ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.342.2004.1
sp. zn. 29 Odo 342/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce A. K., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému L. b. d. v O., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 234.154,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 386/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2003, č.j. 2 Cmo 185/2003-42, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2003, č.j. 2 Cmo 185/2003-42, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. dubna 2003, č.j. 17 Cm 386/99-36, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 11. dubna 2003, č.j. 17 Cm 386/99-36, kterým Krajský soud v Ostravě s odkazem na ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl podání žalobce ze dne 30. června 1999 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalobce nesplnil svou povinnost podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vylíčit rozhodující skutečnosti, tj. vymezit skutek, který má být předmětem řízení, v důsledku čehož je žaloba neprojednatelná.
Žalobce - pokračoval odvolací soud - sice svůj nárok uplatněný žalobou hodnotí jako „úrok z prodlení“, ale vylíčení skutečností, na základě nichž se tohoto nároku domáhá, je natolik kusé a neúplné, že nelze posoudit, o jaký nárok skutečně jde, a žalovaný nárok tak nelze podřadit pod příslušnou hmotněprávní normu.
Výše uvedené nedostatky žaloby nebyly odstraněny ani podáním ze dne 24. dubna 2002 doručeným soudu prvního stupně 29. dubna 2002, ani v odvolání, přičemž z žaloby je patrné pouze to, že žalobce odvozuje žalovaný nárok na „úrok z prodlení“ z částky 397.800,- Kč v sazbě 19 % od 25. května 1996 do zaplacení od „platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 28. května 1996, č.j. 7 Ro 886/95, který měl nabýt právní moci dnem 15. června 1996, a kterým byl žalovaný zavázán, aby žalobci uhradil částku 397.800,- Kč včetně úroků z prodlení za období od 1. 3. 1993 do 24.5.1996“. Předmětný platební rozkaz dle odvolacího soudu však není právním titulem (právním důvodem), od kterého by bylo možno odvozovat právo žalobce „na úrok z prodlení“ uplatněný touto žalobou.
Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je pro nedostatek vylíčení rozhodujících skutečností neprojednatelná, když tato vada nebyla odstraněna ani na výzvu soudu prvního stupně, ani v rámci podaného odvolání. Proto usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žaloba podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta, potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odvozuje jeho přípustnost z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, podle něhož žaloba nesplňuje náležitosti podání uvedené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že skutková tvrzení obsažená v žalobě se sice „mohou jevit“ jako kusá, nicméně jsou - dle jeho názoru - natolik určitá a srozumitelná, že na jejich na základě je možno posoudit a při nařízení jednání a provedení důkazů spisem sp. zn. 7 Ro 886/95 zjistit, že požadovaný úrok z prodlení (v žalobě vyčíslený) „v původním spise chybí“ a „vyšlo by zcela jednoznačně najevo, že nyní vyčíslený nárok není ničím jiným, než oním úrokem z prodlení“.
Dále dovolatel zdůrazňuje, že z žaloby a jejího doplnění vyplývá minimálně to, že původně probíhalo mezi týmiž účastníky řízení před Krajským obchodním soudem v Ostravě, v němž nynější žalobce žaloval žalovaného o vydání bezdůvodného obohacení, přičemž ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 28. května 1996, sp. zn. 7 Ro 886/95, který nabyl právní moci 19. července 1996, a kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 397.800,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 26. června 1995 do 24. května 1996. Vzhledem k tomu, že platebním rozkazem bylo rozhodnuto o požadavku na úhradu úroků z prodlení pouze do 24. května 1996, uplatnil žalobce v projednávané věci požadavek na úhradu úroků z prodlení z částky 397.800,- Kč za dobu od 25. května 1996 do zaplacení, přičemž současně jeho výši kapitalizoval ke dni sepisu žaloby.
Dovolatel rovněž poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně původně ve věci rozhodl dne 28. září 1999 platebním rozkazem č.j. 1 Ro 971/99-9, tj. musel dovodit, že žaloba je projednatelná.
Proto dovolatel požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209). Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku z 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Z obsahu spisu (z žaloby - č.l. 1-2, podání žalobce ze dne 7. dubna 2003 - č.l. 32-33 a odvolání žalobce - č.l. 37-39) je zřejmé, že se žalobce domáhá zaplacení úroků z prodlení v sazbě 19 % z částky 397.800,- Kč za dobu od 25. května 1996 do zaplacení, s tím, že jistina představující částku původně zaplacenou žalobcem žalovanému z titulu úhrady nájemného (popř. úhrady za užívání prostor) na základě později zrušené smlouvy, byla žalobci přiznána v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Ro 886/95. Žalobce pak v projednávané věci uplatňuje nárok na zaplacení úroků z prodlení z již pravomocným soudním rozhodnutím přiznané částky .
Jestliže odvolací soud, v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu, uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, a je tedy neprojednatelná, je jeho právní posouzení věci v závěru o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. nesprávné.
Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení věci rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je naplněn dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3, odst. 6 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu