ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.309.2004.1
sp. zn. 29 Odo 309/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. K. spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) H. M., 2) H. S., , a 3) E. S., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 173.401,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 232/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2002, č.j. 44 Co 631/99-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 18. května 1999, č.j. 3 C 232/96-59, zamítl žalobu, aby žalovaní M. S. a E. S. zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 173.401,- Kč s 16% úrokem od 21. září 1995 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a povinnosti žalobkyně zaplatit náklady řízení státu (výroky II. a III.).
V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že mezi účastníky byla 19. prosince 1994 uzavřena smlouva o dílo č. 2294 podle ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „smlouva o dílo“), ve které se smluvní strany dohodly na provedení díla - hrubé stavby rodinného domu na parcele č. 331/13 v katastrálním území V. Ve smlouvě (včetně dodatku z 12. května 1995) byl přesně vymezen předmět plnění, termíny plnění, cena dodávky, způsob placení a platební podmínky, odevzdání dokončených prací, jakož i záruční lhůty. V souladu s uzavřenou smlouvou objednatelé uhradili zhotovitelce sjednané zálohy, přičemž dle stran kupní smlouvy bylo nesporné, že „práce byly dokončeny, ovšem nedošlo k předání stavby žádným způsobem“ a že „byla použita malta, kde pojivo bylo přemrzlé a že použití takovéhoto pojiva je vadou provedené práce“.
Odkazuje na ustanovení §537 odst. 2 a §548 odst. 1 obchodního zákoníku, soud prvního stupně akcentoval, že obchodní zákoník stanoví povinnost objednatele dílo převzít, ovšem tato povinnost vzniká pouze tehdy, je-li dílo provedeno v souladu se smlouvou, což „v termínech obchodního zákoníku“ znamená, že bylo realizováno bez vad. Má-li dílo vady, nejde o dílo provedené (srov. ustanovení §554 obchodního zákoníku) a objednatel je proto nemusí převzít.
Jelikož dílo nebylo žalobkyní provedeno řádně (tj. bez vad) a nebyla splněna ani povinnost k předání díla, nemohly - podle soudu prvního stupně - nastat účinky předvídané ustanovením §548 odst. 1 obchodního zákoníku, tedy „splatnost ceny“, když dle smlouvy o dílo „dofakturace“ měla být provedena až po dokončení (řádném zhotovení) a předání díla.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. října 2002, č.j. 44 Co 631/99-86, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a nevyhověl návrhu žalobkyně na připuštění dovolání (třetí výrok).
Odvolací soud v prvé řadě ve smyslu ustanovení §107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovodil procesní nástupnictví po žalovaném M. S., který 19. května 2000 (v průběhu odvolacího řízení) zemřel, s tím, že jeho právními a procesními nástupci jsou H. M. a H. S., s nimiž jako s žalovanými v řízení pokračoval.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně co do uzavření smlouvy o dílo, úhrady záloh, nezaplacení ceny díla v rozsahu žalovaných 173.401,- Kč, jakož i co do vad poskytnutého plnění (jde o vady pojiva zdících bloků v suterénní úrovni části obvodových nosných konstrukcí), včetně vytčení vad a uplatnění nároku na jejich odstranění.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně „stavbu“ předala (místo výstavby opustila s projevem, že nemá dál co dělat a že další osudy stavby jsou v rukách objednatelů), s tím, že i při jiném výkladu lze dovodit převzetí díla objednateli, kteří dílo začali „fakticky užívat k zamyšlenému účelu“.
Přestože žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla ve smyslu ustanovení §548 odst. 1 obchodního zákoníku (vzhledem k dohodě stran o zaplacení ceny díla po předání) měli objednatelé právo nezaplatit příslušnou část ceny díla v rozsahu v úvahu přicházející přiměřené slevy do doby odstranění vad (srov. §564 a §439 odst. 4 obchodního zákoníku). Poměr pohledávky žalobkyně „za zbytkem ceny s touto cenou“ dle odvolacího soudu „od prvého pohledu nenastoluje vážně míněnou otázku přiměřenosti - jinak legitimní zdráhavosti zaplatit v této výši ve vztahu k předpokladatelné slevě za vadu jinak zásadní a z povahy fatálního významu“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (dovolatelka cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001) a namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení, které jeho vydání předcházelo, je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně z jiných důvodů, když přisvědčil žalobkyni potud, že došlo k předání a převzetí díla, ke splnění podmínek pro fakturaci a tím i ke vzniku nároku na zaplacení ceny díla.
Jestliže žalovaní dílo převzali i se zjištěnou vadou, potom je nutno na jejich vztahy se žalobkyní aplikovat ustanovení §564 obchodního zákoníku a přiměřeně ustanovení §439 odst. 1 (správně „§439 odst. 4“) obchodního zákoníku. Objednatelům tak vzniklo právo nezaplatit pouze tu část ceny díla, která by odpovídala přiměřené slevě za vadu, a to za splnění podmínky, že objednatelé po zhotovitelce odstranění vad požadovali.
Odvolací soud se však - pokračovala dovolatelka - otázkou výše přiměřené slevy nezabýval a neprovedl k ní žádné dokazování, přičemž pouze konstatoval, že „jde o vadu fatální“. K úvahám odvolacího soudu o možném odstranění vady dovolatelka poukázala na skutečnost, že žalovaní znemožnili odstranění vady tím, že stavbu dokončili.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci 2) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, jelikož rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože rozsudkem odvolacího soudu potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř., poněvadž odvolací soud ve výroku rozhodnutí nevyslovil, že dovolání je přípustné.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání může být ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až zjištěním (závěrem), že tomu tak vskutku je.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen. Ve výše uvedeném smyslu musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena, nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné („nové“) řešení této právní otázky (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z pohledu výše formulovaných zásad Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí zásadní význam po právní stránce nepřisuzuje.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkového zjištění o dohodě stran smlouvy o dílo, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká předáním díla [a nikoli jeho provedením (ve smyslu řádného ukončení a předání předmětu díla) - §548 odst. 1 obchodního zákoníku], a z k tomuto zjištění přiřazeného právního závěru o předání díla a o vzniku povinnosti žalovaných k zaplacení ceny díla, založil své rozhodnutí na tom, že ve smyslu ustanovení §439 odst. 4 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením §564 obchodního zákoníku vzniklo žalovaným právo nezaplatit část ceny díla, jež by odpovídala jejich nároku na slevu, a to do doby odstranění vad díla. Vzhledem k charakteru těchto vad a jejich významu a vzhledem k poměru nezaplacené části ceny díla ke sjednané ceně, pak odvolací soud shledal nezaplacenou část ceny díla přiměřenou „předpokladatelné slevě“.
Závěr, podle něhož převzal-li objednatel dílo i s vadami (a bylo-li právo zhotovitele na zaplacení ceny díla dle dohody s objednatelem vázáno na převzetí díla a nikoli na jeho provedení), platí pro objednatele podle ustanovení §564 obchodního zákoníku přiměřeně úprava pro kupní smlouvu, a ve smyslu ustanovení §439 obchodního zákoníku má objednatel právo nezaplatit příslušnou část ceny díla v rozsahu v úvahu přicházející přiměřené slevy, jestliže požadoval po zhotoviteli odstranění vad, a to do té doby, než budou odstraněny, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v rozsudku ze dne 10. listopadu 1998, sp. zn. 2 Cdon 373/97, a opětovně se k němu přihlásil v rozsudku ze dne 12. května 1999, sp. zn. 33 Cdo 894/98). Na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod nic měnit ani v této věci.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani výhrada dovolatelky, že odvolací soud neprovedl dokazování k tomu, jaká část ceny díla by odpovídala slevě za vady díla. Přezkum správnosti závěru odvolacího soudu co do výše, do které byli žalovaní oprávněni nezaplatit cenu díla, především postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc. Navíc uvedená námitka směřuje k existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž samotná existence takovéto vady rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní a přípustnost dovolání způsobilá založit není.
Pro řešení otázky přípustnosti dovolání je nevýznamné i tvrzení dovolatelky o znemožnění odstranění vad objednateli (tím, že stavbu dokončili), když dokončení stavby (dle smlouvy o dílo měla žalobkyně zhotovit pouze hrubou stavbu) nic nevypovídá o možnosti odstranění vad, nehledě k tomu, že námitka nemožnosti jejich odstranění byla (nepřípustně) uplatněna až v dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu druhou o. s. ř. (per analogiam), když dovolatelka procesně zavinila odmítnutí dovolání a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. září 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu