ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.311.2004.1
sp. zn. 29 Odo 311/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně C. R., a.s., proti žalované H. D., s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 25,940.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/4 Cm 173/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2003, č. j. 4 Cmo 15/2003-82, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že „na místo dosavadního žalobce CZ R. a. s. bude v řízení pokračováno se společností CZ F. a. s., se sídlem N. 1435/5, P. 1, IČ …“.
V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že dříve než rozhodl o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2002, č.j. 13/4 Cm 173/2000-74, jímž soud prvního stupně připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení jako žalobkyně společnost A. R., k.s., se sídlem v P. 1, R. 14, IČ … (§107a občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), ztratila žalobkyně způsobilost být účastníkem řízení, když k 1. lednu 2003 byla vymazána z obchodního rejstříku.
Vycházeje z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky 3058, odvolací soud dospěl k závěru, že právní nástupkyní žalobkyně je W. F. (CZ) a.s., IČ …, jež od 2. června 2003 změnila obchodní firmu na CZ F., a.s. Právním důvodem zániku původní žalobkyně bylo sloučení se společnostmi W. F. (CZ) a.s. a M., a.s.
Odvolací soud zdůraznil, že povaha projednávané věci, tj. nárok žalobkyně na zaplacení „peněžité částky“ z titulu smlouvy o úvěru, umožňuje v řízení pokračovat, a proto s odkazem na ustanovení §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní CZ F. a.s.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a namítajíc, že řízení před odvolacím soudem je „stiženo“ vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. dovolávajíc se dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že učinil zjištění o ztrátě procesní způsobilosti původní žalobkyně a o její procesní nástupkyni z listin, tj. že v řízení prováděl dokazování, přičemž v rozporu s ustanovením §211 a §122 o. s. ř. nenařídil jednání. Protože žalované byla shora uvedeným postupem odvolacího soudu odňata možnost vyjádřit se k soudem opatřeným důkazním prostředkům, dovolatelka požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením, přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu (ne)existence dovolatelkou tvrzené vady řízení.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
Ustanovení §122 odst. 1 o. s. ř. určuje, že dokazování provádí soud při jednání.
Podle ustanovení §214 o. s. ř. k projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (odstavec 1). Jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé [odstavec 2 písm. c)].
V případech, kdy původní žalobce po zahájení řízení ztratí způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), nastává situace předvídaná ustanovením §107 o. s. ř. a povinností soudu je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano, rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zaniklého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup soudu v řízení (a nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci), soud přitom není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 376).
Jestliže odvolací soud, zkoumaje, zda jsou splněny podmínky řízení, zjistil, že žalobkyně zanikla výmazem z obchodního rejstříku, a na základě šetření okolností shora popsaným způsobem prověřil podmínky procesního nástupnictví, přičemž s odkazem na výpis z obchodního rejstříku dospěl k závěru, že v řízení lze pokračovat a rozhodl o tom, s kým bude v řízení pokračováno, aniž nařídil jednání, nelze jeho postupu ničeho vytknout.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a z obsahu spisu se nepodává ani existence vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. srpna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu