočtu, přičemž odvolací soud touto listinou provedl důkaz (§129 odst. 1 o. s. ř.), s tím, že možnost doplnit dokazování vyplývá z ustanovení §205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ustanovení §213 o. s. ř. dále určuje, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1). Odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného (odstavec 2). Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s §205a nebo §211a (odstavec 3).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 175, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého nejde o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně [§205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.], jestliže pomocí skutečností a důkazů, které účastník nově uplatnil v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení, má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvodu se odchýlit ani v projednávané věci.
Přestože předvolání k prvnímu jednání, obsahující poučení ve smyslu ustanovení §118b odst. 1 a 2 o. s. ř., nebylo žalobkyni doručeno nejméně třicet dní přede dnem, kdy se mělo konat (srov. ustanovení §115 odst. 2 o. s. ř. a dodejku u č.l. 17), uplatní se pro odvolací řízení princip neúplné apelace, když přítomným účastníkům bylo u jednání dne 19. března 2003 (při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí) dáno poučení podle ustanovení §119a o. s. ř. (viz protokol o jednání č.l. 18-19).
Žalobkyně dohodou o zápočtu nezpochybnila věrohodnost žádného z důkazů, které provedl a na kterých založil své rozhodnutí soud prvního stupně, v důsledku čehož [v situaci, kdy nejde ani o žádný z dalších důvodů uvedených v ustanovení §205a odst. 1 písm. a), b), d) a e) o. s. ř.] doplnil odvolací soud dokazování, aniž respektoval ustanovení §213 odst. 3 o. s. ř., a zatížil tak odvolací řízení vadou. Tato vada ovšem sama o sobě nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že kupní smlouva je „platným a účinným právním úkonem“, a nikoli na zjištěních a závěrech učiněných z dohody o zápočtu.
Přesto rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k existenci jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neobstojí.
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku z konkursní podstaty (excindační žalobě) a k jejichž prokázání má být zaměřeno dokazování, patří, že :
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§19 odst. 2 věta první ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998 a 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 185).
Soud prvního stupně, maje za to, že kupní smlouva, na základě které žalobkyně dovozuje existenci vlastnického práva ke sporným nemovitostem, je neúčinná podle ustanovení §15 odst. 1 písm. c) ZKV, žalobu zamítl, aniž se zabýval otázkou splnění dalších předpokladů, za nichž lze excindační žalobě vyhovět (zejména tím, zda, kdy a z jakého důvodu správce konkursní podstaty úpadkyně sepsal sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty a zda žaloba došla soudu ve lhůtě určené žalobkyni výzvou soudu, který konkurs prohlásil).
Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému, tj., že kupní smlouva není neúčinným právním úkonem, nemohl, než rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení [srov. §221 odst. 1 písm. a) a §221 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], s tím, že ke zjištění skutkového stavu (minimálně co do včasnosti žaloby) je třeba provést další důkazy.
Jestliže odvolací soud výše uvedeným způsobem nepostupoval a ve věci meritorně rozhodl tak, že žalobě vyhověl, aniž výsledky provedeného dokazování, popř. okolnosti vyšlé v průběhu řízení najevo, umožňovaly přijetí závěru o splnění podmínek, za nichž lze vyhovět žalobě na vyloučení věci z konkursní podstaty, zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Přitom závěr, podle něhož je-li ke správnému rozhodnutí o věci samé zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí prvního stupně a odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení, formuloval Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 30/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je postiženo i řízení před soudem prvního stupně. Jak plyne z protokolu o jednání ze dne 19. března 2003 (č.l. 18), soud prvního stupně věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, který podáním došlým soudu 18. března 2003 z důvodu náhlého onemocnění požádal o odročení jednání (viz č.l. 20). Odvolací soud pak pochybil, pokud z uvedené vady řízení nevyvodil ve smyslu ustanovení §212a odst. 5 o. s. ř. odpovídající důsledky, v rozporu s ustanovením §205a o. s. ř. (srov. argumentaci výše) dokazování doplnil a ve věci meritorně rozhodl.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 a odst. 6 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně opětovně prověřit, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty. Bez povšimnutí přitom neponechá výhradu žalovaného, podle níž zahrnutí sporných nemovitostí do soupisu konkursní podstaty je odůvodněno i ustanovením §27 odst. 5 ZKV.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2004
JUDr. Zdeňek Krčmář,v.r.
předseda senátu